Reklama

Reklama

Za mraky

  • Itálie Al di là delle nuvole (více)
Trailer

Obsahy(1)

Z Ameriky přijíždí do Evropy filmový režisér (John Malkovich), který chce ve Francii a Itálii najít inspiraci pro svůj nový film. Při této cestě potkává čtyři osoby, které se stanou aktéry čtyř fascinujících milostních příběhů. S jednou dívkou (Sophie Marceau), která zavraždila svého otce, dokonce prožije milostný vztah - láska prostě nezná hranice ani v životě, ani ve filmu. (Levné knihy)

(více)

Recenze (59)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Wenders a Antonioni stojí za krásným lidským příběhem, který je však až moc poetický, nereálný, přehnaný, až moc emocionálně silný a hlavně chvílemi nudný. Všechny povídky, kterými provází John Malkovich jsou zajímavé, ale dost atipické. Část o nenaplněné lásce, která se tím stává něčím po čem oba stále touží, sní, myslí na to a chtějí to avšak vědí, že navázání vztahu by jim tento "ideál" zničilo. Toto je velmi chladné a láska je tu stavěna do pozice zakázaného ovoce, které chutná dokud se nezkusí. Další dva příběhy mi nepřišli příliš zábavné. Pouze ukazují lidskou lítost, nevěru, chtíč, vášeň a stále neexistenci lásky. Poslední část o mladé dvojici, je až moc nereálná. Dvojce lidí okolo 20 let mluvící jako filozofové o lásce, naplnění, zamilovanosti, kritice okolního světa, smrti a spokojenosti. Mluví jim to krásně, avšak jim to nikdo neuvěří. Závěrečná hláška o vstupu do kláštera je celkem chladná. Krásná kamera s úžasnými pohyby a dlouhými naráz natočenými sekvencemi. Hudba nemá chybu. ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého.Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který, ale asi nebude pro každého. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Neobvyklý film, zvláštní postavy, celé je to o pocitech, vnímání lásky ve více podobách a propojené nití, kterou byl John Malkovich, sám tápající v této oblasti. Za mraky není film pro každého a pro každou dobu. Na tohle musí být to správné naladění duše a srdce, možná svíčka se sklenkou vína, nevím. Jen jedno vím, že s dabingem se jim to vymklo z rukou, ztratila se tím polovina té kouzelné atmosféry. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Čtyři banální historky, ačkoliv nebojte, stále se najde prostor pro několikaminutové scény, v nichž se nic neděje a nic z nich nejde vyvodit. Malkovichův Režisér je tu v podstatě jediná záchrana. Částečně beru argument, že je to banální záměrně, protože to odráží povrchní pohled na svět Režiséra, který, ač by rád, ho nedokáže zobrazit v plné složitosti, a jde tak o jistou Antonioniho sebereflexi. Jako automaticky sebespásné to ale nevnímám. Story of a Love Affair that Never Existed 2/5, The Girl, The Crime ... 1/5, Don't Try to Find Me 3/5, This Body of Filth 3/5 ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zdařilý film nadprůměrně zvládající volnější skladbu čtyř milostných povídek, čtyř různých pohledů na lásku, to všechno v rámci jednoho melancholického účtování s lidským životem. Oproštěnost až protikladnost od leckdy samoúčelného akčního kvapíku devadesátých let filmu očividně prospívá. Krásná krajinná kamera, jedno z posledních setkání velikánů - Mastroianniho a Moreauové - jsou dalším pohlazením filmového diváka. Uvážíme-li, že takto zdařilý film natočil umělec v pokročilém věku - 80 let - po předcházející mrtvičné příhodě, naše uznání se nemůže nezměnit v obdiv. V obdiv k životu, který s vervou a na takové bojuje - doslovně se rve - o své přežití nejen lidské, ale i umělecké, tvůrčí. ()

dwi 

všechny recenze uživatele

Dvě natolik silné osobnosti jako Wenders a Antonioni se při realizaci tohoto filmu neměli sejít, neboť vzniklo dílo až příliš oduševnělé a přepoetizované. Jednotliví hrdinové, kteří vystupují ve čtyřech povídkách, ze sebe neustále soukají nějaká moudra a jejich chování postrádá punc reálnosti. K tomu neustále dlouhé záběry, jenž mají prohloubit již tak zveličelou citovost, začínají po několika minutách nudit, otravovat. Téma příběhů se primárně točí kolem vztahů mezi ženami a muži, přesto značně okleštěně. Jednoznačné zklamání... ()

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. ()

