Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvanáct lidí se nechalo dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe a navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné; nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou sexuální vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru je tak málo! Za porušení pravidel komunity ale hrozí vyloučení. Pracují nervy a pudy. Jolana (Petra Jungmanová) je slabá holka a Milan (Jiří Langmajer) zase silný chlap... Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový (David Švehlík). A někdo další (Igor Chmela) si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku byla vražda. Náhody nejsou. Zabil někdo z nich. Co mělo být dávno mrtvé, se vrátilo. Nálož pod barákem začala odpočítávat. Jde o to, jak rychle se ze zmatku vynoří konkrétní jméno... a jestli to jméno je opravdu jméno vraha. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (415)

genetique 

všechny recenze uživatele

Znova som sa nechal zmiasť zaradením filmu tentokrát čisto do thrillerového koša, zatiaľ čo táto línia je rozoberaná len ako bočná, pomocná, ktorá pomáha stavať na sebe veľmi kvalitný psychologický rozbor osôb. Konkrétne osôb snažiacich sa o lepšiu budúcnosť z dôvodov súvisiacich s drogami. Samozrejme, keďže film z tohto súdka sedel na sedle prvýkrát, na konci jazdy nemohol predsa vyhrať, no aj tak sa jedná o nadštandardné pozeranie. Herecké schopnosti sa prejavili ako veľmi schopné, dialógy a ich napätie boli tiež celkom podarene napísané. Snáď sa ešte Sedláček chytí niečoho podobného. Na podruhé by to mohlo byť lepšie. 75%. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Na české filmové poměry posledních let se jedná o nadprůměrnou podívanou, u níž zcela vážně přemýšlím i o plném počtu hvězdiček. Příběhy z terapeutické komunity s efektními flashbacky mě zaujaly nejen díky atraktivitě prostředí, ale nejvíce kvůli hereckým výkonům všech hrdinů, z nichž mě nejvíce překvapil málo známý Martin Trnavský (dosud jsem znal jen jeho hlas z dabování počítačové hry Mafia 2). Chválím také hudbu a některé scény, z nichž asi nejsilnější je zapalování tří svíček při rituálu. ()

Reklama

Tomco 

všechny recenze uživatele

musim povedat, ze som velmi milo prekvapeny. uz som si pomaly navykol na urcity opakujuci sa druh ceskych filmov, no tento konecne vybocil inym zaujimavejsim smerom. po hereckej stranke zmes vybornych hereckych osobnosti - trefne nakomibanava z roznych typologickych jedincov. scenar je taktiez v poriadku, pribeh vtrhne do seba bez akychkolvek problemov, kamera je velmi dobra, hlavne pasaz hlasovania je skutocne atraktivne nasnimana, a takto by sa dalo pokracovat.. pri sledovani som mal obcas pocit, ze som svedkom filmu z uplne inej destinacie. film pravidla lzi je cenny produkt ceskej kinematografie. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Velmi dobrý film, excelentně zahraný, přesvědčivý. Byl jsem zklamán, že místo skupinového psycho, případně aspoň "reportáže" ze života skupiny z toho postupně vychází jakási tajemně se tvářící krimi zápletka, dost uměle napasovaná. Ženské postavy tvořily převážně jen křoví. A třeba postava Martina na začátku slibuje, že bude velmi zajímavá, Roman si ho vybere za "staršího bratra" - a pak zcela zapadne. Ale i přesto všechno to byl dost silný film na to, abych si tam svoje našel. Ostatně i ta zápletka poskytla dost zajímavou situaci. Závěr byl vynikající. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (11)

  • Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu. (slatkac)
  • Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)

Související novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)

Reklama

Reklama