Režie:
Miroslav OndráčekKamera:
Jan NovákHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jaroslav Satoranský, Pierre Richard, Jiří Holý, Bohuslav Čvančara, Jiří Císler, Ján Mistrík, Luděk Eliáš, Vilém Besser, Karel Kabíček, Paul Leclér (více)Obsahy(1)
Mezinárodní cyklistický závod si vyžaduje plné nasazení všech sil, mezi závodníky bují nejen rivalita, ale také ochota vzájemně si pomáhat... Námět sepsal Ota Pavel, jistě znalý zákulisí takových sportovních podniků, ale konečná realizace je hodně těžkopádná a málo přesvědčivá v kresbě jednotlivých postav. I když v herecké sestavě čteme jméno Pierre Richard, v žádném případě se nejedná o slavného francouzského komika, nastala jen náhodná shoda jmen. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Trošku šablonovitě natočený příběh od velkého sportovního fandy Oty Pavla. Jde o to, že Jaroslav Satoranský jede v předposlední etapě Závodu míru na vlastní pěst a dotáhne tak jistého francouze k etapovému vítězství, díky čemuž tento závodník získá žluté triko na úkor jiného čechoslováka. Nálada v týmu je tak jasná a v poslední etapě by mělo dojít k nápravě... Styl natáčení je ale velmi pěkný a dlouhé záběry na míhající se silnici jsou hodně vypovídající o pocitech jezdce na trati. ()
Zřejmě nejlepší Novákova kameramanská práce, ano, opět koukám v němém úžasu, jak nádherná může černobílá kamera být. Snímek sám má spíše podobu hraného dokumentu a obejde se takřka beze slov. Za nejpozitivnější bych označila nádhernou atmosféru, která mě po celou dobu dokázala udržet v napětí. Přitom film sám vůbec není o tom, kdo vyhraje, ale o prosté radosti ze sportu samého a také o tom, jak má vypadat přátelství. Celý film dýchá Pavlovou poetikou a samotný závěr je až dojemný. K mému velkému úžasu Satoranskému role padla jako ulitá a já mu věřila, že je cyklista. ()
Ještě pořád jedou ? ()
Slusne sportovni drama z posledni etapy Zavodu miru, az s dokumentarni hodnotou. Pro fanousky cyklistiky povinnost, nudit by se ale nemel nikdo a to nejen kvuli kratke stopazi. ()
Myslím že bych utekl z kina i v rok premiéry...a to jsem Závod míru žral... ()
Velmi nádherně natočený film. Tento film sem sehnal díky panu Jaroslavu Satoranskému, který zde sehrál hlavní roli. Jako další známý herec se v tomto filmu představil jako cyklista Jiří Císler. Což byl jeho první film, a už v té době zde hraje takového typického provokatéra. Tato databáze uveřejnila, že v tomto filmu hraje známý herec Pierre Richard, což neni pravda. Protože pokud to srovnám s francouzským hercem, nejsou si vůbec podobný, i tim jak hrál. To vůbec k sobě nesedí. Takže pozor na to .... ()
Lepší hloupý film o cyklistech než dobrý film bez kol, proto dávám bez váhání ještě před zhlédnutím pět hvězdiček. Satoranský příjemně překvapil, cyklistu doopravdy připomínal, snad s výjimkou nástupu, kdy si zřejmě vzpomněl na šlapání zelí doma na vesnici. A vlastně vůbec nic v tom filmu neodflákli, peloton byl velmi početný, lidí okolo trati nepočítaně, kolona doprovodných vozidel dlouhá, zkrátka vše absolutně uvěřitelné. Kameraman se na snímku evidentně vyřádil, Trier by ho mohl od minuty angažovat, zvláště mi utkvěla v paměti scéna spurtu na prémii, kdy jediné, co člověk viděl, bylo točící se přední kolo a ubíhající země pod ním, a to vše ještě nasnímané třesavě a pak už jen amplión hlásil, že "náš Honza vyhrál". K zajímavým scénám pak patřil večer před poslední etapou, kdy se náš Honzík jde klidně fláknout se slečnou do města, zatímco ostatní závodníci zůstávají na pokoji, dostávají masáž a trenér k nim vede řeč. Slečna tradičně mele a její povzbuzení "co jsi smutnej, že tě porazil Francouz, přece si nemyslíš, že nad nima budeš vyhrávat" zaslouží vytesat do kamene. Ani očekávaný sprdung po příchodu zpátky na hotel se nedostavil, Honzík potkal na chodbě pouze mechanika, který mu s tajuplnou agentí tváří sdělil patrně tajnou a překvapivou informaci, že mu spravuje kolo. No jinak dle mého názoru inspirací k tomuto filmu nebyl ani tak Ota Pavel, jako spíš kniha Marko Paška "Start a cíl". Tam mladé ucho jede poprvé Závod míru a dělá jednu chybu za druhou. Nejdřív se přecpe maminčinými mastnými pirožkami, takže je mu blbě, pak zase v etapě do Brna unikne sám již na začátku, ale se silami nevydrží a je dojet. No a v poslední etapě jede v úniku s kolegou z národního mužstva, kterého předtím neměl rád a který na tramvajových kolejích spadne rozmlátí kolo, takže mu ucho dá svoje a samo dojde pěšky. No a jak vidím, patří ke zdejšímu dobrému bontonu zmínit se v komentáři alespoň jednou o Pierrovi Richardovi. Takže: Ten Pierre Richard je opravdu TEN Pierre Richard, i když se to nezdá, protože má ve snímku černé vlasy a žádné vrásky - neboť háro mu během poslední etapy vyšisovalo a zvlnilo sluníčko a výrazně sešel poté, co se v cíli dozvěděl, že ho Bavor svlékl ze žlutého trikotu. ()
Jako fanouska cyklistiky me to samozrejme potesilo, jako film prumerne, poplatne tehdejsimu stylu. ()
Velmi vzácný film podle Oty Pavla. Na tu dobu velmi netradiční. Satoranský a Císler v čele závodu !! ()
Velmi nezáživně natočeno, jedná se spíše o jakousi reportáž ze dvou etap, občas prostřihnutou vstupem herců. Tvůrci by udělali lépe, kdyby dali mikrofón přímo do týmového vozu a dokumentárně by nechali závod plynout, čímž by podali mnohem věrohodnější svědectví, protože na rovinu je nutno říci, sledovat v té době přenos z cyklistiky asi nebylo moc atraktivní a tato směsice dokudramatu není šťastná. ()
Toto není příběh z určitého ročníku Závodu míru. Vznikl ze zážitků všech dosavadních ročníků a je věnován těm, kteří v tomto náročném boji dokázali povýšit přátelství nad slávu vavřínového věnce. Takže jen taková malá filmová pocta závodníkům a oslava onoho závodu. Nic víc, nic míň. Jako plnohodnotný film něco takového brát nelze. Snad jen jako nevýrazný zkratkovitý televizní povídkový projekt. ()
Atmosféru Závodu míru v minulém století to opravdu vystihlo velmi dobře. Reportážní kamera skvěle přibližuje pocity závodníků na trati. Je i zajímavé porovnat tehdejší výbavu a zabezpečení jezdců během závodu s dneškem. A utrápený výraz Jardy Satoranského ve světlé kšiltovce a flastrem na obličeji je nezapomenutelný... PS: Ten slavný Pierre Richard to opravdu není... ()