Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

Svojská výpoveď o svete dneška, zmätenom jagavým pozlátkom skvelej akcie a úžasnej pohody. Bizarné konanie postáv a postavičiek našej súčasnosti. Absurdity v zaujímavej mäteži sprevádza Vachkova prednáška o vnútornom smiechu, mágoch a mystikoch občas preložená rozhovormi s trochu viac premýšľajúcimi ľudmi. Napriek režisérovej snahe bojovať proti zblbnutiu sveta tými istými zbraňami, to nie vždy funguje. Na to je Vachek až príliš intelektuálny, zacyklený v úvahách a filozofovaní. Schopnosť vytiahnuť z masy zumelohmotneného sveta súbor bizarných postavičiek a predstaviť ich konanie v srandovne nezvyčajných súvislostiach však ostala zachovaná (pozri Obsah/Info). Kto čítal jeho knihu Teorie hmoty, vie, že značná časť filmu je prerozprávaním prvých dvoch častí knihy. A hoci on sám sa zdanlivo tézovitosti vyhýba, urputne si stojí za štyrmi mystikmi česko-slovenskej histórie (L. Klíma, J. Hašek, E. Beneš a A. Dubček - pozn. v diskusii k filmu prihodil k mystickým zážitkom ešte koncerty Jima Čerta, Záviša a recitovanie Magora (Ivana Martina Jirousa). 70% (31.10.2006)

Společně s Šílením jediný český film posledních let, z kterého je cítit jistá filmařská suverenita a invence, a zároveň jediný, který se mnou dokázal opravdu zahýbat. Nedá se to všechno asi brát zas až tak moc vážně (jak radí sám autor), ale kus pravdy o naší zemi, o její historii i současnosti tam jistě je. A je to strašná sranda :-) (24.09.2007)

To mě takhle do kina jednou zlákal název.... název začínající jménem českého folkaře, který zpívá a hraje tzv. pornofolk. Co jsem očekával jsem rozhodně nedostal. Sám hlavní tahák... Záviš, se objevuje v prostřizích scén a jediná jeho role je svými osobitými písněmi oddělovat změť scén bez větší pospolitosti. Pan Karel Vachek by už nikdy podle mého mínění neměl dostat příležitost natočit film, rozhodně ne dříve než se naučí pracovat s kamerou a korigovat děj. Myšlenky, které mají změnit svět se linou na hlavoukroutícího diváka ve sletu, kterému nejde ani věřit. monology se dokonce opakují a tak trapnou historku o Edvardu Benešovi, jsme nuceni slyšet snad třikrát za sebou, poprvé možná zaujme, podruhé nudí a potřetí chcete režisérovi narvat celý kinofilm tam kam slunce nesvítí. Rád bych dal odpad, ale za první vstup Záviše na stříbrné plátno i když je tímto dílem spíše znásilňován dávám jednu hvězdu. Osobně nechápu jak je možné že 153 lidí se průměrně shodne na tom, že si film zaslouží hodnocení 53% a ocitá se v modrých číslech. Troufám že je to pouze tím, že většina filmuznalých uživatelů se prostě rozhodli že si nenechají prznit své smysly tímto počinem. (11.09.2010)

Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů. (26.11.2006)

Pár zajímavých drobností o Masarykovi, Benešovi, Dubčekovi, Haškovi a dalších doplňují nijak nesouvisející obrazy, příšerné písničky a všechen ostatní materiál, který Vachek nashromáždil od svého předchozího projektu. Buď si autor myslí, že vše souvisí se vším, nebo je ještě více mimo realitu. Občas jsem zjišťoval, že naprosto netuším, o čem se to právě plácá. Vždycky mi to bylo jedno. (07.10.2007)