A na konci je začátek

Bravurní Mistr Voska. Jeho "rozloučení" se světem herectví, takřka doslovné! (09.01.2010)

"Tak kam s tebou šašku…?" Sledovat Václava Vosku v roli stárnoucího herci, který je okolnostmi nucen "naskočit do vlaku který nikam nejede" je hodně "smutná legrace". Vždyť pro Jermana je odchod do důchodu skoro jako "přežít vlastní smrt". Voska je v této roli excelentní a už jen kvůli němu stojí za to, tuhle inscenaci vidět. Bělkova režie též není k zahození, zvláště v úvodu a závěru se mi moc líbil nápad, kdy režisér pracuje s černobílými fotografiemi Vosky a Dvorské (Jermanova partnerka - fotografka). (23.12.2023)

Scénář napsala Eva Marie Kavánková,manželka(?) V. Vosky, který ztvárnil roli staršího herce Jindřicha Jermena. Jermen pohlíží nejen do zrcadla (v divadle, doma, v kavárně), ale hlavně hledá cestu k lidem (družka, exmanželka, dcera, spolubydlící...). Vzhledem k tomu, že své okolí jako vážený umělec víceméně přehlížel, tak jeho odchod do "důchodu" je složitý. Nejvýstižněji to zachycuje setkání s dospělou dcerou, která říká "kdyby byly Vánoce, tak si poděkujeme za to Tvé výkupné a rozejdeme se..." Hudba: Jiří Svoboda. (05.04.2010)

Jako mladého mne nebavilo sledovat žvásty nějakých starců a odešel jsem od toho. Pustil jsem si to nyní, kdy jsem hlavnímu hrdinovi věkově blíže, a musím konstatovat, že větší blbost jsem dlouho neviděl. Celou inscenací se nesou pouhé suché dialogy, že mi z toho málem praskly uši. Také dějově je to přímo strašné. Jde to od ničeho k ničemu a nikam to nespěje. Prostě to v podstatě nemá konec. Je to bez pointy. Již nikdy více. (12.06.2017)

Film z podobného ranku jako Nezralé maliny. Totální deprese, sebereflexe hereckého řemesla a bývalé stars v nejsmutnější fázi života. (05.12.2016)