Paldini 

všechny recenze uživatele

Pokud se divák dokáže povznést nad nereálnost jednotlivých příběhů a neskučné filozofování, tak si určitě prožije překrásný romantický láskyplný zážitek ještě zvýrazněný vynikající hudbou. Já jsem to nedokázal, jen jsem sledoval dialogy, které postavám diktuje scénář a přemýšlel nad tím, co bych dělal, kdyby takovým způsobem se mnou hovořila tak pěkná slečna jako Inés Sastre. Asi bych opravdu uvažoval o tom, kde jsem si založil vizitku od psychiatra. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Za mrakmi má určite veľa odporcov, ktorí ho označia za pseudo manieristický chladný art o ničom. Má určite aj veľa priaznivcov, ktorí ho považujú za emocionálne silné minimalistické dielo. Obe skupiny majú pravdu. Ja sa radím niekde medzi, niektoré poviedky ma oslovili viac, niektoré menej. Každopádne považujem chovanie niektorých postáv za nelogické a vytrhnuté z reality. No a keď hrá niekde Irene Jacob, tak k tomu nepotrebujem ani zmysluplný dej. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Za mraky hraje mraky známých herců. Ačkoliv jsem poctivě po filmu zhlédl i skoro hodinový film o filmu, pochopit smysl tohoto dílka se mi nepodařilo. Jedná se o povídky, které spolu nesouvisí, až na jednu výjimku, kdy se postava ze druhé objeví i ve třetí. Jean Reano s knírem, John Malkovich jako (téměř!) nezaujatý vypravěč, nádherné Portofino, na něž by každý dovolenkář v kteroukoliv roční dobu jistě dostal chuť, a hned čtveřice svlečených hereček mezi 20 a 30 roky (nejvýše hodnotím Inés Sastre), lahoda pro oči, ale nuda pramenící i z nevěrohodnosti vztahů postav. Když totiž někoho potkáte na ulici, asi se nestane, že byste si vyměnili pár slov a pak hned šupky dupky na to (prostituci nemyslím). To tehdy padal déšť, když vetchý Michelangelo filmoval. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Ani jeden z pánů režisérů nespadá k mým "nej" a dlouho bych přemýšlel nad jejich předchozími filmy. Stejně tak ani jedna z povídek neměla nic čím by mě vyloženě nadchla, takže nemohu dát vyšší hodnocení i když se Sophie Marceau objeví nahoře bez. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Film o vztazích. Antonioni však, myslím, nikterak neřeší způsob, kterým se jeho postavy seznamují. Samy o sobě jsou příběhy někdy úsměvné a jindy banální. Celé to začíná dostávat smysl jako celek. Jako by se režisér rozhodl popsat možné typy milostného vztahu, přičemž je rafinovaně řadí za sebou, takže příběhy mají obrovskou dynamiku. Od nesmělého nedotýkání se, přes smělé milování, skrývanou nevěru, až po lásku takříkajíc netělesnou. Když film pochopíte takhle (a nesměle se domnívám, že právě tak má být pochopen), ožijí jednotlivé příběhy množstvím znepokojivých otázek. Slovem, krásný, složitý, mnohovrstevnatý film na téma láska. ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Antonioniho jsem nikdy nemusel, Wenders naopak patri mezi me oblibence. Byl jsem zvedav, co vznikne ze spojeni techto dvou protipolu a musim tedy konstatovat, ze nic, co by zvedalo ze zidle. Nebyt zaverecne povidky a hudby v ni a v titulcich, bylo by hodnoceni jeste nizsi. Zde jsou duvody: 1) Film ve mne nedokazal vyvolat jakekoliv citeni s postavami, dialogy byly studene "ako psi nufak", jak napsal Radko (presne a vystizne). 2) Z prehnaneho mnozstvi filozofickych myslenek si divak v tom zmatku odnese stezi jednu. 3) Nechci byt cynicky, ale hudbu, ktera podkreslovala milostne sceny, jsem naposledy slysel v Denicich cervenych strevicku (vyjimku tvori jiz zminena ctvrta povidka a titulky -nevyrovnanost formalniho prvku filmu). 4) Az na ctvrtou povidku chybel pribehum bod zvratu ci nejake prekvapeni. Od jejich expozice se nic nezmenilo - dva lide se na zacatku povidky potkali a zamilovali do sebe, ac jejich laska nebyla naplnena, a milovali se az do konce, ac jejich laska stale neni naplnena... muz na zacatku povidky podvadi svou zenu a tak je tomu i na konci... V treti povidce uz sledujeme pokus, ktery vsak pusobi velmi neverohodne ("uz mi nevolej..."). Ctvrta povidka nam konecne neco prekvapiveho v zaveru prinese a sice, ze divak zjisti, ze divka patri k... (nebudu prozrazovat), avsak je uz hodne pozde na to, aby to spasilo cely film (nevyrovnanost scenare - nebo chcete-li syzetu - filmu). 5) Kamera jezdici ulickami mest je sice pekna, ale nijak napadita a brzy zacina nudit. Na zaver je treba prece jen smeknout pred Wendersem, ze se pro sveho tezce zdravotne postizeneho kolegu dokazal obetovat a de facto mu svou ucasti na filmu umoznit jeste neco natocit. A ze dokazal slovy docela presvedcive vylicit dusevni rozpolozeni rezisera-umelce. To je vsak jeden z mala dobrych okamziku ve filmu. Optimalni hodnoceni by bylo 1 a pul hvezdicky, jelikoz to vsak nejde, snad jen z ucty k velkemu jmenu filmove historie zaviram oci a davam dve. ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Přepis Antonioniho povídkových črt a postřehů, které vyšly i u nás pod názvem Kulečník u Tibery. Scénář : Wim Wenders, Michelangelo Antonioni, Tonino Guerra a Soheil Ghodsy. Kamera : Robby Müller a Alfio Contini. Hudba : Lucip Dalla, Laurent Petitgand, Van Morrison a Bono ()

JayZak 

všechny recenze uživatele

Za mraky je přesně ten typ filmu, který je možno odsoudit jako pseudointelektuální blábol, bohužel. Dialogy tam zní jakoby je pronášeli dva šediví (a do sebe zahledění) filozofové nad kávou - jen v takové podobě by to bylo možno nějak akceptovat, ale ony jsou pronášeny na ulici mezi dvěma mladými lidmi. Při rádoby hlubokých, ve výsledku spíš naivně působících promluvách, které ani nenavazovaly na promluvy toho druhého, jsem měl občas problém zadusit smích, jakoby to byla parodie. Na druhou stranu to mělo i své silné momenty, kdy se režisérům povedlo vykouzlit podmadnivou atmosféru, zejména scény s Malkovichem byly vyvedené. ()

Reklama

Reklama