poster

Pravidla lži

  • anglický

    Rules of Lies

Thriller / Drama / Psychologický

Česko, 2006, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • imf
    ***

    Solidní herci, odvážný scénář a snaživý debutant na straně jedné, všudypřítomná hra na jistotu na straně druhé? I tak by se to dalo popsat. Pravidla lži jsou typickým malým projektem, který se za pět padesát snaží oživit velký příběh. Netypické je to, že se dostáváme do atraktivního prostředí, daleko od trapných humorných vložek a sentimentální plačtivosti tuzemské konkurence. Robert Sedláček bohužel ve svém scénáři jen klouže po povrchu a občas ho zradí i nějaká ta postava, nebo rovnou dramaturg Jan Gogola. Jenom snaha nestačí a i když se rozhodně jedná o nakročení správným směrem, bylo by třeba ho ve všech směrech dotáhnout do úspěšného konce. No co, třeba se to povede napodruhé. Tak či onak tleskám Jiřímu Langmajerovi, který s klidem všechny přehrál a dokázal, že jako herec neshnil v televizních trampotách z Růžové ordinace. ;)(3.12.2006)

  • PetrPan
    ***

    Pro mne typický endemit české dramatické kinematografie s jasně ohraničenou zápletkou, v tomhle případě i prostředím. Ovšem tenhle český dramatický živočich je rozhodně dravcem a tak se o divákovu přízeň pere přinejmenším hereckými výkony všech zúčastněných ( kupodivu i ježíšek Trnavský tady hrál). I přes notnou dávku předvídatelnosti jsem kupodivu byl celou dobu v napětí, spíš tedy z toho, zda některá z dam nakonec něco ukáže ( SPOILER - neukáže) a tak si nemůžu stěžovat, že by Pravidla lži byla špatnou volbou.(9.11.2013)

  • kiddo
    **

    Nedejte se zmást nízkým hodnocením: přes výsledné 2 hvězdičky si Pravidel lží cením víc než většiny současných stereotypních filmečků hladících pohodlnou českou dušičku. Pravidla lži už patří do progresivnějšího proudu české kinematografie, a že je to dílko, které bude v tomto proudu stát kvalitativně poněkud vzadu, to už je zas jiná. Největší slabinou snímku je režisér začátečník, který nedokázal smíchat dvě významové linie filmu (kriminální zápletku a život v protidrogové léčebně) tak, aby nevznikla řídký příběh o životě v jedné komunitě, který se svou uměleckou a výpovědní hodnotou pohybuje někde tak na rovině populárních agitačních románků z atraktivního prostředí. A) z 90 % se příběh odehrává v léčebně, a jelikož flahbacky (mimochodem z celého filmu to daleko nejatmosféričtější a nejkvalitněji natočené) nejsou nijak zvlášť využívány pro stavbu zápletky, jsme při střetu s postavami odkázáni pouze na to, jak se chovají v komunitě (aniž bychom ale věděli proč se tak chovají). B) Coby diváci jsme stavěni do stejné pozice jako ostatní členové komunity, kdy o ostatních nevíme nic než to, co nám sami řeknou. Vyhnout se tedy za takovéhoto pojetí snímku vysvětlovacím monologům a shrnování svých pocitů a života v několika větách, je zhola nemožné. Vinou toho ovšem působí Pravidla lži tak trochu jako pouhý video záznam jednoho z mnoha sezení v léčebně. Dialogy jsou stejně bezprostřední a stejně bezobsažné jako spousta toho, co běžný člověk naplká za jediný den, a scény podávání másla přes stůl nebo vytí ve společenské místnosti vzbuzují dojem, jako bych byla někde na školním výletě. Atmosféra je to sice pohodová, ale netuším, proč bych za ni měla platit v kině.(7.2.2007)

  • Slarque
    ****

    Celá komunita odvykajících narkomanů je zajímavá. Každá postava má vlastní příběh, všechny bez výjimky jsou dobře obsazené i zahrané. Kdyby jen ona kriminální podzápletka mezi Langmajerem, Švehlíkem a Chmelou občas nepůsobila jako z jiného filmu, byl výsledek perfektní. Takhle je to spíš jen za tři a půl hvězdičky.(18.1.2007)

  • Matty
    ****

    Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% Zajímavé komentáře: Tosim, kiddo, choze, genetique, Mahalik, Fr(3.9.2008)

  • - Film na plzeňském festivalu českých filmů Finále získal roku 2007 ocenění za mimořádný filmový počin, Cenu asociace českých filmových klubů a také Cenu diváků. (Tom_Lachtan)

  • - Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav. (xjane)

  • - Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace