Posel klamů

Strach. V jedné eseji, která se zabývala Konem byl 'Paranoia Agent' charakterizován právě jako show, která se ultimátně zabývá právě strachem. Jak už je u něj zvykem, vše se prolíná, reality, sny, co je skutečné, co ne, nechávajíc vás tak nějak tápat v šedé zóně. Svým způsobem mě fascinuje, jak tvůrce, který zvládl za svůj krátký život vyplivat tak málo, dokázal předpovědět, vyjádřit, tak moc. Dlouho jsem od Kona nic neviděl, a tohle tak nějak dlouho odsouval. Deziluze, vnitřní narativy, vypořádávání se s traumaty, je hodně způsobů, jak se na tuhle show dívat a co si z ní odnést. Ne úplně standartní anime a v rámci Kona a jeho filmů i jeho jediná série, takže sledujte pozorně. (14.05.2022)

Ani pokud byste dosud neměli zkušenost s tvorbou Satošiho Kona, již při úvodní animaci vás asi napadne, že Paranoia Agent nebude běžnou podívanou. Veselá hudba a smějící se postavičky před pozadími zobrazujícími destrukci, shon a extrémní podmínky tomu vskutku nenapovídají. Oč tedy jde? V jisté části Tokia se začnou množit případy, kdy neznámý kluk na kolečkových bruslích zaútočí na někoho basebalovou pálkou, a pátráním po pachateli je pověřena dvojice detektivů. Brzy ovšem zjistíte, že tato zápletka je především pozadím, před nímž se skládá mozaika příběhů lidí, které sužuje nějaký osobní problém (a opravdu nelze říci, že by je autoři šetřili), přičemž celkový obraz vyjevuje společnost ne zrovna lichotivě. Co činí dílo zvláštním (nikoli však v rámci Konovy tvorby), je zpracování. Jednak vcelku realisticky působící, leč v případě potřeby patřičně stylizovaná kresba, jednak oblíbené prolínání reality s fikcí, představami a sny. A k tomu ještě několik výborných nápadů. Konův rukopis je poznat, ale rozhodně nejde o pouhou recyklaci. Mezi epizodami se vyskytuje jedna, jež připomíná Perfect Blue, jiná se zase podobá Sennen džojú, objeví se díl dosti psychedelický, další je velice vtipný a onaký skvěle vypointovaný... Stereotypem tedy Paranoia Agent opravdu netrpí. 8+/10 Edit: Komu se tento seriál líbí, tomu doporučuji okusit Boogiepop Phantoma. (07.12.2006)

Z velmi nadějného detektivního psychologického thrilleru se přibližně v polovině stává šílený ujetý myšmaš. Ach jo. (6/10) (07.06.2009)

"Žádná záhada nezůstane navěky nevyřešena. A žádná odpověď není nikdy bez záhady." 12 dílů jsem se nudil, bloudil a hledal neustále co že se to vlastně děje...už už jsem si říkal že tohle byla ztráta času. Ale při začátku závěrečných titulek 13.dílu jsem si uvědomil že bych to strašně rád chtěl vidět celé znova a že tahle těžká nálož byla opravdu těžká. Hódně hluboké anime...přinejmenším co se pojetí bizarnosti děje samotného týče.... (23.04.2012)

Rozjezd bravurní s občasnými odkazy na starší tvorbu (hlavně Perfect Blue). Přestože tři epizody plní úlohu fillerů, jsou dva z nich koukatelné. Závěr poněkud rozpačitý, připomínal mi Akiru. (27.09.2010)

