Plameny života

Ano, ano. Tohle mohla být cesta československého němého filmu. Ale nepovedlo se a cesta se ukázala slepou. Ale proč vlastně? Filmu nelze vytknout skoro nic. Vladimírov jako vnitřně rozervaný muž je působivý, Marwille je fatální vamp, dokonale střídající dívčí koketnost s ledově chladným odmítáním. Kamera je jedním slovem vynikající. Přesto se nakonec československý film touto cestou tvůrčím způsobem uchopené zahraniční inspirace nevydal. (23.06.2017)

"Je kouzlem opředena nedostižná Sláva, jak žena překrásná, jež chvíli svou si hraje s vášní umělců a prchá zas. A její oběti jí shání Ctižádost." Jeden z nejúspěšnějších a současně i nejzdařilejších filmů z produkce Wetebfilmu je zřejmou inspirací německým filmovým expresionismem, zcela konkrétně pak slavným Wieneho Kabinetem doktora Caligariho. Hrdina příběhu na motivy známé faustovské legendy, mladý ztroskotaný herec, nabývá po setkání s mystickou postavou tajemného doktora Ambicia (který je Caligarimu nápadně podobný vzhledem i výrazem), opět ztracené sebevědomí, podněcované milostným vztahem k zámožné mecenášce umělců. Originální dekorace architekta Františka Josefa Leopolda (na nichž je patrný vliv německých malířů Warma, Reimanna a Röhriga) dokreslují všudypřítomnou tajemnou symboliku a hororovou tragičnost celého filmu. V hlavních rolích se setkali hvězda Wetebfilmu Suzanne Marwille, která vytvořila rozkošnickou roli osudové femme fatale a V. Ch. Vladimírov, ztělesňující žárlivostí zešíleného herce. Mistrovský herecký výkon zde podal člen činohry Národního divadla Václav Merhaut, jehož mefistofelský doktor Ambicius je zároveň zhmotněním jedné z lidských vlastností jménem ctižádost. PLAMENY zůstávají fascinujícím obrazem faktu, že český film v mnohém dokázal držet krok se světovou kinematografií a současně být ryze svébytným artiklem nadprůměrné úrovně. Vždyť život sám o sobě je spalujícím plamenem touhy a úspěchu, žhnoucí silou lásky i krutým požárem bídy a zapomění. "A ve všem tom, co u vás kdy se zvalo hříchem či zkázou, zkrátka zlem, tam já v svém pravém živlu jsem." (14.11.2009)

Když jsem se konečně poprvé dostala k několika českým němým filmům, tento se okamžitě stal mým nejmilejším. Bez ohledu na lásku, kterou věnuji KALOSu, WETEB je zase něco docela jiného a obě tyto společnosti tvoří to nejlepší, čím jsme se mohli ve 20. letech pochlubit. Sevřené drama z divadelního prostředí každou svou scénou a nápadem zcela odpovídá tomu, v jaké podobně jsem si český němý film vysnila. Suzanne Marwille je fatálním vampem, V. Ch. Vladimírov je rozervaným hercem a oba jsou sužováni svými niterními zážitky... Kostýmy, výprava, to vše je v dokonalé symbióze. Kéž by takto vypadalo více našich filmů, ale to už bych chtěla moc. Každopádně tleskám této poválečné snaze o kosmopolitnost, která byla jedinou možností, jak v těch letech český film zcela nezahubit. (19.02.2009)