Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)
-
Záviš, the Prince of Pornofolk Under the Influence of Griffith’s Intolerance and Tati’s Mr. Hulot’s Holiday or The Foundation and Doom of Czechoslovakia (1918–1992)
Záviš, the Prince of Pornofolk Under the Influence of Griffith’s Intolerance and Tati’s Mr. Hulot’s Holiday or The Foundation and Doom of Czechoslovakia (1918–1992)
Režie:
Karel VachekScénář:
Karel VachekKamera:
Karel SlachHudba:
Milan Záviš SmrčkaVOD (1)
Obsahy(1)
Po stopách třínohého psa a dvounohého režiséra na cestě českým dneškem a československou minulostí: Čtyřletý Edvard Beneš zachraňuje život rodičům, šedesátiletý Václav Klaus hraje i nehraje tenis, socha tluče hlavou do zdi. Lidé bojují v kečupu a pohřbívají své psy. Spadený dům, dům z marihuany i miliardová vila podnikatele. Lední medvědi, sokoli, lišky. Písně Milana Záviše Smrčky. Svět podle Karla Vachka.
"Vari, vari, vari, já jsem kokot starý," zpívá v úvodu i na konci nového Vachkova filmu obscénní písničkář Záviš, který sám sebe tituluje Knížetem pornofolku. Mezi tím se se slavnostním ceremoniálem pohřbívají psi na hřbitově psích celebrit, režisér si nasazuje ochranný kornout, který vyhrál v Jihlavě a který se nasazuje psům, aby se neokousávali, dlouze přednáší na FAMU o tom, jak je třeba dělat filmy, lidé po sobě házejí rajčata a o kus dál vyprávějí zmlácení technaři z Czechteku a socha Kryštofa Kintery tluče hlavou do zdi. A skoro by se chtělo vykřiknout motto letošního jihlavského festivalu: "Nikdy nebylo líp." Ve Vachkově pohledu však skoro zděšeně. Normalizační mim Čejka předvádí slepici v Sazka Areně, kde se připravuje motokrosová exhibice. Pak tam někdo skáče na motorce, vzduch smrdí zbytečně spáleným benzínem, lidé se baví a Země se žene do záhuby. Ekolog Dejmal promlouvá mezi pomalovanými kravami z laminátu a Saddám je pevně svázán a v podobě žraloka naložen v akváriu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Společně s Šílením jediný český film posledních let, z kterého je cítit jistá filmařská suverenita a invence, a zároveň jediný, který se mnou dokázal opravdu zahýbat. Nedá se to všechno asi brát zas až tak moc vážně (jak radí sám autor), ale kus pravdy o naší zemi, o její historii i současnosti tam jistě je. A je to strašná sranda :-) ()
Dokumentaristický samorost Karel Vachek natočil další ze svých dokumentárně-stylizovaných podobenství o našem světě, o prostoru a čase České republiky začátku 21. století, pojmenovaný tentokrát pomocí postavy svérázného a velmi osobitého folkového (či spíše undergroundového?) hudebníka Záviše - knížete pornofolku... O něj tu ale ani tak nejde. Uslyšíme tu sice jeho drsné písně a protestsongy (např. Andělu...), ale vždy jen uvozují nějaké hlubší zamyšlení nad několika základními rovinami dnešního mediálně reflektovaného Česka - obraz zkorumpovaných politiků, jenž nám ,,demokraticky" vládnou (Stanislav Gross, Václav Klaus...), svět novodobých celebrit, mediální obraz ,,moderního životního stylu" (režisér Hřebejk v reklamě na svět, kde se nemusíte o nic starat...), moderní entertainmentová zábava (extrémní motokros v Sazka Aréně...), umělecké reflexe současnosti (Husajn naložený v lihu, socha Krista coby gymnasty či další sochy a obrazy...), obsese zvířecími miláčky a mnohé další témata uvozují hlubší zamyšlení nad realizací ideálů Masarykovské vize demokracie v dnešní České republice, nad sociálním rozměrem v dnešní kapitalistické éře, nad ekologickou spoluzodpovědností za stav dnešního světa a přírody v kolizi se stále větší spotřebou a nárůstem konzumního způsobu života... Odkazem k významové a interpretační rovině filmu mohou být i filmové aluze na Tatiho Prázdniny pana Hulota a Griffithovu Intoleranci. Stejně jako Tati nechává Vachek relevantní informace zaznít jen coby zvukovou kulisu, někde v druhém plánu v pozadí a jinak před divákem rozvine sled poklidného a až na několik záměrných vybočení (např. dlouhý švenk kamery na vodáky sjíždějící jez pod Plášťovým mostem v Českém Krumlově nasnímaný navíc jakoby rybím okem) plynulého toku obrazů a verbálních i nonverbálních informací. Ty podstatné střípky si každý musí hledat a sestavovat sám. Navíc stejně jako v Prázdninách jde Vachekovi o rysy národního charakteru, to typické, co spojuje, určuje a definuje nás Čechy. S Intolerancí má společnou formu - spojování krátkých pasáží různých významových rovin, jednotlivých vyprávěcích linií, jednotlivých světů, příběhů a názorů postav a účinkujících, jakož i pokus o vytvoření velkého (dokumentárního) díla. A to se Karlu Vachekovi bezezbytku povedlo... ()
Ego! ()
Svojská výpoveď o svete dneška, zmätenom jagavým pozlátkom skvelej akcie a úžasnej pohody. Bizarné konanie postáv a postavičiek našej súčasnosti. Absurdity v zaujímavej mäteži sprevádza Vachkova prednáška o vnútornom smiechu, mágoch a mystikoch občas preložená rozhovormi s trochu viac premýšľajúcimi ľudmi. Napriek režisérovej snahe bojovať proti zblbnutiu sveta tými istými zbraňami, to nie vždy funguje. Na to je Vachek až príliš intelektuálny, zacyklený v úvahách a filozofovaní. Schopnosť vytiahnuť z masy zumelohmotneného sveta súbor bizarných postavičiek a predstaviť ich konanie v srandovne nezvyčajných súvislostiach však ostala zachovaná (pozri Obsah/Info). Kto čítal jeho knihu Teorie hmoty, vie, že značná časť filmu je prerozprávaním prvých dvoch častí knihy. A hoci on sám sa zdanlivo tézovitosti vyhýba, urputne si stojí za štyrmi mystikmi česko-slovenskej histórie (L. Klíma, J. Hašek, E. Beneš a A. Dubček - pozn. v diskusii k filmu prihodil k mystickým zážitkom ešte koncerty Jima Čerta, Záviša a recitovanie Magora (Ivana Martina Jirousa). 70% ()
Zajímavé, jak se mé názory na tento film v průběhu jeho sledování (a že nebylo nepřetržité) poměrně zásadně měnily. Něco na tom (polistopadovém) Vachkovi ale nakonec je... ()
Pár zajímavých drobností o Masarykovi, Benešovi, Dubčekovi, Haškovi a dalších doplňují nijak nesouvisející obrazy, příšerné písničky a všechen ostatní materiál, který Vachek nashromáždil od svého předchozího projektu. Buď si autor myslí, že vše souvisí se vším, nebo je ještě více mimo realitu. Občas jsem zjišťoval, že naprosto netuším, o čem se to právě plácá. Vždycky mi to bylo jedno. ()
42nd KVIFF 2007 - CZECH FILMS 2006-2007 - České filmy 2006-2007 + 45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992) / ZÁVIŠ, THE PRONCE OF PORNOFOLK UNDER THE INFLUENCE OF GRIFFITH´S INTOLERANCE AND TATI´S MR. HULOT´S HOLIDAY OR THE FOUNDATION AND DOOM OF CZECHOSLOVAKIA (1918-1992) / Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992)) ()
Stihla jsem toho docela hodně během poslechu tohoto filmu. Například uvařit guláš k nedělnímu obědu... ()
Kde domov můj ? ()
Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů. ()
Vachek jistojistě dokáže být každým svým dokumentem, minimálně v dílčích věcech, objevný, kontroverzní, podvratný, inspirující i zábavný, posud všechno v pořádku, i Záviš... (2006) je nepochybně výborným kusem filmařiny, ale (a jedná se o první "ale", které u mne v souvislosti s jeho filmografii vyvstalo) stejně se neubráním dojmu, že to stěžejní bylo řečeno/ukázáno v čtyřdílném cyklu Malý kapitalista (1992-2002). A tak se bojím že jak Tmář... (2011), tak Komunismus a síť... (2019), dvojice olbřímích dokumentů-esejů, které se v průběhu tohoto roku ještě chystám zhlédnout, na mě budou stejně jako Záviš... (2006) působit jako doplněk, sice pozoruhodný, avšak pořád jen doplněk, jako cosi odvozeného, nekanonického, možná i vyčerpaného. Pokud však mám stále odvahu si ověřit, zda tomu tak bude, či nikoliv, tak je vše v nejlepším pořádku. 80 % [dafilms] ()
Moje první setkání s Karlem Vachkem a asi není zcela fér hodnotit, řekl bych, že film stojí svojí vlastní podstatou zcela mimo jakékoliv hodnocení... Zajímala mě především forma, pověstný Vachkův styl, který byl mnohokrát zmiňovaný, jak vlastně vypadají tyto filmové eseje... Originalita, nápad, komplexnostn, neobvyklost ani promyšlenost tomu nelze upřít.. Navíc se to navzdory stopáži sleduje velmi příjemně. A pak člověk může přemýšlet nad tím, co vlastně Vachek říká. A některé věci jsou skutečně ohromně zajímavé a přínosné... Jiné jsou spekulativní a nemyslím si, že bylo zcela správné se pouštět do současné politiky. Jedná se o velmi komplikovaný problém, kde hraje roli ideologie, přehled, inteligence, vhled a znalost... Každý má vlastní názor, ale vlastně nikdo neví nic... No a ať má Vachek pravdu, nebo.. Mě jeho argumentace nepřišla přesvědčivá.. O to víc mě zaskočilo, že po skončení projekce mu někteří lidé začali neuvěřitelně lézt do zadku... Jako umělec a mimořádně zajímavý a inteligentní člověk u mě ustál, ale pochlebovat mu ve stylu "Pane Vachku! Pusťme ten film v Thermalu ať všichni vědí, jaký je ten Klaus lotr!" mi přijde zcela zcestné a doufám, že to ani nebyl záměr filmu. Rozhodně to byl krásný podnět k přemýšlení úplně o všem od metafyzického momentu až po techno.. ()
