Režie:
Miroslav OndráčekKamera:
Jan NovákHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jaroslav Satoranský, Pierre Richard, Jiří Holý, Bohuslav Čvančara, Jiří Císler, Ján Mistrík, Luděk Eliáš, Vilém Besser, Karel Kabíček, Paul Leclér (více)Obsahy(1)
Mezinárodní cyklistický závod si vyžaduje plné nasazení všech sil, mezi závodníky bují nejen rivalita, ale také ochota vzájemně si pomáhat... Námět sepsal Ota Pavel, jistě znalý zákulisí takových sportovních podniků, ale konečná realizace je hodně těžkopádná a málo přesvědčivá v kresbě jednotlivých postav. I když v herecké sestavě čteme jméno Pierre Richard, v žádném případě se nejedná o slavného francouzského komika, nastala jen náhodná shoda jmen. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Toto není příběh z určitého ročníku Závodu míru. Vznikl ze zážitků všech dosavadních ročníků a je věnován těm, kteří v tomto náročném boji dokázali povýšit přátelství nad slávu vavřínového věnce. Takže jen taková malá filmová pocta závodníkům a oslava onoho závodu. Nic víc, nic míň. Jako plnohodnotný film něco takového brát nelze. Snad jen jako nevýrazný zkratkovitý televizní povídkový projekt. ()
Trošku šablonovitě natočený příběh od velkého sportovního fandy Oty Pavla. Jde o to, že Jaroslav Satoranský jede v předposlední etapě Závodu míru na vlastní pěst a dotáhne tak jistého francouze k etapovému vítězství, díky čemuž tento závodník získá žluté triko na úkor jiného čechoslováka. Nálada v týmu je tak jasná a v poslední etapě by mělo dojít k nápravě... Styl natáčení je ale velmi pěkný a dlouhé záběry na míhající se silnici jsou hodně vypovídající o pocitech jezdce na trati. ()
Velmi nezáživně natočeno, jedná se spíše o jakousi reportáž ze dvou etap, občas prostřihnutou vstupem herců. Tvůrci by udělali lépe, kdyby dali mikrofón přímo do týmového vozu a dokumentárně by nechali závod plynout, čímž by podali mnohem věrohodnější svědectví, protože na rovinu je nutno říci, sledovat v té době přenos z cyklistiky asi nebylo moc atraktivní a tato směsice dokudramatu není šťastná. ()
Zřejmě nejlepší Novákova kameramanská práce, ano, opět koukám v němém úžasu, jak nádherná může černobílá kamera být. Snímek sám má spíše podobu hraného dokumentu a obejde se takřka beze slov. Za nejpozitivnější bych označila nádhernou atmosféru, která mě po celou dobu dokázala udržet v napětí. Přitom film sám vůbec není o tom, kdo vyhraje, ale o prosté radosti ze sportu samého a také o tom, jak má vypadat přátelství. Celý film dýchá Pavlovou poetikou a samotný závěr je až dojemný. K mému velkému úžasu Satoranskému role padla jako ulitá a já mu věřila, že je cyklista. ()
Atmosféru Závodu míru v minulém století to opravdu vystihlo velmi dobře. Reportážní kamera skvěle přibližuje pocity závodníků na trati. Je i zajímavé porovnat tehdejší výbavu a zabezpečení jezdců během závodu s dneškem. A utrápený výraz Jardy Satoranského ve světlé kšiltovce a flastrem na obličeji je nezapomenutelný... PS: Ten slavný Pierre Richard to opravdu není... ()
Reklama