Čtyři slunce

Český Lev 1 : Herečka VR - Klára Melíšková + 11 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR- Jaroslav Plesl, Herečka HR - Anna Geislerová, Herec VR - Karel Roden, Kamera, Scénář, Střih, Zvuk, Hudba, Výprava (09.03.2013)

NEJSEM JÁ MRTVEJ? Pokud pominu nějaký hlubší rozbor sociálního tématu (takoví lidé prostě exi(s)tují a nedějí se jim vyloženě pěkné věci), skutečně mě fascinovala ta bezvýchodnost, i když Sláma opravdu v některých chvílích tlačí na pilu až moc. A sám se také vyhýbá něčemu hlubšímu, tu v podstatě zlehčující předposlední scénu nepočítám, vyrovnala se s filmem zbytečně nadneseně, i když její smysl je jasný. 70%. (13.03.2012)

Já mám s filmy Bohdana Slámy trošku problém v tom, že na mě ty postavy a tudíž i příběh působí děsně nevěrohodně a vykunstruovaně. V případě Čtyř sluncí mě moc nenadchli ani herecký výkony, třeba si vůbec nevybavuju takhle nevýraznýho Karla Rodena, možná by filmu prospělo kdyby si prohodili role s Jardou Pleslem. Jediný kdo mě svým potěšil byla Anička Geislerová. Bohužel celkově to působí jako sociální cirkus bez manéže. (07.01.2013)

Na tomhle filmu je bohužel nejlepší samotná titulní písnička od Vypsaný Fixy, která je fakt naprosto boží a k melancholii tohodle filmu přesně sedí. Jinak jsem v tomhle vztahovém dramatu nechápal hodně lidí a nejvíc jsem nerozuměl Aňe Geislerový. Zajímalo by mě, jestli to chování její postavy sama chápala, protože pokud ano, tak ty svoje herecké argumenty naprosto perfektně obhájila. Stejně tak jsem ani moc nepochopil postavu Karla Rodena, který, jako již tradičně, hraje Karla a opět je to magor. Posledním překvapením je Jirka Mádl, který má na hlavě roští a je z něj tvrdej punker. Škoda, že ve filmu není víc vidět. Zpětně si uvědomuju, že ve filmu je dost divnejch lidí, kteří jsou všichni v prdeli a tím to končí. (04.01.2013)

Postavy hledající štěstí, to už u Slámy nepřekvapí, stejně jako nádech snesitelné sociální romantiky (chudoba pro něj rozhodně není sociální stigma, ani pozitivní, ani negativní -- spíš produktivní stav bytí, který vybízí k hledání). V českých poměrech překvapí spiritualita - krom chlastu a jalové revolty tu postavy hledají východisko v "něčem, co nás přesahuje" - a Slámovi se podařilo výborně vystihnout podstatu českého "něcismu" i soudobou fixaci na new age fetiše jako je návrat k matce zemi. Duchovní pouť za Mistrem je zlomem, místem, kde se dosavadní absence smyslu stává smyslem samotným (vždyť kdo se ubrání naivní myšlence, zda vulgární zahrádkář není přeci jen mystickým Mistrem...). Čtyři slunce zazáří momentem nenaplněné víry následované milosrdnou lží. Je to silný okamžik, úlevný, zároveň skličující. Až na drobné inscenační nedostatky tu ale vyniknou všechna zkoumaná témata. Sláma má dar pozorovatele, i klišé o huličích se v jeho podání mění v autentický zážitek (dialog u záchodů je komponovaný mistrně, s velkým vnitřním pnutím). Vyzdvihnout si zalouží i způsob, jakým režisér "ohnul" známé tváře, takže v rolích podivínů a ztracenců působí zcela přirozeně. Výtky? Chápu terapeutický účinek závěru, ale katarze je spíše na straně režiséra. Navíc po výtečně a intuitivně přesných scénách vyznívá "nebeská hostina" hodně křečovitě. A ještě jedna poznámka: opravdu mě potěší, až český filmař dokáže to, co třeba ti turečtí - vystavit postavu živlům, aniž by si člověk představoval kropítko, které mají nad hlavou. Jinak výtečné. (15.03.2012)

