Reklama

Reklama

Drahý zesnulý

(TV film)

Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)

(více)

Recenze (43)

Marthos 

všechny recenze uživatele

To je ale necitelnost prvního stupně obouvat si dědečkovy bačkory ještě dřív než dědeček natáhl bačkory! Přestože se podobný motiv v českém hraném filmu objevuje čas od času v různých obměnách, televizní obrazovce vévodí vskutku originální adaptace jedné z povídek britského dramatika Stanley Houghtona (1881 - 1913). Vedle vynikajícího Wericha nelze nepřipomenout herecké kreace Stelly Zázvorkové a Rudolfa Hrušínského v roli flegmatického podpantofláka. A ta závěrečná pointa! ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Zatímco některé komedie, na něž jsem měl matně kladné vzpomínky, mi při vidění po letech připravují zklamání, Drahý zesnulý se ukázal být ještě lepším, než jsem si pamatoval. Prostinká zápletka o domněle mrtvém dědečkovi a soupeření jeho dcer o pozůstalost by možná stačila i na kratší stopáž, ale je precizně vygradovaná a IMHO není na škodu, že Jan Werich se objeví až v poslední třetině. Jestliže jeho charisma v jiných krátkých komediích znesnadňovalo ostatním hercům uhájit si své místo na slunci, zde se nejprve dobře seznámíme s postavami jeho hamižných dcer (Zázvorková a Gollová) a jejich slabošských manželů (Hrušínský a Kemr), s jejich vztahy k dědečkovi i k sobě navzájem a Werich tomu takříkaje přijde nasadit čepici a celou situaci parádně vypointovat. Nenechte si ujít. 100% ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Je to malá televizní komedie nikoliv vysokorozpočtový trhák. V této kategorii je třeba ji hodnotit - a pak mi nevychází nic jiného, než *****. Tři čtvrtě hodiny v jednom pokoji a přitom se režisérovi daří udržet pozornost a zvědavost s čím novým zase přijde. Vydatně samozřejmě napomáhají herci, kteří v čele s Janem Werichem a se skvělými Hrušínským, Zázvorkovou a Kemrem hrají malý komorní herecký koncertík. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Vynikající konverzační komedie, u které čas rychle plyne díky neskutečně zdařilým dialogům a precizním hereckým výkonům, jež se tak nějak očekávají již při samotném pohledu na herecké obsazení. Děj je sice snadno předvídatelný, ovšem to mu vůbec neubírá na jeho vtipu, spádu a poutavosti. Jednoznačných 5*. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)

Reklama

Reklama