Wszyscy jesteśmy Chrystusami

Co říci k tomuto filmu? Snad jediné. Celým filmem provází věta syna Sylwka : „Pamatuji si jenom tvoje pití a můj strach. “ Pokud máte někoho z rodiny alkoholika, tak se můžete podívat, jak to s ním vše může dopadnout...a když ne tak uvidíte příklad toho, když člověk pije, pije a pije....potom má a v další fázi už ani nemá výčitky svědomí. Nejvíce samozřejmě trpí jeho rodina. V závěru je vysvětlen současný problém syna Sylwka, který dospěje, ale své traumata z dětství se na něho tak přenesou, že končí v léčebně drogově závislých….. (23.01.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $863,107║ (11.09.2010)

Film začíná rozhovorem otce a syna, ve kterém se syn přizná, že si přál jeho smrt a dokonce uvažoval, že ho zabije sám a pokračuje vzpomínkami z dětství. Na příchody opilého otce, na panický strach z něj, na to jak se za něj styděl. …. „Pamatuji si jenom tvoje pití a můj strach“. Vzpomínka na otce, který mu vykrádá prasátko, aby měl na panáka; na otce močícího sousedce na dveře; na ležícího ve vlastních zvratcích; na vánoce, kdy sekáčkem rozsekal stromeček apod. Filmu bohužel chybí alespoň kapka toho cynického humoru z „Dzien Swira“ bez kterého je to jen velmi bolestné drama. Možná to odlehčení měl dodat anděl strážný, ale pokud ano, tak to bylo sakra málo. A přestože oba moji rodiče jsou (a vždy byli) abstinenti, takže v tomto směru nemůžu mít ani žádné podvědomé trauma, nedívalo se mi na příběh alkoholika viděného dětskýma očima vůbec lehce. Do významů náboženských motivů (kříž, stigmata, trnová koruna, svatozář, ukřižování atd.), které se táhnou celým filmem se pouštět nebudu. Já neznaboh to chápu jako kříž v podobě závislosti, který rodina Adama nese a předává si ho z otce na syna, ale kdo ví?! 3 * jenom proto, že představitel dospělého Adamova syna na mě působil velmi vláčným a nepřirozeným dojmem (navíc, když mluvil, neotevíral pusu) jinak by to bylo za 4*. (22.09.2006)

Dzien Swira 2 sa nekona, ocakavania clovek nepotlaci. Ten smutok a depka, ktora v predchadzajucom filme presakovala na povrch, je tu pritomna doslova a niekedy sa jedna skutocne o neprijemne pozeranie. Poetika a filmovy jazyk ostava, ale toto je skor temnota, po komedii ani stopy. (19.08.2019)

Od tohodle snímku jsem čekal další Koterskiego genialitu - velmi černou komedii typu Dzień Świra. Bohužel přišlo velké zklamání. Koterski tentokrát natočil drama, které i když má zajimavý námět (chlastání do němoty, výčitky svědomí, vzpomínky..) mě přijde nezajímavé. Dzień Świra je prostě bohužel jen jeden. (21.09.2006)

Přijde mi zvláštní očekávat od tohoto snímku jakýsi sequel "Dne cvoka", jak je zde zmíněno hned ve dvou komentářích. Koterski totiž není žádný mainstreamový tvůrce, takže promítat si do něj nějaká očekávání je spíše kontraproduktivní. Jasně, máme zde totožné obsazení Adaśe a jeho syna, ale tento snímek už žánrově spadá k dramatům, byť stále se dá pobavit nad útrapami životního cyklu, které Koterského filmy popisují podle mě brilantně. On již "Den cvoka" byl vlastně taky dramatem, jakkoli nadsázka zde výrazně převažovala a mnozí, ať už u nás, nebo v Polsku, si jej pamatují pro tehdejší nezapomenutelné hlášky. Přičemž "Kristusové" v tomto přerodu režisérovy pozdní tvorby pokračují... Na jeho filmech obecně oceňuji to, že fungují jednak jako samostatný celek (v tomto případě příběh o tom, jak se otec od rodiny vyrovnává se svými neřestmi a jak s ním ona rodina chce zúčtovat), ale zároveň i jako součást jednoho velkého životního příběhu, neboť si v průběhu filmu připomínám podobnost se scénami z jiných jeho snímků, a naopak - na tento mi vzplanou vzpomínky, když vidím jiné. Plus samozřejmě ta odvaha přenést na pole umělecké tvorby vlastní komplikovanou osobnost... I přes tato slova chvály jsem však byl zasažen o něco méně, než třeba u předcházejícího filmu. Je to snad tím, že zdejší příběh zpracovává jedno téma, zatímco výjev z denního života se trefuje do více terčů zároveň? Kdoví. Přesto jsem rád, že jsem tento prachem zapadlý rest (tj. podívat se na další režisérovy filmy) měl možnost dohnat. 80% (11.08.2020)

Přála jsem si, abys zemřel. Přála jsem si být ta, která tě zabije. Pamatuji si jen tvé pití a svůj opodstatněný strach. Zatraceně pravdivý film. (31.10.2009)

Koterski znovu boduje. Životní příběh Adama Miauczyńského je hořký a smutný, ale hlavně pravdivý. Sonda do života životního ztroskotance, který se utápí v alkoholu a ničí tak život nejen sobě, ale hlavně svým blízkým. Koterski výstižně ukazuje sociální patologii, která se táhne z generace na generaci. Andrzej Chyra podává brilantní výkon, ostatní herci mu zdatně sekundují. (29.08.2009)

Obrazoborecký film na téma evangelia a utrpení člověka, které člověk způsobuje jiným a zejména způsobuje sobě. Postavy nesoucí kříž, ukřižované, bodané kopím - svým nejbližším i sobě. Útěk od sebe do alkoholu a drog. Film krutý, sebemrskačský až do nesnesitelnosti. Drama a současně groteska jako život sám. Sedmý film o Mniauczyńském, v jehož postavě je mnoho ze samotného režiséra - který říká, že filmy jsou pro něj druhem autoterapie. (30.11.2015)

Žít jako člověk, chtít lepším být. Pracovat pilně, přestat už pít. Líbat svou ženu. Rodiče ctít. Dětem svým příkladem jít. Nehorázně smutná a ukrutně dlouhá kalvárie o chlastu. Dílo je jako alkoholismus sám, roztříštěné, težko uchopitelné a bez přítomnosti příjemných zážitků. (27.04.2015)