Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvanáct lidí se nechalo dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe a navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné; nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou sexuální vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru je tak málo! Za porušení pravidel komunity ale hrozí vyloučení. Pracují nervy a pudy. Jolana (Petra Jungmanová) je slabá holka a Milan (Jiří Langmajer) zase silný chlap... Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový (David Švehlík). A někdo další (Igor Chmela) si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku byla vražda. Náhody nejsou. Zabil někdo z nich. Co mělo být dávno mrtvé, se vrátilo. Nálož pod barákem začala odpočítávat. Jde o to, jak rychle se ze zmatku vynoří konkrétní jméno... a jestli to jméno je opravdu jméno vraha. (Bontonfilm)

(více)

Recenze (415)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Precizně natočené těžko, neboť tajemná kriminální zápletka je poněkud nedotažená, jakož i sama skutečnost, kdo všechno se to tak pěkně sejde v jedné zapadlé léčebně. Rozhodně je to však natočené efektně. Slovo precizní by se dalo použít pro herecké výkony, i když třeba u Igora Chmely ta preciznost ve velké míře spočívá ve strnulosti a pohledu upřeném kamsi do dáli;) To ale nic nemění na faktu, že jako těžce vyjetá smažka je libovější než stehenní sval Martiny Sáblíkové. Herecká sešlost a souhra je to opravdu povedená, škoda se o ní rozepisovat - nakonec obsazení si každý přečte sám a osobní sympatie či antipatie dokážou leccos, pročež výpovědní hodnota tohoto kritéria padá jako současné sebevědomí (vrahů z) Wall Streetu. Rozhodně dobrým tahem bylo postupné přetváření příběhu podle toho, co dalšího na sebe kdo práskne a hlavně toho, jestli to byla či nebyla pravda, a i když je vám jasné, že ten Langmajer nebude jenom další kus v zátiší s troskami, nekazí to výsledný dojem víc, než by bylo omluvitelné. Já osobně dávám té pestré mozaice osudů a dobrých či zlých snah zbavit se duchů minulosti 80%. Mimochodem poslední flashback s Langmajerem je lahoda sama. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% Zajímavé komentáře: Tosim, kiddo, choze, genetique, Mahalik, Fr ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

...že by šedivé mraky protrhlo slunce? Je nad slunce jasné, že "detektivní" zápletka tam nehraje vůbec žádnou roli, snímek IMHO chtěl ukázat atmosféru, dusno a vykreslit charaktery lidí, žijících v podobných komunitách. Půl hvězdičky prosím berte za odvahu natočit něco jiného, než je 90% zdejší filmové produkce. Pravda, retrospektivy by mohly být nápaditější (i když scéna "představte si, co byste ve svém životě nechtěli nikdy opakovat" byla hustá), ale to je tak všechno, co bych vytknul. Zástup dobrých herců je velice příjemný - Langmajer, Issová, Budař, Dulava, Novotný, Jungmanová, Plesl... Ovšem pokud režisér před projekcí řekl, že máme brát film jako vtip a do jedné z rolí obsadil představitele ředitele nemocnice z Ordinace v Růžové zahradě, je mi už všechno jasné... ;-) ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku ! ()

imf 

všechny recenze uživatele

Solidní herci, odvážný scénář a snaživý debutant na straně jedné, všudypřítomná hra na jistotu na straně druhé? I tak by se to dalo popsat. Pravidla lži jsou typickým malým projektem, který se za pět padesát snaží oživit velký příběh. Netypické je to, že se dostáváme do atraktivního prostředí, daleko od trapných humorných vložek a sentimentální plačtivosti tuzemské konkurence. Robert Sedláček bohužel ve svém scénáři jen klouže po povrchu a občas ho zradí i nějaká ta postava, nebo rovnou dramaturg Jan Gogola. Jenom snaha nestačí a i když se rozhodně jedná o nakročení správným směrem, bylo by třeba ho ve všech směrech dotáhnout do úspěšného konce. No co, třeba se to povede napodruhé. Tak či onak tleskám Jiřímu Langmajerovi, který s klidem všechny přehrál a dokázal, že jako herec neshnil v televizních trampotách z Růžové ordinace. ;) ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Pravidla lži si asi skoro nejvyšší hodnocení nezaslouží, ale na poli českého filmu to je pro mě malý zázrak, tak se nebojím lehce nadhodnotit. Jiří Langmajer v póze, která mu dokonale padne a sedí a vedle něj (ne)známí čeští herci. Celkově vzato hlavní myšlenka filmu je až moc "na náhodu", ale to se dá překousnout. Velmi dobře je naopak zvládnutá atmosféra, kdy stísněný svět komunity dostává správné rozměry v každém detailu života. V konkurenci tragických komedií pro dementní a nebo nechápavé jsou Pravidla lži první český film po několika letech, který bych se nebál někomu doporučit. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

