poster

Kupředu levá, kupředu pravá

Dokumentární

Česko, 2006, 57 min

Kamera:

David Cysař

Producenti:

Milan Kuchynka

Střih:

Jakub Voves

Zvuk:

Ivan Horák
(další profese)
  • Niktorius
    **

    Na to abych zjistil, že komunisti a zpruzelí konzervativci jsou idioti k pohledání, mi stačí pročíst si Haló noviny a Reformy.cz (případně jiné obskurní plátky, kde se až s náboženskou zaníceností oslavuje Stalin či naopak náš nejproslulejší klimatolog - i se svým hradním šaškem, co není z opice). Navíc tak líp pochopím jejich dogmatické a šablonovité myšlení a nakonec se i daleko srdečněji zasměju.(7.1.2011)

  • BuryGol
    ****

    Politika je mi u řiti. Nejdu doprava ani doleva. Ale tohle je vážně extrém. Banda mladejch Komančů proti partě Klausofilů. Dokument nikomu nenadržoval, nic nebylo sestříhaný, prostě v pohodě. S mladejma komunistama bych v jedný místnosti vydržel tak pět minut, než bych jim rozmlátil květáky. Ty sešlosti byly vtipný hlavně v tom, že polovina Komančů byla v posledním stadiu života a vylučovala do plen. Naopak Modráci jako mladý zbohatlíci s Klausem nad postelí aspoň více méně vypadali slušně a měli snad i něco v hlavě. Ale na pivo bych s nima nešel. Nicméně pokud by mi bylo vyhrožováno smrtí abych si vybral, radši bych šel doprava, než k tomu rudýmu póvlu. A pokud jednoho dne vyhrajou komunisti, uvidíte jenom moje podrážky, jak mizej směrem na západ. Nicméně za jednim si stojim-pokud DS byla zrušena, KSM by měl bejt zrušen taky! A to bez pardónu!(1.9.2010)

  • Marek1991
    ***

    Keď som videl, že to bude dokument o panoptiku politického spektra, najmä u mladých ľudí, bolo mi jasné, že to bude zlé, ale že až takáto tragédia to bude, tak to by som si možno dopredu rozmyslel, čo si pozriem. Obraz hlúposti a možno aj obraz hlúposti väčšiny ľudí. Mnohí ľudia ešte nechápu, že akýkoľvek „izmus“, možno okrem humanizmu, ich nespasí. Človek potrebuje slobodu, no zároveň je tvor spoločenský a tiež potrebuje aj nejaké tie istoty, vzhľadom na to, že doba pokročila a v jaskyniach žiť nemusíme. Práve vzhľadom na akúsi hlúposť väčšiny a na to, že najväčších odborníkov je málo, začali vznikať centralistické modely, avšak vo všetkých systémoch sa akosi dopredu nepredrali len tí najlepší a najmorálnejší, ale často najväčší prospechári, korupčníci, rodinní príslušníci, tí ktorí mali lepšiu východziu pozíciu, mali kapitál, prípadne zastávali vyhovujúce názory. Takéto systémy postupne stratili prepojenie so životom obyčajných ľudí, prestali mať motíváciu niečo zlepšovať a tak sa vždy vynárali decentralizované ideológie napríklad anarchizmu, či libertariánstva. Problémom však je, že aj napríklad u liberálnejšieho prúdu sa začali tvoriť veľké rozdiely na základe podobných nerovností a také privatizácie len poškodili spoločné verejné statky a mnohé následky dospeli buď do korporativizmu alebo rovno fašizmu, či nejakej diktatúry ako aj v iných modeloch. Na druhej strane anarchizmus síce dáva slobodu a život v komunite, no tiež popiera niektoré autority, napríklad náboženské a to proste nejde, lebo svet je rozmanitý a aj o ten poriadok v globále sa musí niekto postarať, ak nejaká skupinka a komunita začne vyvádzať. Komunity tiež môžu byť nebezpečné a ubíjajúce jedinca a tak pevne dúfam, že sa postupne dostaneme cez priamu či polopriamu demokraciu do akéhosi novodobého poňatia anarchizmu v zdrojovej ekonomike a Venus projecte, ktorý je tolerantný a technické otázky necháva na technológiu, lebo ľudia sa skrátka neosvedčili, máme skrátka zlé vlastnosti, ktoré po uchopení moci vedia tým, ktorým vládneme ublížiť. Musíme skrátka nájsť ten správny pomer a začať sa venovať podstatnejším veciam ako politické kariéry, honba za mamonom, či inými úchylkami. Toto je len jednoduchá ukážka nezmyslu partokracie, niet divu, že ľudí už omrzela. Politici by mali byť odborní a mali by byť zároveň akýmisi manažérmi, no ani tak cez tú byrokraciu a nastavaný systém nemusia dokázať pomôcť ľuďom, vlastne často skôr pomáhajú vlastným mecenášom, či lobistom a prinášajú a schvaľujú svoje vlastné nápady, ktoré môžu ísť úplne proti ľudovým. Ani priama či polopriama demokracia nie je liek, ľudia môžu ísť proti sebe z neznalosti, či iných dôvodov, no môže ich nasmerovať zas ďalej. Nechce sa mi veľmi rozoberať charakter vystupujúcich postáv, tí ľudia boli takí obyčajní, tieto veci, čo som písal by asi nepochopili, boli priam exhibicionisti, podaktorí s akoby jemnou dávkou psychopatie a sociopatie. Každopádne vládnu podobní ľudia, akurát možno múdrejší a skúsenejší s vysokým egom a predsudkami, či pochybnými filozofiami, ktorými ovládajú masy, zaraďujem sem aj tých, čo ťahajú za nitky. Film by sa mal skôr volať marxisti proti konzervatívcom, aj keď vzhľadom na českú politickú scénu tam dosť plietli aj liberálne myšlienky. Nedivím sa, že Česi z toho tiež chcú už nájsť cestu von, podaktorí to nevydržia a odchádzajú nadobro z krajiny, avšak problém je to celosvetový, akurát vo svete sú rôzne kultúry, niektorí sa viac vzdelaní, materiálne bohatší, uvedomelejší, no nájsť ideálnu krajinu je takmer nemožné. Film je dosť amatérsky, nejde hlbšie do politiky, je to len akoby zdokumentovanie správania na volebnej kampani, bez nejakých režisérskych pikošiek, zvratov, dokonca aj tá dĺžka vzhľadom na to, že dokument nie je nejak zmysluplný, je to len náhľad do smutného stavu, neponúka nič s wow efektom, čiže je premrštená. Amarickí režiséri ako Stone, Moore a podobne vám vedia odhaliť povahu a smerovanie politiky, života ľudí a národov behom pár scén. Toto mi príde ako také pozorovanie, zostrihanie a skompletizovanie nezaujímavého materiálu akoby len kvôli cenám, skúškam, sponzorom. Toto nie je pre intelektuálov, maximálne, ak sa intelektuál potrebuje vyzvraciať.(20.1.2014)

