Poslední koncert

Dějově dost tendenční a neobjektivní, některé příhody ze Slavíkova života si autor půjčil ze života Paganiniho, a naopak zde předvedené ukázky ze života Paganiniho zas neodpovídaly skutečnosti (např. dojemná rodinná pohoda Niccola a jeho družky Antonie se synkem ve Vídni), přitom ta slavná věta, kterou Paganini prokazatelně na adresu Slavíka pronesl, ve filmu nezazněla: "Když vy hrajete, svět se chvěje." Také to, že si Paganiniho učitelé přehazovali coby žáka jeden druhému a nechtěli ho učit, protože uměl víc než oni, se tu předvedlo jako příhoda Slavíkova. Až na to, že Paganinimu se to stávalo v době, kdy mu bylo 5-7 let. Ale nejsem povolaná uvádět děj tohoto filmu na pravou míru, nestudovala jsem Slavíkův život, jak jistě učinil autor předlohy. Jako celek film nepadá pod úroveň běžných inscenací své doby. (09.02.2021)

Spíše průměrná inscenace, i když některé momenty jsou silné. Potěší pozorování kdo z herců zobrazuje kterou významnou osobnost: Půvabná Šafránková jako Henriette Sontag, mladičký Hrušínský jako Frederik Chopin, Masopust jako opomíjený Schubert. Originální nápad nechat temperamentního Paganiniho zahrát jako vždy chladným Adamírou. Do toho smyšlené (generál Kučera?) i skutečné postavy z vysoké společnosti, dosti umělé a jen náznakové interiéry a alespoň u ženských kostýmů (a občas i účesů) snaha o vystižení módy doby biedermaieru... (18.01.2016)

Skvělá a zajímavá televizní inscenace, která má jasný a rozhodně dobrý cíl, je plná detailů a to včetně toho, když Oldřich Kaiser hraje na housle - opravdu to vypadá, že na ně hraje a netahá mimo playback smyčcem. 🤩👀 Zároveň je to jedna z dalších vážných rolí Oldřicha Kaisera, herce, který byl dle mého názoru celkem neprávem zaškatulkován do herce komických rolí, proto si toho samozřejmě vážíme. Je opět vidět, jak všichni tihle hudební skladatelé, spisovatelé a básníci byli slušný psycho. 💀 Dneska už lidi tehle svět hudebníků moc nezajímá, ale je fajn zjistit, že vůbec někdo takový, jako byl houslista Josef Slavík, existoval, a ještě k tomu v podání Oldřicha Kaisera, neber to prostě. 🙄 Na 70. léta je to mnohem zajímavější televizní inscenace, než bývaly všechny ty běžné a je fajn, že alespoň tohle na ČT3 připomenou. (09.10.2021)

"Vy jste ďábel! Svět se třese, když hrajete", prohlásil kdysi slavný italský houslista Niccolò Paganini, charakterizujíc tím co nejpřesněji Slavíkovu uměleckou výjimečnost v kontextu domácí i zahraniční hudební produkce. Životní i profesní osud tohoto bohem nadaného hráče, který si housle osvojil prostřednictvím velkého a přesvědčivého zanícení, s nímž později zvládal nejtěžší pasáže, upozorňuje v působivých inscenačních zkratkách na mnohá příkoří, kterým byli tehdy mladí a začínající umělci vystaveni. Slavíkova ctižádostivost nebyla ovšem žádným projevem vzdoru či zklamání, naopak posilovala přirozenou touhu člověka vyniknout, lhostejno kde. Obsazení Oldřicha Kaisera, tehdy sotva čtyřiadvacetiletého mladíka, do hlavní role vzbudilo jistě nemnohá překvapení i jisté obavy, přesto je Kaiserův Slavík jednou z jeho nejlepších kreací před televizní kamerou vůbec; postava na hony vzdálená někdy beztvarému a samoúčelnému šaškování, kterého se později dopouštěl v nejrůznějších zábavných pořadech. Ani lidé ze Slavíkova bezprostředního okolí nebyli ponecháni náhodě a pod zkušeným Bělkovým režijním vedením se plejáda nejvýznačnějších osobností české i světové kulturní scény zásluhou několika hereckých generací (Šafránková, Konvalinková, Fialová, Dvorská, Švorcová, Voska, Adamíra, Řehoř, Jan Hrušínský a další) proměnila v oživlou galerii velikánů své doby. Slavíkovou předčasnou smrtí ztratila česká hudební scéna jednoho ze svých nejnadanějších žáků a učitelů. A také génia, jakých se rodí skutečně málo. (13.05.2016)

Solidně zpracovaný TV film, který se snaží postihnout co nejvíc milníků složité cesty významného českého houslisty k mistrovství a ke slávě, která byla bohužel předčasně ukončena přechozenou chřipkou. I tak ale stačil Josef Slavík vejít přinejmenším do našich hudebních dějin, aby si zasloužil i tuto dramatizaci. Snímek působí poněkud didakticky, což byl asi také jeho hlavní účel a nic proti tomu. Jednotlivé úseky jeho života jsou tím pádem ale podány poměrně zkratkovitě a bez hlubšího vnitřního napětí, které se nedá nahradit ani vlasteneckým patosem, jako například při sblížení Slavíka s Chopinem apod. Skvělé herecké obsazení jistě výrazně napomohlo vyznění inscenace, nemohlo však plně překonat určitou plochost scénáře, který nemá sám o sobě větší umělecké ambice a slouží spíš především popularizaci hlavní postavy a jejímu ukotvení v národním povědomí. I to je ale jistě záslužný počin. (16.08.2020)