V rámci zatuchlé čecháčkovské tvorby působí Pravidla lži jako dávka pervitinu aplikovaná rovnou do žíly. Samozřejmě, ostatně jako každá droga, to s sebou přináší i mnohé negativní stránky, ale jinak vám rozjasní den. Depkou. Teď nezbývá než planě doufat, že se naše filmografie stane beznadějně závislou na podobně kvalitních psychologických počinech. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,.....zavřete oči a pokuste si vybavit nějakej okamžik ze života, který by jste nechtěli vrátit". ,,Ty vole, zdá se ti, že jsme málo rozhozený?"..... Za ten úvod by se nemuseli stydět ani Američani. Feťáci, prostitutky, dealeři, pasáci. Ti všichni utíkají do K O M U N I T Y, protože už jinam sami před sebou utéct nemůžou. Režisér J.Sedláček je dokumentarista a ze snímku je to cítit. Za ,,mrzký" peníz nám předvádí v některých okamžicích perfektní psychologii postav. Scénář postavený na dialozích, při kterých mě napadá, že snad ani nemohli bejt vymyšlený, protože z nich je cítit ,,život" tedy autentično. Kromě dialogů napínavost děje dotvářejí emotivní ,,hnusné" příběhy formou krátkých flashbacků z mysli přítomných lidí. Je třeba podotknout, že ne vždy vše vyšlo. A je důležité, jak přijmete konec. Buď převládne spokojenost nad výtečným scénářem, místy až neskutečnou hudbou a perfektními hereckými výkony (vyzdvihuji J.Langmajera a J.Budaře), nebo prázdnota z nedokonalého filmového zpracování. Já říkám ,,na českej film DOST DOBRÝ !" ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Rozjezd je možná pomalejší, ale jakmile divák zapadne mezi komunitu, napětí už se nevytratí a navíc to, co Sedláček za pomoci hereckého ansámblu v čele s Langmajerem předvádí během posledních dvou sezení, je podívaná na domácké poměry až neuvěřitelná. 85% ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Jsme tu proto, protože už není kam bych´ utekli sami před sebou.“ Toto nie je žiadny experiment, režisér a scenárista dobre vedel, čo robí. Hoci som sa zo začiatku tešil, čo všetko PRAVIDLÁM LŽI vytknem, postupne ma rozprávač čoraz mocnejšie chytal za ruku vzťahmi, príbehmi a zvratmi bandy feťákov, ktorí v súkromnej liečebni chcú začať nový život, ale z feťáka nového človeka, česť výnimkám, nevykrešeš. Zdatné herecké obsadenie (Budař, Stránský, Novotný, Langmajer), puch človečiny a vynikajúce dialógy („Co rodiče?“ – A co jako?“ alebo „Prý jim bila zima... ale ani jedna neměla na sobě kalhotky.“). ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Sympatický počin. Velmi dobře vylíčená atmosféra terapeutické komunity, nadprůměrné herecké výkony a napětí při slovních přestřelkách. Co se určitě nepovedlo je zasazení do detektivního rámce, kterému chybí přesvědčivost. Navíc souboj Langmajer - Švehlík vyznívá do ztracena, když scénáristův zájem o Švehlíkovu postavu krátce po příchodu do komunity dost upadá. Nevyrovnané je představování jednotlivých členů komunity a vylíčení jejich příběhů. Škoda je taky značně televizního vzhledu filmu (ty flashbacky!). I tak jde ale jednoznačně o český nadprůměr. Těším se na další Sedláčkův snímek. *** 1/2 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Absolutní konstrukt, přičemž nevím, k čemu se svou vykonstruovaností, tezovitostí až sloganovostí snaží vztáhnout. "Na naše poměry" nepochybně ambiciózní, ale rozhodně spíš gesto než opravdový film. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Takové zajímavé téma... Jinak bohužel vše při starém... °-/ - - - P.S. Tři hvězdičky s velikým sebezapřením, jen za tu slabou výjimku, potvrzující ta naše dnešní a už asi na věky prolhaná filmumarná pravidla... - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vydání na dvd, hodnocení 26.4.2011 po repete na ČT1 v rámci R.L.Č.F 4192., nekomentář zde opět pravidelně zklamaný jako dvěstěšedesátýdruhý - 26.4.2011) ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Škoda té televiznosti... Pravidla Lži jsou v rámci české Kinematografie rozhodně osvěžujícím a odvážným počinem. Zajímavý scénář, konflikty, které nepůsobí uměle (čehož jsem se bál nejvíc) skvělí herci... Tvůrci nejenomže byli velmi schopní, ale měli i spoustu zajímavých nápadů, což nám poměrně často dávají najevo. Jediné, co tedy film totálně shazuje je zcela evidentní nedostatek peněz, které tvůrci na film měli. Je to vidět jednak na velmi televizní kameře (byť se to sprývným nasvícením, filtrem, úhlem a pod. daří maskovat) a především na dost otravné hudbě. Rozhodně musím vyzdvihnout herecké výkony Jiřího Langmajera a Jaromíra Dulavy. A skvělou hlasovací scénu. Langmajer je satan! ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. ()

choze 

všechny recenze uživatele

Upřímně nenávidím současné české filmy, všechny jsou na jedno nudné připosrané čecháčkovské brdo. PRAVIDLA LŽI mě upoutaly sugestivním popiskem na obalu DVD, který - jak se ukázalo ve filmu o filmu - napsal sám režisér. Prvních asi tak dvacet minut je hodně intenzívních - drsná flashbacková scéna, příchod do komunity, první sezení...Je to neskutečně atmosférické a napínavé, herci v čele s Langmajerem jsou skvělí. Pak se ale skvělý thriller poněkud rozplizne a dál už jede jen na půl plynu, přesto však zůstává vzdor své průhlednosti a vyšumivšímu konci dost napínavý. Velmi příjemné překvapení. ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě). ()

Související novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)

Reklama

Reklama