Nechápu, proč jsem až do teď neviděl televizní anime od jednoho z nejlepších režisérů anime filmů, Satoši Kona. Když jsem se do Mósó dairinin pustil, ani jsem nevěděl, že se o něco z dílny tohoto skvělého režiséra jedná. Ale už u prvního openingu jsem si řekl "sakra, tady se někdo hodně inspiroval Konem" a hned jsem také hledal, zda úvodní znělku nesložil Susumu Hirasawa, jelikož mi až moc připomínala hudbu z Papriky. A ono tomu tak opravdu bylo. Po dokončení prvního dílu jsem se také ujistil, že se opravdu jedná o sérii od Satoši Kona. Teď přichází jediná otázka. Mohlo se na tom vůbec něco pokazit? Ne. Samozřejmě že nemohlo. Od začátku sledujete další skvělý příběh, který se opět zaměřuje hlavně na psychickou stránku člověka a přinese vám spoustu znepokojivých momentů. Hlavní dějová linka je naprosto skvělá a krásně sedne do seriálového formátu, kdy každý díl sledujeme události z jiného pohledu. Bohužel k tomu nějakou menší výhradu mám, a to jsou tři epizodní příběhy v polovině série. Opravdu proti nim nic nemám, díl se skupinovou sebevraždou považuji za nejlepší díl celé série a esenci tvorby Satoši Kona a následující "drby" přinesli naprosto fenomenální a děsivě upřímný konec. Nepřišlo mi ale vhodné dávat tyto epizody do poloviny a zastavit hlavní dějovou linku. Po skončení těchto epizodních příběhů jsem se už nedokázal pořádně naladit na samotný závěr. Ten byl ale jinak samozřejmě skvěle propracovaný a pořádně "snový", jak by se dalo očekávat. Poslední epizoda jako by vypadla z Papriky. Nakonec samozřejmě musím vyzdvihnout animaci, která je opět naprosto špičková a dokáže vám ukázat spoustu neuvěřitelných obrazů a hlavně v posledních dílech se z ní opravdu nedají odtrhnout oči. Už jen přehodit pořadí dílů a neměl bych si na co stěžovat. 8,5/10. (09.06.2021)

Hlavnou prednosťou tohoto výtvoru sú zaujímavé charaktery, ktorých osudy sa navzájom prelínajú, pri čom s v každom diely striedajú za nové s výnimkou štyroch hlavných. Paranoia agent sa nedá zaradiť do žiadneho žánru, pretože rôznorodosť dielov je obrovská. Prechádza sa tu od psychicky náročných, až po bláznivo komediálne. Moje nadšenie bolo obrovské, ale pri posledných dieloch som stratil pojem čo sa tam vlastne deje. Tieto časti boli akoby vystrihnuté z úplne iného, supernatural anime. Tvorcovia mali radšej zostať pri mysterióznej kriminálke, ale Japonci si proste neodpustia dať do seriálu niečo brutálne fantasy. V tomto prípade to napchaly do týchto dvoch epizód. Inak veľmi zaujímavý seriál, ktorý by si nemal nechať žiadny animefanúšik ujsť. (15.12.2008)

Asi tak do 8. dílu to byl opravdu super příběh s nádechem thrilleru a detektivky... ale co se dělo pak? Nevím. Opravdu nevím. A to je bohužel důvod, proč díla pana Satoshiho Kona neumím ocenit natolik, jako ostatní. Highlightem celého seriálu byla určitě epizoda se 3 lidmi, kteří se potkali online. Pesimismem naplněná epizoda, kdy se tři lidi snaží umřít. Povede se jim to? Uvidíte. Ale jakým stylem to bylo podáno! Cokoliv přišlo potom byl jen jeden velký myšmaš, kdy jsem nechápala, co se děje a proč. Škoda. Nakonec slabých 6,5/10. (09.11.2023)

Paranoia Agent jsem viděl poprvé asi v šestnácti a nijak jsem původně nepobral ten skrytý smysl, který tento seriál přináší. Po šesti letech jsem si dal rewatch a působilo to na mě úplně jinak. Vůbec netušíte oč jde a vyžadujete od seriálu nějaké vysvětlení. To vám bohužel milý pán Satoši jen tak nedá. Musíte v seriálu hledat skryté odkazy na určitou věc, která se objevuje v celé sérii a jak tato věc ovlivňuje lidi. Právě důvod k tomu, aby jste něco hledali v tomhle seriálu za reference, vám pomůže tuto sérii pochopit. Ze začátku je to hodně v klidu detektivka, pak se přenese na satiru až černou komedii a nakonec metaforické sci-fi zakončené velice krásným epilogem. 5* (25.08.2019)

