5 centimetrů za sekundu

Plakala jsem už tolikrát, že nikoho nepřekvapí, že dnes nebyla výjimka. Ale nikdy jsem neplakala s pocitem, který ani slovy nelze vyjádřit. Byōsoku 5 centimeter Vás během krátké chvíle zahltí tolika rozpolcenými stavy, že nevíte, jestli máte cítit úzkost, radost, strach, dojetí, zklamání. S hlavním hrdinou se ztotožňujete, ale zároveň je Vám tak vzdálený, přejete mu štěstí, ale součastně chcete, aby tato atmosféra neskončila a na konci jste rádi, že už můžete konečně popadnout dech, ale klidně byste se dál trápili. Utírám stékající slzu a tleskám autorovi, protože něco tak krásného se jen tak nevidí! (05.01.2011)

Krásny poetický romantický príbeh o ceste chlapca a dievčaťa, ktorí sa od seba postupom rokov stále viac vzďaľujú fyzicky aj psychicky, až do úplného odcudzenia. Vizuálna stránka je skutočne krásna a veľmi kvalitná, príbeh je síce jednoduchý, ale veľmi príjemný a možno ešte viac by som si ho užil v písanej podobe. (16.09.2013)

Vizuálně naprosto neuvěřitelné a všem jsem moc přál, ať to nějak dopadne. Jenže, jak je to krátinké, tak to ze mě i po chvilce vyprchalo a už druhý den jsem si pamatoval jen, že to hezky vypadalo. A ta vychválená závěrečná píseň je doprovázána perfektní střihem, ale samotná skladba to alespoň pro mě zabila. (01.11.2012)

Spomienková a vizuálne úchvatná meditácia na tému čas a láska v podaní jedného z najtalentovanejších animátorov súčasnosti Makoto Šinkaia. Ruka v ruke s dvorným skladateľom Tenmonom vytvorili ďalší krásny príbeh, plný nádherných myšlienok a pocitov starostlivo schovaných pod každú snehovú vločku, pod každý okvetný lístok sakury. Pre mňa krásne potvrdenie autorovho majstrovstva, ktoré hlavne v snežných scénach pôsobí ako z iného vesmíru. Po dopozeraní mám strašnú chuť prechádzať sa jeho svetom a sledovať osudy hrdinov tak aby si ma nevšimli, len aby som mohol byť bližšie k atmosfére tohto pozoruhodného diela. (04.05.2014)

Óda na nevyslovená vyznání, na míjení se, na města, která snad kdesi skrývají tu, co se už nikdy nepotká. Óda na vzdálenost... kterou pro nás právě popravila éra facebooku. Homo sapiens, jenž ještě donedávna mohl zestárnout i s pokladem svých nesplněných středoškolských snů střeženým kdesi hluboko v srdci, se nyní, na počátku doby bezhranična, mění ve stalkera, co hned z webu ví o nových dětech, nových mužích a nových kariérách své dávné milé. Kolik vynálezů - snad už od časů železnice - nám bere dálku? Kouzlo bylo na dojezd, později na dolet… dnes je na dokliknutí. A člověku může být smutno, že není k čemu upnout hořkosladké smutky, protože obzory byly zrušeny a svátečno pohltil všední den. [Ale zbývá naděje: pustina kolem vede pohled k nebi. A krása, která na zemi nevyhnutelně uniká před dotekem - a přitom nepřestává zraňovat - nutí vyhladovělé volat k Neznámému, který sytí. A pokud ne On, pak nikdo…] (21.06.2014)