Geunom moksori

PRÍBEH PODĽA SKUTOČNOSTI: V roku 1991 bol v Južnej Kórei jednému z najpopulárnejších moderátorov TV kanálu DBC unesený syn. Po 44 dňoch sa vrátil späť do rúk ustráchaným rodičom. Únosca vydobyl takmer 200 000 dolárov, pričom napriek obrovskej snahe polície, jeho identita nikdy nebola odhalená. Dodnes kráča beztrestne po uliciach veľkomiest. Vždy budem tvrdiť, že Kórejská tvorba, najmä z pohľadu drám či thrillerov (ale napr. i Nóri či Poliaci), ponúka čo zásahu do emócií diváka týka, omnoho viac, ako neustále "ČO SI" remake-úca Emerika. S Kyeong-gu Seol-om som mal dočinenia už vo viacerých snímkoch, pričom doposiaľ nikdy svojim výkonom nesklamal. V tomto zmysle žiadne prekvapenie. Rozmýšľam, keď uvádzam toľko plusov, prečo som sa musel k štvrtej hviezde tak trošku dokopať. Neustále ma akosik mátajú určité pasáže, ktoré mi napriek toľkej snahe polície prišli neuveriteľné. Film je to výborný, o tom niet pochýb, no ide skôr o lepší priemer ako mimoriadny snímok dosahujúci 80% hodnotenie. (06.03.2015)

Cesta za záchranou syna roubená nadlidským odhodláním i stupňovaným zoufalstvím a bezmocí, a přímočaře vedená k tušenému cíli, je téměř prostá povinných hollywoodských zvratů a natočená jakoby nezúčastněně, přesto dokáže prostřednictvím velmi dobře hrajícího otce diváka zaangažovat, nenechat ho v klidu a ponořit do stále dusivější atmosféry. Působivé, autentické a právem se řadící mezi ty silnější filmy na motivy skutečných událostí. 9/10 (26.05.2007)

Je to veľmi zaujímavý kriminálny thriller. Má celkom dobrý príbeh o televíznom moderátorovi, ktorému neznámy únosca unesie syna a tak sa ho so svojou ženou snaží prostredníctvom výkupného získať späť. Spracovaný je dosť zaujímavo, väčšina filmu je úplne štandardná, či už scenáristicky alebo režíjne, celkom dobre sa na to pozerá, ale neprinesie nič nové. No ale posledná polhodina je výborná, začne sa uberať nečakaným smerom, správanie otca začne byť veľmi zaujímavé a všetko to vyvrcholí perfektným záverom a pri titulkoch so skutočným hlasom a popisom únoscu ma nepríjemne mrazilo. Veľkú pochvalu si zaslúžia veľmi dobré herecké výkony, obzvlášť výkon otca v záverečnej fáze filmu je vynikajúci. Som veľmi spokojný, síce sa väčšinu filmu nejedná o nič výnimočné, ale na tú veľmi pôsobivú záverečnú fázu teda len tak nezabudnem. Objektívna kvalita filmu- 80%, film sa páči mne na 75%. (24.08.2010)

Film začíná s tím, že je podle skutečné události, a to jediné u mě omlouvalo jeho nedostatky. Protáhlé scény, zbytečné scény, přidaný patos určený k prvoplánovému brnkání na emoce diváka. To ale z Voice nedělá špatný film, jen nic výjimečného po filmové stránce, pro mě spíš podprůměr. Mockrát za film jsem se opravdu nudil nebo se chytal za hlavu (například top-secret stealth akce policie se zapnutými majáky a konvojem aut) kvůli scénám, přidávaným pouze pro efekt. Předkonec byl typicky přetažený a přehraný, a to celé skočilo do skutečně mrazivého skutečného konce. Nevěděl jsem, jak ohodnotit film jako celek - rozhodl jsem se tedy jako poslední a nejdůležitější aspekt zjistit, nakolik se film drží skutečnosti. *** jsou důkazem, že nepříliš; v hlavních bodech ano, jinak přidaný patos. (08.06.2007)

Nenudil jsem se ani chvíli a policejní lapsy bych často nepřikládal na vinu filmu (potažmo scénáři), jako spíš tomu, že policie prostě taky dělá chyby. Stačí si vzpomenout na českého Krejčíře a je vidět, že možné v podstatě všechno. Citové vydírání a patos tu samozřejmě je a já ho mám rád, ale nepřijde mi, že by v tomto ohledu nějak vyčníval nad ostatními korejskými filmy. Možná i díky tomu, že jsem k filmu dělal český titulky a tudíž na něho koukal v podstatě 14dní nonstop, tak jsem to zoufalství hlavních postav užil orpavdu v míře vrchovatý. Oba hlavní představitelé jsou vynikající, hlavně otec mi přišel někdy až fenomenální, hlavně v samotném závěru, který mě dohnal k slzám. Už dlouho jsem takhle necítil s postavami a to, že pachatel je stále na svobodě, ve mě zanechalo stopy na dost dlouho a dobrou hodinu po skončení filmu jsem se nedokázal na nic soustředit a pořád jenom uvažoval, jak bych se v danou chvíli zachoval já. Nezbývá mi než doufat, že nikdy nic podobného nezažiju. 100% (14.06.2007)