Les Possédés du démon
Obsahy(1)
Otřesné svědectví o tom, jak se v Africe 21. století žije dětem – čarodějům. V Kongu je stále zakořeněno, že děti mohou být čarodějové. Jak se dětem – „čarodějům" žije? Jakým utrpením procházejí, když je šamani a samozvaní pastoři zbavují čarodějnictví? A jak je možné, že s tím stát nic nedělá?
Odpovědi hledá hodinový film Petra Orozoviče. Jednak zachycuje otřesné praktiky lidí, kteří na léčení malých „čarodějů" vydělávají, jednak dává prostor k vyjádření humanitárním pracovníkům, katolickým misionářům a odborníkům, kteří se čarodějnictvím v Kongu zabývají. Podle jednoho z nich je běžné, že sami konžští politici věří v čarodějnictví a překotně zakládají nové církve, které pak vydělávají na neštěstí druhých.
Na realizaci filmu se podíleli publicista Marek Vítek, novinářka Renata Kalenská a zakladatelka nadace Archa Chantal, herečka Chantal Poullain.
(oficiální text distributora)
Recenze (5)
V dokumentu zazněly dvě zásadní myšlenky, které staví čarodějnictví, nad nímž většině z nás zůstává rozum stát, do jiného světla. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Kongo je vleklou válkou zničená země, kde státní pomoc nefunguje a kde je krajina na mnoha místech dosud drancována ozbrojenými skupinami. Lidé kromě válečného traumatu čelí nedostatku pracovních příležitostí, chudobě a beznaději, protože jakékoliv pokusy o nápravu, navíc v zemi tak obrovské, postupují jen velmi pomalu. Dokument o čarodějnictví tak mj. říká, že zoufale hladoví lidé se raději zbaví jednoho či více dětí tím, že je obviní z čarodějnictví. Že je to kruté a bezcitné? Ano. V kontextu trýznivého hladu se však čarodějnictví posouvá z iracionálna do roviny, které lze lépe rozumět. Další myšlenkou, kterou dokument přináší, je jednoduše fakt, že tam, kde nepřináší pomoc vláda, se daří mnoha různým církvím, z nichž mnohé jsou v těchto podmínkách nově zakládány a své místo v nich často nacházejí ti, jež na pověrách a lidském strachu spatřují způsob rychlého zbohatnutí. Stačí si vzpomenout na čarodejnické procesy v Evropě i u nás, na tu horečku, která strhla masy a těm nahoře plnila kapsy, stejně jako na současné TV pořady typu Volejte věštce, aby člověk pochopil, že bez ohledu na dobu a geografickou polohu, lidé jsou lidé a za jejich chováním stojí ty samé motivy, že všichni chtějí jíst a všichni chtějí peníze a když se nedaří, hledají viníky, ať už čaroděje, židy či uprchlíky… ()
Lidé by se měli zamyslet.... ()
Evropa si problém s pověrčivostí a čarodějnictvím prožila ve středověku a africká společnost středověkou je. Takže mě po shlédnutí dokumentu dětí, že africké obyvatelstvo se má dle demografů v příštích letech opět zdvojnásobit a zároveň Evropu kosí ideologie multikulturalismu a v rámci pestrostí je zastánci této ideologie zvou do Evropy jako náhrada za vymírající původní kulturu. ()
Když se člověk dívá na podobný dokument, může v podstatě děkovat, že se narodil a žije v Evropě. Tady se to naštěstí nemůže (vlastně může, ale jsou to spíš ojedinělé případy) stát a proto budete se zaraženým dechem sledovat, když patnáctiletá dívka vypráví, jak s ní i její vlastní rodiče nakládali a co jí dělali. Někomu se to může zdát nechutné a někdo si může říct: "No a co? To je někde v Africe!", ale podle mého názoru je dobře, že podobné dokumenty vznikají, protože to, co se tam děje, je něco strašného. Smutná výpověď pár lidí (co lidí, dětí!) o místních náboženských zvyklostech a pověrách. ()
Galerie (15)
Photo © Atypfilm
Reklama