Bohdan Sláma zase hledá Štěstí, ale tentokrát má jeho nový film mimo dalších funkcí jednu zásadní, totiž terapeutickou. Skrze Čtyři slunce ventiluje frustraci z neštěstí ve své rodině a to tak, že mi jako poučenému divákovi ke konci běhal mráz po zádech. Je to tak silná osobní výpověď, že se jen těžko hledají slova. Obdivuji se jeho síle se s bolavou vnitřní ranou takhle otevřeně vydat všanc divákovi, ale i od toho je asi umění. Když však odhlédnu od osobní roviny, jeho čtvrtý celovečerní film má v sobě opět něco, za čímž mnozí mohou vidět paralely se severskou kinematografií a co je poznávacím trademarkem jeho filmů, totiž bezvýchodnou existenci života daleko od městských center, života bez perspektivy, bez naplnění, bez budoucnosti. Samozřejmě se stále vše vrací ve spirále, proto tu hraje punk, mladí rebelové dělají přesně ty stejné chyby, jako staří rebelové, zpravidla jejich otcové, objevují se mystici (moderně esoterici) a únik je možný jen na jedno jediné místo. Vůbec zásadní je v celém filmu hledání Mistra. Možná že přeneseně i Bohdan Sláma točí (podvědomě?), stejně jako režijní velikáni Tarr či von Trier, o konci světa, o zániku civilizace, ta západní je v krizi, Bůh je mrtev, hodnoty inflantují, vztahy se rozpadají a jestli ještě před sedmi roky byly ve Štěstí spásou a nadějí děti, ve Čtyřech sluncích se ve stopách rodičů i ony řítí vstříc katastrofě. Sláma trochu zrychlil dynamiku svého nového filmu, pryč jsou dlouhé kamerové jízdy, pryč je dvorní režisérův herec Pavel Liška, i když plastický Jaroslav Plesl ho v něčem připomíná, ubylo poetických scén (kamera několikrát zajímavě pracuje se sluncem, kdy se jím nechá záměrně zalít v teplých barvách tzv. dlouhého světla, při putování za Mistrem zase krouží okolo Járy uprostřed babího léta...), režisér a scénárista míchá tragické s komickým a hodně si všímá absurdního, vždy ale nechá diváka, aby si sám vybral a zaujal stanovisko, jako třeba v případě Karlem Rodenem bravurně ztvárněného podivína. Vůbec práce s herci je Bohdanovou tradiční silnou stránkou, třeba to, jak dokázal z Jiřího Mádla udělat uvěřitelného pankáče, je úžasné (a scéna u přepážky pracovního úřadu dokazuje, že Mádl je skutečně dobrý herec). Jaroslav Plesl s Aňou Geislerovou pak podávají výkony, se kterými bych počítal za rok při udělování Českých lvů. Za více než zmínku stojí i dětští herci, výkon chlapce ztvárňujícího Jaroslavova syna je vynikající. Finále je zprvu dosti nečekané a jistě vzbudí mnohé kontroverze, pochopitelné je pak především z hlediska osobního, ale i transcendentního, což v českém filmu lze označit jako novum. Čtyři slunce rovná se čtyři hvězdičky za film, pátou za terapeutickou očistu... Slovy Márdiho z Vypsané fixy: ,,Čtyři slunce svítěj pro radost, vlnovka se zvedne, když máš dost ... já vím, někdy to nejde, já vím, všechno to přejde..." (03.03.2012)

