Electroma
Daft Punk's Electroma
Obsahy(2)
Electroma od Daft Punk je výprava dvou robotů napříč bájně krásnou americkou krajinou za cílem stát se člověkem. Jejich symbolická pouť, která začíná na nekonečné jednoproudé dálnici, vede přes idylické městečko až do vyprahlé pouště, dokazuje již po několikáté vzdor Daft Punk vůči konformismu. Experimentální celovečerní film jedné z nejslavnějších elektronických kapel. Dechberoucí kamera, inovativní technika snímání a zejména urputné hledání lidskosti v dnešní společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Velice zvláštní film, který ale dokázal z autorů udělat středobod vesmíru, co se hudební a nyní už i filmové branže týče. Daft Punk nikdy nebyl obyčejný projekt, a už vůbec ne průměrný. Od začátku dokázali tvořit hity, které se nikdy nezapomněly a hrají se dodnes. Krom toho už mají za sebou hodinový videoklip k jejich albu Discovery s názvem Interstella 5555 a již v té době z nich dokázal udělat něco víc, než běžně kapely jsou. Thomas Bangalter a Guy Manuel De Homem-Christo se drželi vždy stranou, jak je tomu podobně i v tomto velice zvláštním filmu, který pozadím neskutečně připomíná Tarkovskiho Stalker, ale celkově překopává onu myšlenku robotizace do absolutně počáteční myšlenky. Škoda jen, že v půlce, jak tu řada lidí píše, se toho všeho divák přejí, a přestává ho i samotný příběh bavit. On je možná problém v tom, že se v něm už nic moc neděje a všechno rozlomí až konec. Krom toho samotná hudba mohla být o moc lepší, netvrdím, že se nesnaží o zakomponování westernových vsuvek, ale i tak dokáže překvapit, na jejich styl určitě. Nejspíš z toho žádný soundtrack nebude. Hladina decibelů mi totiž občas přetekla přes repráky a ty chvílemi nevěděly, zdali se nerozlomí vejpůl. Electroma přesto zůstává zvláštním bodem, velice hodnotným, z určitého hlediska, který minimálně pro skalní příznivce bude takovým malým výletem do neznáma. ()
Velmi zajímavý film, který rozhodně překvapí svým tématem a hudbou, která není úplně pro Daft Punk typická. Dvojice Bangalter a Homem-Christo si užívají s tématem okolo lidskosti a kritikou společnosti velmi hravě a nenuceně. V závěru jim trochu došli možná myšlenky, ale i tak konec pasuje do celého konceptu. Trochu mě mrzela hudba, netypická pro skupinu, která se moc do filmu nehodila a hlavně nebyla moc působivá. Jako první režijní pokus je to překvapení a snad další díla půjdou ještě výše v kvalitě. ()
? Pro mě asi nejvíce umělecký film co kdy mé oko spatřilo. Mé hodnocení neberte prosím moc vážně, protože tentokrát se jedná o film, který zdaleka není v mém ohnisku zájmu a já se k němu dostal tak nějak náhodou. ()
Daft Punk mám naposlouchané víceméně kompletně a tak jsem si řekl, že hudebně ozkouším své domácí kino. Čekal jsem že, mě subwooferový útok odstěhuje i se sedačkou do vedlejší místnosti, ale víc jsem se mýlit nemohl. Electroma je zkrátka takový komorní art film, byť vizuálně velice povedený, kde hrají hlavní roli dvě robotická alter-ega dua Daft Punk. Jejich hudby se nedočkáte. Příběh je celkem zajímavý, byť na formát celovečerního filmu poměrně banální, ale díky vydařené kameře je pořád na co koukat. Hudebním fajnšmekrům bych ale spíše doporučil jejich Interstellar. ()
"We are human, after all. Much in common, after all." ()