Ve městě se objevil záhadný pouliční násilník, který jezdí na in-line bruslích a své oběti napadá baseballovou pálkou. Dvojice vyšetřovatelů, která po něm pátrá, postupně zjišťuje, že zdánlivě náhodně vybrané oběti mají přece jen něco společného... Zní to jako docela zajímavý detektivní příběh, a prvních pár dílů taky tuhle definici splňuje. Pak se ale začnou do příběhu vkrádat nadpřirozené jevy, sny, sebevrazi, blábolící starci a bůhvíco ještě a vytvoří z toho takový mišmaš, že jsem se až divila. Fantazie je hezká věc, ale tohe mi přišlo poněkud překombinované... Co mi ale vadilo asi nejvíc byla absence nějaké té hlavní postavy. Většina seriálu je totiž rozdělená na epizody, ve které hraje tu „hlavní“ roli každou chvíli někdo jiný – v některých epizodách dokonce hlavní postava vůbec není (viz díl, kde parta ženských řeší drby...). Když jsem si oblíbila záhadnou Tsukiko, najednou byla pryč. Když jsem začala fandit Ichimu, příběh skočil někam jinam atd. Občas spolu některé postavy nějak souvisí, občas ne... Jediným spojovacím prvkem všech epizod pak zůstává Shonen Bat, který ale většinou funguje spíš jako jakýsi stín, který ztěžuje/ulehčuje životy ostatních. Ale abych jenom nekřivdila, musím říct, že na pár místech měl Paranoia Agent opravdu dobrou atmosféru (hlavně to snové město v posledním díle), kvalitní hudbu a palec nahoru za roztomilou figurku Maromi a díl, kdy se dozvíme, kolik lidí je vlastně potřeba na výrobu anime série :) Ode mě to bude za 3*. (24.05.2009)

Tvorba Satoshiho Kona sa do veľkej miery vyznačuje prácou s psychológiou a psychologickými uhlami a aspektami. Tie sú aj preto výraznou súčasťou trinásťdielneho anime z roku 2004, ktoré sa príbehovo zameriava na útoky istého zdanlivo nepolapiteľného Shonen Bata, ktorý na kolieskových korčuliach s baseballovou pálkou v ruke napáda ľudí. Alebo žeby nie? Pravda, ak vôbec vo fyzickej podobe existuje, je náročnou nielen na pochopenie, ale najmä na prijatie. Anime počin v tomto prípade príbehovo pracuje s rôznymi formami a rovinami. Do približne polovice, teda zhruba šiesteho až siedmeho dielu, sa jednotlivé epizódy postupne kvalitatívne prekonávajú. Ponúkajú vynikajúce príbehy, ktoré v sebe zahŕňajú prvky drámy, kriminálky, mysterióznosti, ale najmä precíznu psychológiu, ktoré sa spájajú v popredí pátrania po neznámom útočníkovi. Druhú polovicu seriálu psychológia neopúšťa, ale mení sa uchopenie príbehu, ktorý začína naberať jasnejšie kontúry (ak teda v tomto prípade možno hovoriť o nejakej jasnosti v zmysle plnohodnotného príbehového pochopenia) s tým, že ono fyzické sa začína meniť na myšlienku, presvedčenie, lož, poveru, ospravedlnenie... Nazvať to snáď možno takmer akokoľvek. Je pravdou, že kvalita druhej polovice seriálu zaostáva za tou prvou, ale postupné ozrejmovanie príbehovej podstaty a konceptu Shonen Bata je stále skvelé, pričom osloví najmä divákov, ktorí oceňujú prácu s psychológiou a postavami. Keď už je reč o postavách, tých sa naprieč trinástimi dielmi objavuje naozaj veľké množstvo, pričom najpozoruhodnejšími sú práve tie, ktoré sú obeťami Shonen Bata. Postupné spájanie podobností, odhaľovanie detailov a ozrejmovanie skutočností zdvíha pomyselnú hmlu, odtajňujúc prečo sú práve oni tými, na ktorých sa tento útočník zameral. V prípade Mousou Dairinin je isté len to, že to, čo divák skutočne vidí, nie je skutočnou podstatou príbehu. Jeho myšlienka či odkaz sú oveľa komplikovanejšie, pričom vyložiť sa dajú hneď niekoľkými spôsobmi. Najjednoduchším vysvetlením spomedzi všetkých komplikovaných možností je to, že celý príbeh predstavuje kritiku (konzumnej) spoločnosti, ktorá sa točí v nekonečnom kruhu a opakuje stále tie isté chyby (viď "postava" Maromi a záver poslednej epizódy, v ktorej sa vyšetrovateľ Maniwa mení na starého muža píšuceho rovnice). V súvislosti s týmto anime však možno nájsť aj teórie o tom, že celý príbeh (a ak sa nad tým divák zamyslí, dáva to istý zmysel) predstavuje všeobecné odmietnutie japonskej spoločnosti prevziať vinu za činy v druhej svetovej vojne, keď sa ako celok radšej stavia do pozície obete kvôli pádu atómových bômb na Hirošimu a Nagasaki. A práve tento postoj obete jasne korešponduje s konceptom Shonen Bata a jeho obeťami v príbehu. Nech sa však každý divák tohto anime, ktoré sa mimochodom vyznačuje aj veľmi dobrou animáciou, pokúsi skutočnú podstatu príbehu pochopiť sám. Záverom snáď len toľko, že obísť toto dielo by bola škoda. (22.12.2023)

