Ame no machi

Pokud máte panickou hrůzu z malých ťamanů, kteří ve školních uniformách jen tak pobíhají po lese, poserete se u toho strachy! Pokud ne, třeba vás k smrti vyděsí ten šikmooký pisálek, který ty děcka v tom lese šmíruje a chová se při tom jako debil! Nedostane li vás ani to, zaregistrujte se ještě dnes ve "Verbalově klubu podivných, nudných ťamanských sraček", ať tím můžeme pohrdat společně a doporučuji pustit si raději nějaký opravdový horor. Třeba Černou labuť. (19.09.2011)

,,NAŠLI TĚLO UTOPENÉHO DÍTĚTE. UDĚLALI PITVU A ZJISTILI, ŽE MU CHYBÍ VNITŘNÍ ORGÁNY. NIC V SOBĚ NEMĚLO. SRDCE, ŽALUDEK ANI PLÍCE“...... /// Prší a venku se setmělo. (Tahle noc nebude krátká!) Shinovi vrátit se zachtělo.... Tatínku! Maminko! (Zavřete vrátka!) Na hrubý dítě platí jedině, hrubej pytel (a bedna jako záplata!)! Vobuškem fláknout dotěrnýho smrada přes palici – jistota je jistota...JENŽE.... Existence ,,falešnýho“ těla předchází novému zájmu o záhadu kolem tragédie školního výletu. První půlka je jen taková ,,voťukávačka“ a utvrzení ve faktu, že Japonci žerou špagety jako dobytek. A náhle ....po 40ti minutách...,,V TOM FILMU STRAŠÍ!“ A kdyby tu byl ještě někdo, kdo tomu příběhu nevěří, japonští mistři hrůzy pošlou do boje (mrtvý) děti, který se chtěj vrátit domů (podoba s E.T. čistě náhodná). Sympaticky z nich mrazí po těle, stejně jako z vesnice, ze který musíte odjet před setměním (jasně, nestíhačka!) A mrazí znovu. A víc! Zajímavá atmosféra, člověk se neleká, jen má ,,mražák“ na těle, což je fajn. A hlavně nemusí řešit, jestli to je ,,cypovina“. Já se (hlavně ve 2. půlce) bavil. 4* jsou možná moc, ale za tu schopnost strašit a frajeřinu nahradit krev dětským smíchem – možná si na tenhle film vzpomenu vždycky, když potkám japonský turisty – já to říkám furt, jsou nějaký divný! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč by člověk, kterej má problémy s chůzí, neměl chodit nikoho zabíjet. 2.) Naše obec je naprosto normální. Jen nemáme za deště chodit ven. 3.) Nevím, jak vyhnat nechtěný děcko z domu. 4.) Thx za titule ,,Jemu, tedy IDžOR(ovi)“ a ,,Holesinska.M“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (07.08.2011)

Pred 35 rokmi sa v malej osamotenej osade záhadne stratilo kvantum deciek. Tie sa síce vrátili, ale už neboli ako predtým, stali sa z nich vraždiace monštrá. Toto je téma, ktorá ma proste baví. Najskôr to bude preto, lebo som vyrastal na Kukuričných deťoch, takže niečo také ma dokáže vydesiť oveľa viac, ako všetky vlasatice lezúce po strope, zo studne, z televízora... Výborný námet a od začiatku do konca príjemne mrazivá atmosféra, dokonca to bez problémov funguje aj s minimom krvi a bez ľakačiek, čo sa tak často nevidí. Mne sa to jednoducho páčilo. Teda až na ten divný záver, ktorý mi pravdupovediac veľmi nesadol. (16.08.2011)

Sranéc! Šikmoocí se opět Předvedli.. Já nevím jestli mají Problém s rozeznávání Žánrů, ale Opět se nejedná o Horor, ale o Krimi Drama, Kde není KREV, Lekačka.. ve Filmu není vlastně Nic kromě zajímavého 5 minutového Začátku kde chlapec skočí z Mostu.. Ztráta Času! (10.08.2012)

Až na několik detailů typu vlasy vážně pěkný horůrek. Naštěstí nikde žádní obvyklí duchové a celá záhadnost ještě podtrhuje tu ponurou atmosféru, kterou tu máme od začátku až do konce. Lekaček minimum, což je hodně pozitivní. Na plných pět knedlíků to vážně není, ale rozhodně jsem se nenudil, pozdě v noci jsem neusnul a vlastně jsem pak měl strach si dojít i na záchod, takže celkem hodně gut. (20.07.2008)

Pútavý a do istej miery aj originálny (čo sa u novodobej ázijskej produkcii obzvlášť cení) japonský horor. Ame no machi má príjemný mysteriózno - desivý nádych a karty odhaľuje len postupne, takže divák do samotného konca presne nevie, o čo tu vlastne ide a mnoho otázok zostane nezodpovedaných aj po skončení filmu. Mňa osobne to bavilo. (16.08.2011)

Ame no machi stojí mezi ostatními japonskými horory v kategorii solidního průměru. Japonská hororová škola podlehla tomu samému nešvaru jaký je vidět v tvorbě z USA. V obou případech se točí duchařiny a mysteriózní horory, které vypadají jako kdyby někdo pořád dokola používal ten samej prefabrikát, akorát ho pokaždé okořenil trošku jinak. Průměrné postavy a průměrný příběh jsou snadno zaměnitelné za dalších 100 filmů, nic nového nebo šokujícího se nekoná, ale pořád se jedná o víceméně koukatelnou záležitost, která neurazí. A pokud někdo teprve začíná s japonskými horory, není to úplně špatný film, na kterém začít, protože je ještě relativně nenáročný a ve vyprávění velmi přímý. Přesně takový je Ame no machi. Tenhle komentář by klidně mohl být delší a měla bych i chuť se k tomuto filmu trochu rozepsat, protože moc komentářů k němu zde nevidím, ale film samotný mi to vůbec neusnadňuje, protože o něm nejde říci skoro nic, co už nebylo řečeno jinde ve stovce variací. (26.12.2015)

Povídku, která posloužila jako základ má na svědomí sám hororový veterán Hideyuki Kikuchi. Film hned v úvodu zaujme tím, že netrpí polopatičností, která je pro podobné horory tak typická. The Vanished diváky naštěstí za ručičku nedrží. Nejde o komplikovanost příběhu, poněvadž námět je vcelku řadový, ale o to jakým způsobem je příběh prezentován. Vše je velmi přirozené a divák má pocit, že se na pátrání po záhadném úmrtí malého chlapce vydává místo hlavního hrdiny on sám. Onu ústřední postavu reportéra znamenitě ztvárnil Sôkô Wada. The Vanished spíš místo na lekání sází na ponurou atmosféru a zvládá to na výbornou. Epilog trochu klopýtá, ale to se dá snadno prominout. The Vanished totiž patří k tomu (nej)lepšímu co post-Ringu éra japonského hororu může nabídnout. Paradoxně to šlo s minimem efektů, stačila jen kompetentní režie a nenucený storytelling. (08.01.2015)