Tenhle film člověk musí vidět, protože nejde popsat. Celý snímek jsem se nudil až na scénu v laboratoři a vše zachraňuje fantastický soundtrack. ()
Pár metalických robotů v černé kůži se marně snaží přiblížit ideálu lidství, aby je následný neúspěch vrhl do ještě větších depresí. Zabírají je zpomalené hypnotické záběry podkreslené (jen v jednom místě rušivými) písněmi. Působivých scén je hned několik. Hned úvod s kůl týpky v kůl autě za zvuku kůl hudby. Černo-bílá kontrastní scéna z fabriky na lidské tváře. Útěk před lynčujícím davem a následná emotivní scéna ztraceného snu doslova v hajzlu. Putování ústředního páru pouští. Funkce čudlíku na zádech... A hlavně závěrečné vznícení, evokující myšlenku, že jen duševní tíseň je důvod pro ukončení existence. Pánové z Daft Punk, máte můj respekt! ()
Abych byl upřímný, nemám tento typ filmů rád. Nemluví se tam, nic se tam neděje a význam člověk musí hledat v obrazových indíciích. Electroma má však něco navíc a to je především výborná hudba a nepatrný náznak atmosféry. ()
Na Electromu jsem skočila bez jakýchkoli předchozích informací a nečetla jsem si ani popisky na zadní straně obalu dvd, takže mě už od začátku film dost překvapoval tím, že předváděl něco úplně jiného než bych čekala od něčeho co vytvořili Daft Punk. Hned zezačátku člověka upoutají ty pěkné záběry na přírodu, kterou se hlavní dvojice robotů projíždí než dojedou do nějakého kalifornského městečka, které je taky plné robotů. Obrazy jsou na jedné straně takové malebné s krajinkou a na druhé straně takové sentimentální a skoro až plné toho "amerického snu" až na to, že všichni mají ty robotí masky. Největší překvapení pro mě co jsem si nečetla ty popisky bylo, že ve filmu nezazní ani jedna jediná skladba Daft Punku, na kterou jsem čekala už od toho počátečního elektronického bzučení a na kterou jsem čekání vzdala po dokončené "plastické operaci" hlavních hrdinů. Na druhou stranu je ale ta nečekaná jiná hudba zvolená docela pěkně a zazněly i písničky, které jsem znala, ale tentokrát byly zasazeny do takového zvláštního kontextu vytvářeného scénami a "dějem" tohoto filmu. Electroma není žádný tradiční dějový film a má mnohem blíž k experimentálním filmům a videoartu a podle toho to taky vypadá s dějem, který tam prostě není. Ke konci to skoro vypadá jakoby se divák koukal na dokumentární přírodovědný pořad, do kterého ale zapomněli dát ten vysvětlující voiceover o tom co v té krajině žije za zvířátka nebo roboty a co všechno tam provádí v té které denní a roční době. Ale ať už pro mě zábava byla ve většině filmu jakkoli kolísavá, tak si to Electroma vynahradila těma dvěma posledníma scénama, co působí tak zvláštním a až bizarně nadreálným dojmem, že ve spojení navíc s tím songem ta úplně poslední scéna filmu diváka úplně rozseká. Videoart a experimentální filmy jsou kategorie, ke které se dostanu jen občas a zas tak znalá v tom nejsem, ale když jsem Zidaneho portrétu dala **, tak bych tady nemohla jít níž než na ***, i když u obou, Electroma i Zidane portrét 21. století, by to chtělo na to hodnocení asi ještě nějaký zpětný pohled po druhém kouknutí. ()
Electroma je asi najzvláštnejší film aký som videl...ale počkať veď to je Daft Punk.. tak to vysvetľuje mnohé...napríklad to že vo filme nezaznie ani jedno slovo, a že tam nie je hudba od Daft Punk..ale pokiaľ sa na to pozriem z hľadiska hudby...tá je vynikajúca...a dej..hmm o tom pomlčať... ()