Všech třináct episod jsem zhlédl během jediné noci a dodnes si myslím, že to byl jeden z nejzásadnějších filmových zážitků. Celý seriál je vlastně jedním příběhem, který je ale vyprávěný, prohlubovaný a přetvářený jednotlivými postavami. Je to příběh zamotaný, skládající se dohromady jako podrobná mozaika. Některé díly jsou prodchnuté jistou dávkou detektivního žánru, který je následně vystřídán mystériem, to vtipem (byť to zní cynicky, tak u skupiny tří sebevrahů jsem padal ze židle v záchvatech smíchu) a ten spadne do zhnusení nad společností, lidmi obecně. Stejně pestrá je i škála charakterů pohybujících se na obrazovce. Jak už jsem naznačil jde z velké části o lidi a o jejich schopnosti vyrovnat se se zodpovědností za svoje vlastní činy, vyrovnat se se strachem ze sebereflexe. Satoshi Kon (autor) se naštěstí vyhnul tomu moru jménem "moe", takže se dočkáme pěkně vyhlížejících charakterů i prostředí. OST je z pera Susumu Hirasawa, takže vysoká kvalita je zaručena. Co říci na závěr? Složité, v určitém slova smyslu nekompaktní - není to prvoplánová zábava, musíte si ten kus vyrvat, vybojovat, ale výsledek stojí za to. (14.02.2011)

Ten opening ma proste dostal. Ako celok som už videl aj lepšie anime, ale určite to nieje anime, ktoré by sa dalo len tak bez pozretia upratať do šuflíka. (11.12.2009)

Co si budeme vykládat, příběh Paranoia agenta v kostce zní jako pořádná slátanina a dokonalá vymaštěnost. Alespoň takový byl muj první (přiznávám, že poněkud skeptický) dojem. (Pre)pubertální týpek v kšiltovce prohánějící se po městě na zlatých kolečkových bruslích a z jakéhosi prapodivného rozmaru ohnutou baseballovou pálkou zdánlivě náhodně odrovnává tu mladou návrhářku roztomilých plyšových hraček, tam malého premianta z místní základní školy atd. K seriálu mě přitáhl především kratší rozsah, třináct dílů je dobře stravitelných. Po shlédnutí úvodní znělky s hystericky se smějícími postavičkami, které se jakoby vysmívají osudu a životnímu chaosu, mi ovšem už bylo jasné, že to nebude jen tak a po prvním díle už jsem o poznání změnil postoj. Vzhledem k tomu, že se jedná o moji první zkušenost s anime seriálem, nemůžu srovnávat. Psychologická propracovanost postav, vizuální zpracování, soundtrack a především temně mysteriózně depresivní atmosféra s dokonalým psychopatickým nádechem, diváka pohltí. Pseudofilosofické bláboly starého senilního/geniálního děduly na konci každého dílu nápadně připomínají Twin Peaks a slavné monology Dámy s polenem. Po zkouknutí celé minisérie mám nutkavou potřebu zopakovat. Konec mi trochu, alespoň z vizuálního hlediska, připomínal Papriku, nehodlám spoilerovat, jen jsem chtěl podotknout, že podobné bombastické závěry moc nemusím, nicméně konečné vyznění vše zachraňuje. (01.06.2013)

Lož má krátke korčule (11.12.2023)