  • Přemek
    ***

    Byť to ten sestřih evokuje, rozhodně modří opeřenci nerovná se rudí opeřenci. Samozřejmě že takhle jsou všichni stejně směšní, ba komunistům, kteří ne a ne vyhrát volby a ne a ne zfanatizovat berlínské soudruhy na demonstraci, by člověk snad dal i pětikorunu, ale ta zuřivá nevědomost a zaslepenost mladých komunistů vyvolává přeci jen větší hrůzu (aspoň pro mne). Již zde mnohokrát citovaná věta mladého Che Guevary o tom, jak by si krásně žil za normalizace či putování po sovětských pomníčcích bylo zoufale fascinující. Také chování stařičkých důchodců-komunistů, kterým Mladí konzervativci vnucovali kopie jejich vlastního předvolebního programu z roku 1946 a kteří po nich pobrblávali "Di do prdele, ty pičo", mluví za vše. Tvářit se ovšem v tomhle dokumentu jako nestranný pozorovatel, to je od Lindy Jablonské silný alibismus.(12.11.2007)

  • Marigold
    ****

    Svazáctví je jen jedno a jedno je-li barvy rudé, nebo barvy modré. Ani nevím, z jaké strany spektra mě mrazilo víc, zda z infantilních (post)pubertálních komunistů, nebo vymydlených a cílevědomých (ovšem podobně dutých) konzervativistů. Jablonská dokázala udržet sympatický střed, a tak nemusí nikomu nic podsouvat. Ta mládež se prostě ztrapňuje sama, jedni naprosto pomýlenými a nepodloženými názory na historii, druzí zase odpozorovanou rétorikou od těch "velkých". Tudíž rudí směřují k utopické vizi bezstřídní spravedlnosti, modří zase k vidině teplých plňoučkých korýtek. Tak jako tak proti sobě stojí fanatismus politický, fanatismus bez korigujících znalostí historie a osobní vyzrálosti. Ideologicky zformátované mozky. Jablonské dokument tuhle myšlenku dokresluje zábavným kaleidoskopem zrcadlících se situací z obou táborů. Ať už bude vývoj stát na straně kteréhokoli z nich, bůh s námi a zlé pryč.(8.11.2007)