Daft Punk pro mě vždycky znamenali "něco víc" a tento snímek ukazuje, proč. Citlivě natočený, neužvaněný, nenápadný film, v němž tito dva výsostní hudebníci nepoužijí ani minutu své vlastní hudby a místo toho se omezí na pozice "za kamerou" (což v případě Thomase Bangaltera platí doslova). Pánové, smekám. ()
Walking simulátor, aneb když Power Rangerům chybí záporák. Po většinu filmu mi bylo líto K.I.T.T.-a, kterého nechali ležet někde bokem a dál šli po svejch. Závěr připomíná zpomalený videoklip od kapely Slipknot. A teď pro změnu vážně - hezky natočené, ale obsah prázdný. ()
Určítě ne marný experiment a určitě ne slepá ulička. A pokud slepá ulička, pak v tom, že do lidskosti se nelze vrátit změnou image ani (sebe)destrukcí. Škoda (především z mého pohledu) nezdařené hudební části. Ale možná by pak z toho byl jen další fádní muzikál. ()
film v ktorom sa v podstate nič nedeje, a predsa ma dojal viac, ako mnohé iné filmy stavané iba nato, aby ma dojali.... nečakajte žiaden zázrak, ale ak máte radi "len tak sa pozerať a počúvať", určite sa vás to dotkne... ()
mám docela rád nezávislé filmy,které se nebojí expermentovat,ale tohle je nezávislé a experimentální až moc.Nebýt místy dechberoucí kompozice,povedeného soundtracku a prvních a posledních cca 10 minut hodně vážně bych uvažoval nad odpadem,protože už dlouho tu nebyl film,který mě dokázal na férovku uspat.Celkově tedy zklamání.Daft Punk mám rád a tohle úplně nenaplnilo moje představy...40% ()
Ani chvíli jsem se nenudil, ve filmu se sice nemluví, ale surealistické záběry a hudba k tomu dodaná funguje perfektně, chvílemi jsem si myslel, že ti roboti i cítí. Film, který vás donutí přemýšlet. Černobílá scéna v laboratoři je úchvatná! ()
Electroma je kóma k neprobuzení. Minimalism of "Human After All". Meditace pro kyber roboty. Po prvním zhlédnutí jsem si řekla - Aha a Ano. Po druhém se mi to začíná líbit. ()
Ono by to bylo i za 4*, ale ten konec mě zklamal, takže nakonec dám jenom silné 3*. Vůbec jsem nevěděl, že Daft Punk natočili vlastní film, tak hned jak jsem ho objevil, šel jsem si ho sehnat. A co se toho filmu týče - je to pro hodně trpělivé diváky. Celý film se tu vlastně nemluví, někdy tu je i dlouhou dobu permanentně ticho a někdy se tu jenom tři minuty jde pouští. Tohle je prostě film, který vás buď chytne nebo ne, mě teda bavil a moc jsem se u něj nenudil, navíc tu je perfektně vybraná hudba (i když tu od Daft Punk žádná není!) má to zajímavý příběh, který je vyprávěný v náznacích (nemluví se tam, jak už jsem psal) a je tu i spousta poetických záběrů. Bohužel, finále mě zklamalo a obecně druhá polovina je o něco horší než ta první, navíc je i utahaná. Silné 3*, ale tohle rozhodně není film pro každého. ()
Wow! Jednoduchý příběh, silně k zamyšlení, emotivní, trochu vleklý... ale ty záběry!!! Scény v laboratoři a oheň na poušti jsou geniální. Co záběr, to obraz. Nestydím se říct, že i přes absenci vlastní hudby to byli typičtí DAFT PUNK. A pokud jsem z titulků správně pochopil, že Bangalter stál za kamerou - pak VELKÝ RESPEKT! ()
Nedokážu říct, o čem to bylo, ale stejně to bylo něčím podmanivé a strhující. I když je to film velmi pomalý a meditativní, nenudil jsem se. ()