Až na pár zajímavých názorů a myšlenek nezajímavá slátanina. ()
To se fakt dá jen poslouchat... místy. ()
Moje první setkání s dílem Karla Vachka. A musím říct, že celou dobu jsem měl na mysli jeden film, který je tomuhle hodně podobný - Socialismus. Ten natočil Godard, v roce 2010 (takže se nabízí otázka, jestli Godard nekopíroval Vachka - což je dost šílená úvaha) a se Závišem (budu tomu filmu takhle říkat ve zkratce) je ten film hodně podobný, co se stylu týče. Oba jsou jen nahodilým sledem myšlenek, bez nějakého celistvého propojení, složené z nahodilých záběrů všeho možného, akorát Socialismus mi připadal čitelnější, než Záviš. V Závišovi sice na začátku zazní pár zajímavých věcí a objeví se pár myšlenek, ale po asi 20 minutách je z toho prostě náhodný sestřih obrazů s náhodně přidaným zvukem (třeba je tady záběr maratonců bežících po Karlově mostě a do pozadí zpívá Záviš, nebo tu je scéna, ve které Vachek zabírá detailně nějaké sochy krav a do toho jsou zvuky z nějaké modlitby v kostele). Je to prostě Vachkův (evidentně zmatený) myšlenkový pochod o všem možném (i když hlavně o politice), ze kterého si něco můžete vzít a zároveň nemusíte, žádnou celistvou myšlenku to nemá. I když by se ten dokument dal označit jako "relaxační", protože chvílemi jsem měl pocit, že ani člověk nemusí koukat na to, co se děje v obraze, stejně to většinou nijak nesouviselo s tím, o čem se tam mluví. Mě osobně to bavilo částečně, protože čím více se to blížilo ke konci, tím větší to byla nuda a posledních 20 minut už mě to silně nebavilo. Nutno ale uznat, že to spojení obrazu se zvukem, co je většinou úplně mimo, byl zajímavý. A jelikož mi to částečně sedlo + mám rád experimenty, dám 3*, ale znova bych se na to už nepodíval. Každopádně jsem to rád viděl. 3* ()
Docela rozporuplný snímek. Části filmu byly zajímavé, jiné zase ne, ale jako celek to je fakt divná slátanina. ()
Vzhledem k tomu, že v názvu dokumentu je jméno mého těžce oblíbeného folkaře Záviše jsem pokládal za povinnost se na něj podívat, ale sktečnost, že je celý pořad úplně o něčem jiném a mistrova hudba zazní jen párktát a to ještě někde v pozadí mě doslova nasralo. Stopadesát minut úplně zbatečného pokoukání o hovně. ()
To mě takhle do kina jednou zlákal název.... název začínající jménem českého folkaře, který zpívá a hraje tzv. pornofolk. Co jsem očekával jsem rozhodně nedostal. Sám hlavní tahák... Záviš, se objevuje v prostřizích scén a jediná jeho role je svými osobitými písněmi oddělovat změť scén bez větší pospolitosti. Pan Karel Vachek by už nikdy podle mého mínění neměl dostat příležitost natočit film, rozhodně ne dříve než se naučí pracovat s kamerou a korigovat děj. Myšlenky, které mají změnit svět se linou na hlavoukroutícího diváka ve sletu, kterému nejde ani věřit. monology se dokonce opakují a tak trapnou historku o Edvardu Benešovi, jsme nuceni slyšet snad třikrát za sebou, poprvé možná zaujme, podruhé nudí a potřetí chcete režisérovi narvat celý kinofilm tam kam slunce nesvítí. Rád bych dal odpad, ale za první vstup Záviše na stříbrné plátno i když je tímto dílem spíše znásilňován dávám jednu hvězdu. Osobně nechápu jak je možné že 153 lidí se průměrně shodne na tom, že si film zaslouží hodnocení 53% a ocitá se v modrých číslech. Troufám že je to pouze tím, že většina filmuznalých uživatelů se prostě rozhodli že si nenechají prznit své smysly tímto počinem. ()
bomba :)) kde sa to v tých čechoch berie???.......že som POVRCHNY?? ja viem:D ...no bohužiaľ :DDDD ()
Nejvíc jsem u toho filmu myslel na Vratislava Effenbergera a UDS. Mám pocit, že tady se přímo po xx letech projevil koncept tzv. kritické funkce iracionality, kterou razil právě Effenberger & spol. To, že skrze imaginaci se kriticky vyslovujeme k obludné skutečnosti. To myslím na Záviše sedí dokonale. ()