,,JÁ JSEM TO ASI VŠECHNO POSRALA....“ /// Prej se u nás rozpadá víc jak půlka vztahů (manželství pičo). Tak je třeba vo tom natočit nějakej film (asi). A tak tady máme Járu, což je pěknej pičus, nešťastnou paničku Janu, synka Vénu, což je zase pěknej spratek, je tu senzibil Karel, kterej není ani tak debil, jako blázen, a ještě pár postav, vo kterejch si můžete přečíst jinde. A všichni (i ti druzí) čekaj (jo, čekaj) na štěstí. No a místo štěstí - (správně, ti moudřejší tušej…) PRD! (řekl bych hovno, ale ty prej nosej štěstí…) A tak se tam hezky babraj v těch svejch sračkách, místo naděje jen další průser, místo slunce mraky, a zrazujou ty, kteří je ještě maj rádi. (ty krávo, to je optimismu…) Ne, Poupata byly depresivnější. Tady prostě nevím, co mi jako film o životem zmítaných nešťastnících má dát. Pro koho je? Pro lidi co žijou v depce ze vztahu a přemejšlej, jestli skočit? Pro vyřechtanýho milionáře, aby mrknul do akvakárka, co tam dneska zas ty socky vyváděj? Nebo pro publikum, který chce vidět, jestli jsme zase o kousek dál? (soráč, ale nejsme!) Dovedete si představit třeba Poláky jak čuměj na takovejhle film …(mrkli na Růžu a teď prej něco českýho na spravení nálady…)? (Já jo, ale na jejich reakci mi fantasie nestačí!) Aspoň že ten úplnej závěr se povedl, ale jinak – tyhle slunce pro MOJI radost nesvítěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas mi zavolá. (Kdo? Mistr přece. Hovno z fabriky – MISTR! A chce abych za ním jel. Kam? To nevím.) 2.) Chcu zjistit, jestli ještě nejsu mrtvej. (po 20ti letech manželství? Hmm, co chceš slyšet…?) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2012)

Na půl cesty. Rád bych podlehl, ale nejde to. Na to je to až moc povrchní. Ale jsem rád, že spíš než přepálené ambice jsem z filmu cítil promarněnou šanci. (21.12.2012)

Bohdan Sláma je jeden z mála současných českých režisérů, který má podle mě svým divákům co sdělit. Potíž je v tom, že ne vždy volí adekvátní prostředky a docela často mu vychází spíš neživotné konstrukty než skutečné palčivé příběhy ze života. V případě Čtyř sluncí jsem už po pár minutách měl pocit, že Sláma hovoří jiným jazykem, než jakým vládnu já. Míjení je v tomto případě absolutní. Po 33 minutách trápení jsem to vzdal a v tom případě se pochopitelně vzdávám i hodnocení pomocí hvězdiček. Kdybych ale dokázal dokoukat do konce, bylo by skutečně hvězdičkové nadělení skromné. Patrně extrémně skromné. Karel Roden se v jedné scéně ptá přítomných, proč tu jste, co tady děláte, a já jsem se celou dobu ptal, proč na to koukám, když existují tisíce rozumnějších způsobů trávení volného času... (13.01.2014)

Takovej veselej příběh (10.01.2014)

Výtečná kamera Diviše Marka a… víc nic. Bohdan Sláma tentokrát nepřišel s postavami, s nimiž by se dalo soucítit ani jim porozumět či s příběhem, který by se dal prožít. Ve Slámových filmech je zvykem, že postavy mají těžký životní splín, doteď se ho ale přeci jen navzdory všem nejistotám a téměř jistému neúspěchu snažili nějakým způsobem překonat. Pokud tak charaktery ve Čtyřech sluncích neměli činit pro sebe a své blízké, tak aspoň pro diváka, který tak bohužel musí sledovat jakési příběhové torzo a tedy víceméně sled nahodilých situací. Cesty nikam nevedou – a to nemluvím o vyjádření filmu, film skutečně nikam dramaturgicky nemíří. Charaktery ve Čtyřech sluncích se totiž už nesnaží vůbec o nic a ve své zoufalosti, naříkání a chcípáctví je jim vlastně dobře. V momentě, kdy by se postavy měli pomalu vzchopit a postavit se své životní bídě a divák by se měl vynořit z bahna spolu s nimi, se postavy jen v nekonečném kruhu upínají k marným nadějím a falešným znamením shůry. Sami v sobě přitom dobře vědí, co jejich jednání znamená a kam je dovede. Vzhledem k tomu, že Sláma své hrdiny v jejich moření podporuje, chápe je a akceptuje jejich životní postoj jako správný (Proč? Protože chybovat je lidské?), přijdou mi postavy i vyznění snímku patetické a zaslepené. Většina postav je sice obdařena silným motivem/životním údělem/kletbou, jež je po celý život provází (někdo nemůže mít děti, někdo nepoznal otce, snad každý někoho ztratil), ale divák z něj má šanci vidět bohužel jen ten silný klimax. Ve Slámově případě scénu, která tzv. „vše rozsekne“. Dosud nejednoznačné chování postavy nabude kontur a divák skrze prosté sdělení o minulosti a nitru postavy najednou chápe její předchozí jednání a postoje. Bohužel, ač Diviš Marek ví, kdy má jít s kamerou blíž a o který záchvěv herecké akce či dialog nesmí přijít, opět vinou scenáristické práce ta scéna postrádá onen náboj. Pro tento zásadní moment nikdy není připravena půda, nejsme s postavou dostatečně seznámení ani sžiti. Správně bychom se o ní měli zajímat a znát ji natolik, abychom si vlastně uvědomili, že na tuto scénu jsme po celou dobu čekali. Takhle Čtyři slunce bohužel vystavěná nejsou a všechno to zásadní, tolik potlačované a nyní vyřčené „Já už nemůžu!“ a „Jsem na dně, protože mě pořád trápí….“ tak vyznívá z úst herců nepřesvědčivě. Nejvíce na to doplácí Aňa Geislerová, jež vyfasovala takové scény hned tři a ač je jako vždy herecky silná, neměla dostatečnou podporu ze strany scenáristy a režiséra. Karel Roden snad nehrál obyčejnější a nezajímavější postavu než je nudný a jaksi podivně prázdný podivín Karel, podstatou a smyslem jeho přítomnosti (stejně jako u několika dalších postav) se snad ani nechci zabývat. Zbývá přičíst bod k dobru za alespoň jednu neopomenutou vzniklou a rozehranou prekérní situaci (scéna snídaně, kdy postavy Ani marně pátrá po zmizelé tisícovce) a velký černý puntík za upachtěný závěr. (10.03.2012)

Uvažovala jsem, co by se dalo o Čtyřech sluncích napsat a nenapadlo mě vůbec nic. Možná na tom bude mít podíl i to, že jsme se sestrou po návštěvě kina usoudily, že to o ničem bylo. (25.08.2012)

Slámovi se opět povedlo takové štěstí, že jsem se hned zkraje projekce chtěla zabít asi tak stejně intenzivně jako u Mužů v říji. Naštěstí po té přišla Aňa a navzdory všemu uhrála zbytek filmu. Nic víc se nestalo. Nač tedy plýtvat rozbory, že je to jen další Divoká včela s Venkovským učitelem. Konečně závěrečné moudro "Jdu se vychcat." mluví samo za sebe. A trojice ze Zázraků života - Melíšková, Chmela, Plodková - taky neudělala žádný zázrak. Závěrem snad lze podotknout, že debata na téma poučený a nepoučený divák by byla zajímavá, jinak nikoli. (22.03.2012)

I když Sláma tlačí místy na pilu až moc, pořád v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým. Jeho příběh s ním divák přesto prožívá méně intenzivněji, než byl u minulých setkání zvyklý. Opět předkládá totální outsidery, každého tak trochu jinak. Jednotlivé linie jsou i tady obtěžkané sociálními tématy, ve kterých dominuje beznaděj, přesto tu a tam nějaká jiskřička přeci jenom na plátno zamíří. Členy téhle depresivní partičky je moc zajímavé sledovat, a to nejen proto, že je hrají výborní čeští herci. Jen pak to diváka kopne. Nestabilní děj začne ztrácet na působivosti s přibývajícími minutami věnovanými esotericky založenému Rodenovi. Radši bych sledoval rozviklanou rodinku (i když ani tady není nějaký silný hnací motor), než onu podivnou spirituální linii muže, který se vlivem scénáře stává jen komickou figurkou. Škoda. Jinak výborná Geislerová a Mádl a fenomenální kamera Diviše Marka.. (05.11.2012)

Někdy mám pocit, jako by u nás byla půl roku tma a půl roku den .. tak nějak si český film v poslední době lahodí v bezútěšnosti tolik typické severským filmům (no dobře, tolik jsem jich neviděl). Nedávno jsem zabředl do marastu s Poupaty, nyní mi do smíchu nebylo se Čtyřmi slunci. Oba filmy mají společné to, že přes všechen nezdar každá z filmových postav hledá to své štěstí. A pozitivem může být to, že ho tam nacházím i já .. v podobě skvěle zahraných rolí, výborné muziky, dobrém příběhu. (29.03.2013)

Mádl měl teda ránu, ale to se nedá říct o Karlu Rodenovi, který měl nejblbější roli. Příběh nemrzel, ale bohužel na víc film nemá. ( Hodnocení: 5/10 ) (24.11.2012)

Rozhodoval jsem se mezi 2 a 5 hvězdičkami, tak dávám průměr, tedy 4. Protože 3 a půl nejde, tak zaokrouhluju nahoru. Jinak se jedná o průměrný, chvílemi neucelený film, který mě ovšem zaujal a já s klidným svědomím mohu říct, že to není špatný film, čehož jsem se zpočátku obával. (13.12.2012)

Depka přesně podle mýho gusta. Ke konci už má člověk fakt nemalý tendence popadnout kudlu a podřezat si v euforii žíly, jak sluníčkově se celej děj postupně vyvíjí. Už na začátku jsou tu všichni totálně v pejči, ale tak vždycky může bejt ještě hůř, žejo... A já si myslim, že já mám ňáký problémy, tsive: ha, ha. Bonusový procenta navíc přičítám za fikanou mysteriózní linku s Rodenem, která nevěřícího diváka zdařile obechcává tak dlouho, až už to snad ani neni možný. Kdyby mi to eště víc zacvičilo s emocema, střelim pět. (18.03.2016)

jeden z filmů, kde budu podle nálady měnit hodnocení mezi třemi a čtyřmi (chci víc hvězdiček!), a to z prostého důvodu, první část se mi totiž zdála poněkud rozvleklá a nudná, s postavami, jejichž osud mne skoro nezajímal. To se ale změnilo v části středí, kde scénář a s ním postavy dostali novou hloubku, především scéna, kde Jára kráčí za mistrem se nasnímána vskutku nádherně a nenudila mne snad ani na vteřinu (což se nedá říct _-spoiler-_ o scéně, kde se Jára vyspí s jakousi ženštinou a je okraden o Karlovi úspory, což nemá vlastně žádný důsledek, krom morálního srovnání Járy a Jany v oku divákově). Technicky je vše zvládnuto více než se ctí, obzvláště kamera je oku opravdu libá, spíše střihačovi mělo být dopřáno vystříhat víc materiálu, pak by i skvělé herecké výkony všech hlavních herců, od Plesla, přes mladého Marka Šáchu až po Rodena, lépe vynikli. Obzvlášť úplný závěr a zahradní scéna považuju za jednu z nejlepších věcí, co jsem v českém filmu v poslední době viděl (03.02.2013)

Bohdan Sláma si jede svoje pomalé blues od ničeho k ničemu. Z našeho českého rybníku vyzobne charaktery lidí, kteří jsou tak nějak životně v hajzlu a pomalu je posunuje k dalším životním průserům. Jára lže, fetuje a chlastá. Jana se kurví. Karel má v hlavě svůj svět a Jerry tomu celému dá závěrečnou tečku. No prostě takhle nějak se žije u dna společnosti. 60% (21.07.2017)