poster

Pravidla lži

  • anglický

    Rules of Lies

Thriller / Drama / Psychologický

Česko, 2006, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dudek
    ***

    Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě).(15.9.2007)

  • Ilicka
    ****

    Narozdíl od většiny českých filmů si Pravidla lži nezahrávají se sentimentalitou a laskavým humorem, ale spíš přejíždějí ostrou břitvou po holé kůži. Nic příjemného, deprese a lži sevřené v komunitě dvanácti odvykajících feťáků, kteří si s sebou přinesli ze světa venku. Jiří Langmajer přehrává všechny své kolegy, nejen proto, že sám určuje svá pravidla, kterými komunitu naprosto rozbourá. Mrzí mě pomalý rozjezd a konec vyznívající do prázdna, těší mě hutná atmosféra, podpořena hudbou a dokumentární kamerou, a přirození herci.(21.9.2008)

  • cheyene
    ****

    Na české filmové poměry posledních let se jedná o nadprůměrnou podívanou, u níž zcela vážně přemýšlím i o plném počtu hvězdiček. Příběhy z terapeutické komunity s efektními flashbacky mě zaujaly nejen díky atraktivitě prostředí, ale nejvíce kvůli hereckým výkonům všech hrdinů, z nichž mě nejvíce překvapil málo známý Martin Trnavský (dosud jsem znal jen jeho hlas z dabování počítačové hry Mafia 2). Chválím také hudbu a některé scény, z nichž asi nejsilnější je zapalování tří svíček při rituálu.(19.8.2015)

  • Radek99
    ****

    Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film...(10.8.2008)

  • swamp
    ****

    Veliké překvapení, které se ke mně dostalo až na obrazovce ČT1 (přestože kolem mě stále kroužilo:). Robertu Sedláčkovi se podařilo z reálných příběhů feťáků poskládat mozaiku, která svou stylizací, kompaktností i surovostí odráží život skupiny feťáků, kteří se rozhodli pro detox v rámci terapeutické skupiny. Někteří méně, někteří více dobrovolně, ale ne všichni tady hrají tu samou hru..(23.9.2008)

  • - Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)

  • - Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav. (xjane)

  • - Film na plzeňském festivalu českých filmů Finále získal roku 2007 ocenění za mimořádný filmový počin, Cenu asociace českých filmových klubů a také Cenu diváků. (Tom_Lachtan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace