Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

Nejvíc jsem u toho filmu myslel na Vratislava Effenbergera a UDS. Mám pocit, že tady se přímo po xx letech projevil koncept tzv. kritické funkce iracionality, kterou razil právě Effenberger & spol. To, že skrze imaginaci se kriticky vyslovujeme k obludné skutečnosti. To myslím na Záviše sedí dokonale. (03.07.2012)

Pár zajímavých drobností o Masarykovi, Benešovi, Dubčekovi, Haškovi a dalších doplňují nijak nesouvisející obrazy, příšerné písničky a všechen ostatní materiál, který Vachek nashromáždil od svého předchozího projektu. Buď si autor myslí, že vše souvisí se vším, nebo je ještě více mimo realitu. Občas jsem zjišťoval, že naprosto netuším, o čem se to právě plácá. Vždycky mi to bylo jedno. (07.10.2007)

Vachek jistojistě dokáže být každým svým dokumentem, minimálně v dílčích věcech, objevný, kontroverzní, podvratný, inspirující i zábavný, posud všechno v pořádku, i Záviš... (2006) je nepochybně výborným kusem filmařiny, ale (a jedná se o první "ale", které u mne v souvislosti s jeho filmografii vyvstalo) stejně se neubráním dojmu, že to stěžejní bylo řečeno/ukázáno v čtyřdílném cyklu Malý kapitalista (1992-2002). A tak se bojím že jak Tmář... (2011), tak Komunismus a síť... (2019), dvojice olbřímích dokumentů-esejů, které se v průběhu tohoto roku ještě chystám zhlédnout, na mě budou stejně jako Záviš... (2006) působit jako doplněk, sice pozoruhodný, avšak pořád jen doplněk, jako cosi odvozeného, nekanonického, možná i vyčerpaného. Pokud však mám stále odvahu si ověřit, zda tomu tak bude, či nikoliv, tak je vše v nejlepším pořádku. 80 % [dafilms] (30.05.2023)

Svojská výpoveď o svete dneška, zmätenom jagavým pozlátkom skvelej akcie a úžasnej pohody. Bizarné konanie postáv a postavičiek našej súčasnosti. Absurdity v zaujímavej mäteži sprevádza Vachkova prednáška o vnútornom smiechu, mágoch a mystikoch občas preložená rozhovormi s trochu viac premýšľajúcimi ľudmi. Napriek režisérovej snahe bojovať proti zblbnutiu sveta tými istými zbraňami, to nie vždy funguje. Na to je Vachek až príliš intelektuálny, zacyklený v úvahách a filozofovaní. Schopnosť vytiahnuť z masy zumelohmotneného sveta súbor bizarných postavičiek a predstaviť ich konanie v srandovne nezvyčajných súvislostiach však ostala zachovaná (pozri Obsah/Info). Kto čítal jeho knihu Teorie hmoty, vie, že značná časť filmu je prerozprávaním prvých dvoch častí knihy. A hoci on sám sa zdanlivo tézovitosti vyhýba, urputne si stojí za štyrmi mystikmi česko-slovenskej histórie (L. Klíma, J. Hašek, E. Beneš a A. Dubček - pozn. v diskusii k filmu prihodil k mystickým zážitkom ešte koncerty Jima Čerta, Záviša a recitovanie Magora (Ivana Martina Jirousa). 70% (31.10.2006)

Moje první setkání s dílem Karla Vachka. A musím říct, že celou dobu jsem měl na mysli jeden film, který je tomuhle hodně podobný - Socialismus. Ten natočil Godard, v roce 2010 (takže se nabízí otázka, jestli Godard nekopíroval Vachka - což je dost šílená úvaha) a se Závišem (budu tomu filmu takhle říkat ve zkratce) je ten film hodně podobný, co se stylu týče. Oba jsou jen nahodilým sledem myšlenek, bez nějakého celistvého propojení, složené z nahodilých záběrů všeho možného, akorát Socialismus mi připadal čitelnější, než Záviš. V Závišovi sice na začátku zazní pár zajímavých věcí a objeví se pár myšlenek, ale po asi 20 minutách je z toho prostě náhodný sestřih obrazů s náhodně přidaným zvukem (třeba je tady záběr maratonců bežících po Karlově mostě a do pozadí zpívá Záviš, nebo tu je scéna, ve které Vachek zabírá detailně nějaké sochy krav a do toho jsou zvuky z nějaké modlitby v kostele). Je to prostě Vachkův (evidentně zmatený) myšlenkový pochod o všem možném (i když hlavně o politice), ze kterého si něco můžete vzít a zároveň nemusíte, žádnou celistvou myšlenku to nemá. I když by se ten dokument dal označit jako "relaxační", protože chvílemi jsem měl pocit, že ani člověk nemusí koukat na to, co se děje v obraze, stejně to většinou nijak nesouviselo s tím, o čem se tam mluví. Mě osobně to bavilo částečně, protože čím více se to blížilo ke konci, tím větší to byla nuda a posledních 20 minut už mě to silně nebavilo. Nutno ale uznat, že to spojení obrazu se zvukem, co je většinou úplně mimo, byl zajímavý. A jelikož mi to částečně sedlo + mám rád experimenty, dám 3*, ale znova bych se na to už nepodíval. Každopádně jsem to rád viděl. 3* (16.04.2020)