Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvanáct lidí se nechalo dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe a navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné; nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou sexuální vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru je tak málo! Za porušení pravidel komunity ale hrozí vyloučení. Pracují nervy a pudy. Jolana (Petra Jungmanová) je slabá holka a Milan (Jiří Langmajer) zase silný chlap... Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový (David Švehlík). A někdo další (Igor Chmela) si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku byla vražda. Náhody nejsou. Zabil někdo z nich. Co mělo být dávno mrtvé, se vrátilo. Nálož pod barákem začala odpočítávat. Jde o to, jak rychle se ze zmatku vynoří konkrétní jméno... a jestli to jméno je opravdu jméno vraha. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (416)

viperblade 

všechny recenze uživatele

Tolik (životních) pravd jsem dlouho v (českém) filmu neviděl. Na rozdíl od druhého Sedláčkova snímku je tenhle napínavý, upřímný a skvělý. Tohle si dám minimálně ještě jednou, abych se trochu vzpamatoval a napsal nějaký pořádný komentář, který by byl hoden k tomuto filmu. P. S. A Jiří Langmajer… klobouk dolů. Proč se takový skvělý herec zahazuje v (pod)průměrných komediích, proč? ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film... ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Pravidla lži si asi skoro nejvyšší hodnocení nezaslouží, ale na poli českého filmu to je pro mě malý zázrak, tak se nebojím lehce nadhodnotit. Jiří Langmajer v póze, která mu dokonale padne a sedí a vedle něj (ne)známí čeští herci. Celkově vzato hlavní myšlenka filmu je až moc "na náhodu", ale to se dá překousnout. Velmi dobře je naopak zvládnutá atmosféra, kdy stísněný svět komunity dostává správné rozměry v každém detailu života. V konkurenci tragických komedií pro dementní a nebo nechápavé jsou Pravidla lži první český film po několika letech, který bych se nebál někomu doporučit. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Celá komunita odvykajících narkomanů je zajímavá. Každá postava má vlastní příběh, všechny bez výjimky jsou dobře obsazené i zahrané. Kdyby jen ona kriminální podzápletka mezi Langmajerem, Švehlíkem a Chmelou občas nepůsobila jako z jiného filmu, byl výsledek perfektní. Takhle je to spíš jen za tři a půl hvězdičky. ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Škoda té televiznosti... Pravidla Lži jsou v rámci české Kinematografie rozhodně osvěžujícím a odvážným počinem. Zajímavý scénář, konflikty, které nepůsobí uměle (čehož jsem se bál nejvíc) skvělí herci... Tvůrci nejenomže byli velmi schopní, ale měli i spoustu zajímavých nápadů, což nám poměrně často dávají najevo. Jediné, co tedy film totálně shazuje je zcela evidentní nedostatek peněz, které tvůrci na film měli. Je to vidět jednak na velmi televizní kameře (byť se to sprývným nasvícením, filtrem, úhlem a pod. daří maskovat) a především na dost otravné hudbě. Rozhodně musím vyzdvihnout herecké výkony Jiřího Langmajera a Jaromíra Dulavy. A skvělou hlasovací scénu. Langmajer je satan! ()

Galerie (32)

Zajímavosti (11)

  • Jíří Langmajer (Milan) v čase premiéry popisoval, jak se k roli dostal: "Hodinu a půl přeD začátkem představení ve Viole (...), ve kterém hraju Jeana Cocteaua a Mirek Moravec Jeana Maraise, tedy před představením plným poezie, lásky, porozumění a francouzských šansonů, si přede mě v poněkud podroušeném stavu sednul Robert Sedláček. Já jsem si do té doby myslel, že jsem velkej magor, ale když jsem viděl jeho oči, bylo mi jasný, že na něj nemám. Začal mi vyprávět o svým životě a filmu, který chce točit, a taky o tom, že když to nebudu dělat já, tak ho točit nebude, což mi připadalo vtipný, protože já nejsem Ivan Trojan, který se doma rozhoduje nad čtyřma scénářema. Způsob, jakým na mě nastoupil, mě naprosto uchvátil: 1) zaujalo mě, o čem to je, 2) nejsem v pozici, abych si nějak zvlášť mohl vybírat, když se mnou chce někdo točit film, 3) peníze z toho stejně žádné nebudou, 4) bude se to točit v létě, tak si prostě na čtrnáct dnů odskočím do Strakonic. Netušil jsem ovšem, že mě Robert ostříhá dohola a že kvůli retrospekivě, ktrá ve filmu trvá asi dvacet vteřin, mně ty pracně dorostlé vlasy nechá obarvit na absolutně světlou, ze které vznikl tenhle melír, který nosím už rok a kterého se nemůžu zbavit." (NIRO)
  • Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)
  • Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)

Související novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)

Reklama

Reklama