Za mraky
-
Al di là delle nuvole
-
Par-delà les nuages
-
Jenseits der Wolken
-
Za mrakmi
-
Beyond the Clouds
Drama / Romantický / Povídkový
Itálie / Francie / Německo, 1995, 112 min
V kinech
od:
mortak
odpad!Tak za tohle by byl normálně vyhazov z filmové fakulty kdekoliv na světě. Teprve na konci se z titulků dovíme, že "film" (nebo něco mu podobného) je vlastně ilustrací pasáží z Antonioniho rádoby filosofické knihy (na začátku se objeví skrytý odkaz na Bergsona). A tak Malkovich mudruje a souloží, a vůbec všichni mudrují a souloží, protože je potřeba, aby herečky ukázaly své kočičky. Kdyby se z filmu vystříhaly příchody, odchody a soulože, nezbylo by už vůbec nic. Z filmu jde jen strach ze stáří, protože to vypadá, že jako stařec budu myslet jen na TO a nic jiného.(17.9.2008)
xxmartinxx
Čtyři banální historky, ačkoliv nebojte, stále se najde prostor pro několikaminutové scény, v nichž se nic neděje a nic z nich nejde vyvodit. Malkovichův Režisér je tu v podstatě jediná záchrana. Částečně beru argument, že je to banální záměrně, protože to odráží povrchní pohled na svět Režiséra, který, ač by rád, ho nedokáže zobrazit v plné složitosti, a jde tak o jistou Antonioniho sebereflexi. Jako automaticky sebespásné to ale nevnímám. Story of a Love Affair that Never Existed 2/5, The Girl, The Crime ... 1/5, Don't Try to Find Me 3/5, This Body of Filth 3/5(1.12.2012)
JayZak
Za mraky je přesně ten typ filmu, který je možno odsoudit jako pseudointelektuální blábol, bohužel. Dialogy tam zní jakoby je pronášeli dva šediví (a do sebe zahledění) filozofové nad kávou - jen v takové podobě by to bylo možno nějak akceptovat, ale ony jsou pronášeny na ulici mezi dvěma mladými lidmi. Při rádoby hlubokých, ve výsledku spíš naivně působících promluvách, které ani nenavazovaly na promluvy toho druhého, jsem měl občas problém zadusit smích, jakoby to byla parodie. Na druhou stranu to mělo i své silné momenty, kdy se režisérům povedlo vykouzlit podmadnivou atmosféru, zejména scény s Malkovichem byly vyvedené.(29.8.2012)
Djkoma
Wenders a Antonioni stojí za krásným lidským příběhem, který je však až moc poetický, nereálný, přehnaný, až moc emocionálně silný a hlavně chvílemi nudný. Všechny povídky, kterými provází John Malkovich jsou zajímavé, ale dost atipické. Část o nenaplněné lásce, která se tím stává něčím po čem oba stále touží, sní, myslí na to a chtějí to avšak vědí, že navázání vztahu by jim tento "ideál" zničilo. Toto je velmi chladné a láska je tu stavěna do pozice zakázaného ovoce, které chutná dokud se nezkusí. Další dva příběhy mi nepřišli příliš zábavné. Pouze ukazují lidskou lítost, nevěru, chtíč, vášeň a stále neexistenci lásky. Poslední část o mladé dvojici, je až moc nereálná. Dvojce lidí okolo 20 let mluvící jako filozofové o lásce, naplnění, zamilovanosti, kritice okolního světa, smrti a spokojenosti. Mluví jim to krásně, avšak jim to nikdo neuvěří. Závěrečná hláška o vstupu do kláštera je celkem chladná. Krásná kamera s úžasnými pohyby a dlouhými naráz natočenými sekvencemi. Hudba nemá chybu.(3.11.2004)
sportovec
Zdařilý film nadprůměrně zvládající volnější skladbu čtyř milostných povídek, čtyř různých pohledů na lásku, to všechno v rámci jednoho melancholického účtování s lidským životem. Oproštěnost až protikladnost od leckdy samoúčelného akčního kvapíku devadesátých let filmu očividně prospívá. Krásná krajinná kamera, jedno z posledních setkání velikánů - Mastroianniho a Moreauové - jsou dalším pohlazením filmového diváka. Uvážíme-li, že takto zdařilý film natočil umělec v pokročilém věku - 80 let - po předcházející mrtvičné příhodě, naše uznání se nemůže nezměnit v obdiv. V obdiv k životu, který s vervou a na takové bojuje - doslovně se rve - o své přežití nejen lidské, ale i umělecké, tvůrčí.(25.8.2007)