Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V klášteře vzpomíná Helenka na rodnou hájovnu, na svou rodinu a na pana faráře, jehož synovec Ríša však místo studia práv tráví svůj volný čas v hospodách. Helenčin otec má problémy se svými dcerami. Albína je vážně nemocná, Gusta se jen těžko podřizuje jeho vůli. Proto ji otec pošle do Vídně ke své provdané dceři Anně, která má na ni dohlédnout. Gusta se však toulá po nocích a brzy se nechá vydržovat od mužů. Změní se natolik, že ani nemůže vyhovět poslednímu přání umírající Albíny, aby se vrátila domů. Farář pozve Ríšu na návštěvu. Z kláštera se vrací také Helenka a na plese se potká s Ríšou. Vzhledem k jeho špatné pověsti se s ním nechce stýkat. Ríša jí však písemně slíbí, že se polepší, a tak se několikrát sejdou. Helenčin otec se domnívá, že si Ríša s jeho dcerou jenom zahrává, a poprosí proto faráře, aby Ríšu poslal zpátky do Prahy. Po dramatickém loučení s Helenkou Ríša odjíždí a po roce se po dokončení studií opět vrací. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (5)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Dnes můžeme pouze litovat, že z díla Karla Antona v českém němém filmu se dochovala jen polovina všeho, co realizoval. Při pohledu na Pohádku máje mrazí, jak rozporuplné dokáže vyvolat reakce, předně z toho důvodu, že se film připomíná hlavně jako Voskovcův debut, za který byl vyloučen z Devětsilu. Pakliže patříte mezi ostřílenější diváky domácích starých filmů, zážitek se dostaví ovšem velice kvalitní. Příběh, který nestojí jen na romanci Ríši a Helenky (jak tomu bylo později chybně ve Vávrově zvukovém remaku), je rozvit jako poupě. Konečně rétorika filmu němého je přesně to, co látce Mrštíkově vyhovuje, film zvukový ji nekonečně ubližuje. Osobně jsem měla nejsilnější zážitek z romance naruby farářovi hospodyně Kačky v podání Betty Kysilkové a z kontrastního příběhu vůči této linii, ve kterém debutovala brněnská aviatička Marie Pavlíková v roli dcery poštmistra Cilky. Co se týká slavné Jarmily Horákové, její osud i kariéra odpovídá jepičímu životu a kariéře Zorky Janů. Tyto herečky, podobně jako velice mladá Jiřina Steimarová, hrály natolik živelně, až jejich egoistické výkony zkarikovaly celé jejich role a bylo to k naprosté škodě celého filmu. Není třeba se nad tím pozastavovat více, v dalších dílčích liniích se konečně představila v tomto Antonově přepisu celá plejáda tehdejších hereček, jakými byly výborná Anita Janová, vyzrálá Božena Svobodová nebo Kudrnáček Mary Jansonová. Zvukový remake nestojí ani za zmínku. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem otřesnější zážitek. Sem tam se blýskne Antonova budoucí suverenita, hlavně co se týče filmového jazyka. Ve velké části případů se však jedná jen o lacinou symboliku. Film rovněž přehání své těsné sepjetí s románem a tím se romance mezi Ríšou a Helenkou odehrává až kdesi v druhé polovině snímku a je tak zkratkovitá a popisná, až působí hloupě. Nejzajímavější mě přišla linie Gusty měnící se v trochu kosmopolitně laděný příběh o padlé ženě, který Anton dovede k dokonalosti v Tonce Šibenici. Jarmila Horáková je ze všech dcer hajného nejlépe zahraná a přímo s ní čiší živelnost a vděčná je i proměna role, ve které si však tato legendární herečka již tak jistá není. Helenka je naopak až nesympatická a rozhodně nevypadá jako krasavice pro lásku na první pohled. Voskovec si je jistější v pražských scénách, na vesnici trochu tápe. Co naopak pomáhá přežít téměř dvojhodinovou stopáž jsou trefné komické vsuvky, bohatě čerpající z rázovitých figurek i bohémského života. Někdy sklouzávají až na samotnou hranici pokleslé lidovosti, ale rozhodně se jedná pro mě za nejpovedenější prvky díla. D9kybohu, že se kupí od začátku do konce a osvěžují pozornost diváka. ()

campix 

všechny recenze uživatele

[MFFKV - 2015] Je velice těžké nějak zhodnotit Pohádku máje, jakožto český němý film z roku 1926. Je jasné, že zde už zub času musel nutně hodně ukrást a pro dnešního diváka tento film a spousta jemu podobných jeví poměrně komicky. Člověk musí uznat, že tento film je již přes 90 let starý, jenže těžko se u něj dokáže bavit, když má téměř dvě hodiny. Jako klady můžu rozhodně zhodnotit promítání v krásném prostředí Karlovarského divadla a také to, že film doprovázela živá kapela. ()

Brejlil 

všechny recenze uživatele

Pohled na to nejlepší, co československý němý film dokázal v polovině 20. let nabídnout, je rozporný. Karel Anton zručně pracuje se střihem, kompozice a kamera jsou někdy i krásné, co je to platné, když se nám servíruje sentimentální historka. Ale popořádku. Helenka (nevýrazná Anita Janová) vzpomíná v klášteře na rodinu v klidné myslivně. Její dvě sestry jsou jako oheň a led. Albína (velmi otřesná Berta Reifová) jen nyje a nyje, představuje si, že se žáby mění v prince a nakonec pro jistotu zdlouhavě umře. Gusta (Jarmila Horáková) je neposeda, která ráda jezdí na koni a mucká se s vesnickým učitelem. Otec to nesnese a pošle jí do Vídně. Tam se Gusta spustí s prvním oficírem, stane se z ní prostitutka a když jí nakonec otec najde, je pozdě. Gusta umře v hanbě. Helenka se vrátí domů, aby zjistila, že kromě dvou sester přišla i o matku. Mezitím se Ríša (Jiří Voskovec) v Praze prokousává studiem práv a to u Primasů ve společnosti sobě podobných studentů. Jeho bytná, mladá vdova, po něm pase, ale Ríša je k jejím vnadám slepý. Jeho studia se nakonec znelíbí rodičům a Ríša odjede ke svému strýci, faráři ve stejné vesnici jako je myslivna. Až teď (dvě třetiny filmu za námi) se Ríša potká s Helenkou, podlehne jejímu kouzlu a nemyslí na jinou. Helenka je ovšem děvče naivní, uvěří své zlomyslné kamarádce a Ríšovi nevěří. Ríša se vrací do Prahy (musí dostudovat), při čekání na vlak si to ale rozmyslí a vrátí se k Helence. Konec. Mezitím jako komická vložka slouží eskapády farářovy kuchařky (rozverná Betty Kysilková) a jejího přítele, pasáka krav. Film je jakžtakž dobrý na začátku, Jarmila Horáková se svým svěžím herectvím působí jako živá voda, a scéna ze studentského života u Primasů je svým panoptikem postaviček také plná života. Ostatek je odporně sladká vata, kde vedou scény Albíniny smrti a shledání otce s Gustou a jejich opětovný rozchod. Celý zbytek (románek Helenky s Ríšou) působí jako nastavovaná kaše. Jiří Voskovec se alespoň docela bavil při natáčení v hospodě, ostatek filmu netuší, co má hrát. Ženské role jsou trapně zahrané, s výjimkou Gusty. Pro poučení, jaké filmy se natáčely v němé éře (a to Pohádka máje patří k těm lepším), je dobré film shlédnout, zážitek ovšem nečekejte. ()

Reklama

Reklama