Kainovo znamení

Povedené drama o nemožnosti vybřednout z osidel tajné policie, jakmile jí člověk jedinkrát upíše svou duši. V. Korner scénář nepochybně psal v dobách, kdy musel brát ohledy na cenzuru, a přesto do něj dostal všechno, co zřejmě měl na srdci. Děj z prusko-rakouských válek opřený o protirakouské nálady a slovanskou vzájemnost by nepochybně musel být stravitelný i pro komunistcké kulturní arbitry. Zkrátka - všechny nás naučili. (08.11.2009)

Pro mě dost otřesný zážitek. Kromě matné režie a nevýrazného děje jsem kritický i k hereckému ansámblu. Olafa Lubaszenka už jsem viděl v o dost lepší formě, když se však postupně na place sešli Daniel Landa, Sabina Laurinová, Jan Přeučil a Zdeněk Srstka tušil jsem, že bude zle… Celkově mi tohle „podobenství“ přišlo jako hodně povrchní a vůbec ne zdařilý pokus o umění. (25.05.2014)

Zaujímavé zasadenie do menej známej prusko-rakúskej vojny v polovici 19. storočia je jedno z mála pozitív tejto historickej drámy. Potom sú už len také drobnosti ako nahotinky, ako v prípade vtedy iba sedemnásročnej Laurinovej. Hl. hrdina je hlupák, ktorý sám nevie, za koho kopať a tak má o "dobrý osud" postarané. Zbytok tvorí málo zaujímavá vata a nevýrazný dej. Ak je niekto zvedavý na historické pozadie, odporúčam radšej niečo si o tom prečítať. (01.10.2017)

Novela "Život za podpis", podle které je film natočený, a kterou napsal Körner koncem 80. let, je asi o kousek lepší než film. Nicméně i tak se mi film líbil - příběh o člověku, který udělá v mládí z nerozvážnosti svou životní chybu a je už navždy odsouzen... Paralela s totalitním režimem (tajná policie a její praktiky, udavači, všeobecná nedůvěra) je víc než očividná. Přestože proti Lubaszenkovi v hlavní roli nic nemám, nejvíc se mi tradičně líbil Čepek. Kupodivu tu docela smysluplně zahrál i Přeučil... Pro fandy historie doporučuju. Pro lidi, které až tak moc nezajímá, to může být trochu nuda a místy možná nebudou některým reáliím a vztahům rozumět. (20.01.2012)

Vladimír Körner přistupoval k psaní svých scénářů s hlubokou znalostí historie a dokázal skloubit požadavek na napínavý příběh s gradující zápletkou s historickou věrností. Zároveň se tam vždycky dá objevit přidaná hodnota. V tomto případě je jasné, co chtěl připomenout a před čím varovat. Student, který kdysi ve slabé chvilce podepsal spolupráci tajné policii rakousko-uherského mocnářství, připomíná osudy těch, kteří pod podobným nátlakem podepsali spolupráci se Státní bezpečností. Hrdina příběhu postupně ztrácí všechno, včetně lásky svých bližních a vlastní sebeúcty, aby drobnou satisfakci našel v podobě pomsty státní moci, která ho zneužila. Jenže jak říká pruský vojevůdce, nikdo nemá rád zrádce, a tak před hořkostí svého konce student Olafa Lubaszenka neunikne. Oceňuji kvalitní historické příběhy a tady se povedlo myslím docela dobře zobrazit epochu druhé poloviny 19. století a navíc ukázat, že špionáž nezačíná až 20. stoletím a i v dřívější minulosti dokázala být nebezpečná a její aktéři dokázali hrát složité hry. Snad jen forma koprodukce je trošku nešťastná, protože dabing u polských herců na mě působil poněkud rušivě a dokázal bych si rovněž představit lepší herecký výkon u hlavní postavy ztvárněné Lubaszenkem. Tak matný výkon mě u něj poněkud zaskočil, znám ho totiž jako vynikajícího herce... Zato Petr Čepek byl tradičně herně spolehlivý a jeho oficír odpudivý. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2014)