Režie:
Eva SadkováScénář:
Eva SadkováKamera:
Petr PolákHudba:
Miloš HolečekHrají:
Karel Höger, Vladimír Ráž, Josef Abrhám, Karel Beníško, Jana Brejchová, Jana Hlaváčová, Dana Medřická, Zdeněk Řehoř, Vlasta Vlasáková, Jaromír Spal, Josef A. Stehlík, Otto Budín, Vítězslav Jirsák (více)Obsahy(1)
Televizní hra podle dokumentární knihy "Holokaust v Anglii"; uznávaný lékař (Karel Höger), britský občan polského původu, se chce u soudu domoci finanční satisfakce za "pomluvu" v knize Lea Urise "Exodus", kde byl obviněn z lékařských pokusů na ženách-vězeňkyních. Hájí se tím, že musel jen plnit rozkazy, na morální hledisko upozorňují jeho přeživší pacientky i kolegyně (Dana Medřická). (Přemek)
(více)Recenze (29)
V době svého vzniku mimořádná televizní hra se silným humanistickým nábojem, podložená kvalitními hereckými výkony, kde vynikl v hlavní roli Karel Höger. Střihl si zde jednu z mála negativních rolí své kariéry - sebevědomého, cynického lékaře, který si nepřipouští morální odpovědnost. Zahrál ho úspornými hereckými prostředky, ale o to přesvědčivěji. Ve vedlejších rolích zaujme například Jana Hlaváčová jako jedna z obětí nebo Zdeněk Řehoř coby kolega, který prohlásí, že s takovým břemenem by nedokázal žít. Jediné, co snižuje hodnocení na čtyři hvězdičky, je až příliš studiové zpracování. Celkový dojem z této černobílé klasiky: 85 %. ()
Šedesátá léta nastolila - a sedmdesátá dovršila - éru úspěšných a divácky vděčných televizních inscenací na morálně vyhrocená a stále drásavá témata a události. Otázka a problém kriteriality při posuzování válečných zločinů všeho druhu - nejen těch německých, italských či japonských z druhé světové války - je otevřena a diskutována i dnes (viz rozporuplné názory např. na činnost a profesionalitu haagského soudu pro válečné zločiny v jugoslávských válkách devadesátých let minulého století nebo soudní procesy s komunistickými zločinci padesátých let a jejich chatrné výsledky). Vynikající režie jedné z nejelegantnějších tehdejších českých žen Evy Sadkové, skvělé herecké výkony, z nichž i po desetiletích mám v živé paměti zejména Karla Högra a Danu Medřickou, s až názornou platičností přibližují přednosti "nálezové" anglosaské justice včetně proslulého odškodného, stanoveného rozsudkem. V zemi pozitivně právní ortodoxie (pravověří, pravověrnosti) je to i dnes osvěžující a inspirující pohled. Česká klasika táhne, dojímá, povzbuzuje, vyzývá, zušlechťuje. Činí tak i v tomto případě. ()
Téměř dokonalá televizní inscenace, která je vynikající po stránce dramaturgické. Herecké výkony na malém prostoru jsou velmi přesné, Sadkové se v komorních podmínkách podařil malý zázrak. Problémem zůstává kvalita záznamu a neexistence repríz. Aktuálně je to 17 let zapomínání. Za tu dobu dorostla celá nová generace. ()
"Je strach omluvou pro nečestné skutky?" Přímo magnetické soudní drama plné hlubokých a stále platných myšlenek, v němž Karel Höger většinu času sice jen mlčky sedí a poslouchá svědecké výpovědi, ale o to pozoruhodnější jeho herectví je. Stejně zářivými, ne-li zářivějšími hvězdami inscenace nicméně jsou žalobce v podání Vladimíra Ráže a bývalá lékařka Dany Medřické. Jen škoda toho názvu, který vlastně vyzrazuje pointu. ()
Televízny film s názvom najmenšej britskej mince sa pokúša riešiť závažný morálny problém spoluzodpovednosti podriadených za splnenie protiprávneho alebo neľudského rozkazu, aby sa tým vyhli postihu. U lekárov ide špeciálne o konflikt s Hippokratovou prísahou. Eva Sadková si podľa mňa naložila na plecia viac, ako mohla uniesť. Normalizátori boli spokojní, lebo neprávosti sa diali mimo vlasti, herci deklamovali text ako keby mu neverili a celá atmosféra pre mňa vyznievala, ako keby si všetci plnili nejaký záväzok, ktorý musia splniť, i keď sa im do toho nechce. ()
Strhující soudní proces, kde se žalobce každou další minutou stává žalovaným, obviněným a zavrženíhodným. Spor o svědomí a lidskou důstojnost vychází mmj. ze skutečných, historicky ověřených událostí a vrhá nové světlo na hrůzné okamžiky nacistických zvěrstev. Mimořádnou hereckou studií je v tomto případě výkon Karla Högera, jehož gestická i mimická hra dosahuje přesného postižení zcyničtělého člověka, odmítajícího kategoricky sebemenší přiznání vlastního provinění. Citovaný Senecův výrok je vyjádřením podstaty (nejen) této brilantní televizní inscenace, neprávem uvězněné a nepřipomínané. Zcela nepochopitelně. ()
Vynikající televizní inscenace, jejíž náplní se stala rekonstrukce skutečného soudního případu a sice mrazivého sporu uznávaného chriruga polského původu, Dr. Wladislava Deringa, který probíhal na půdě britského soudu v květnu 1964. Určitě jeden z nejlepších čs. filmů nebo inscenací ze soudního prostředí, možná právě i proto, že knižní předloha Holokaust v Anglii zůstala českému a slovenskému čtenářskému publiku dosud nedostupná. TV-inscenace se vyznačuje využití jedné jediné místnosti v průběhu celého děje a konverzačním stylem, přesto působí velice strhujíce a napětí provází diváka od první repliky až do samotného konce. Vynikající Vladimír Ráž, Karel Höger, Dana Medřická i další protagonisti. Velice působivý je mluvený komentář, který nejen doplňuje atmosféru zákulisní prostředí, ale i skvěle přibližuje fungování právních a soudních pravidel při soudních přelíčeních. Souhlas s většinou komentujících, že jde o neprávem zapomenutý kousek. Zajímavý komentář: Přemek. ()
Velmi dobré. Ne že ne. Ale Karel si tady moc nezahrál. Ale souhlas, že z minima vytěžil maximum. // Protivný Abrhám mě velmi rozčiloval. ()
(ASI SPOILER). Tento konverzačně (je potřeba být v neustálé pozornosti) a herecky úžasný film má jednu jedinou chybu. Totiž, že se nedržel názvu předlohy a vymyslel nový, který je (když vám to včas dojde) kurevským spoilerem celé show. To je pro mě hodně nepochopitelný a chtěl bych se na to téma pobavit s režisérkou, což nejde. Každopádně jsem rád, že mně tohle neuniklo, protože vždy, když už si myslím, že jsem všechny klenoty český filmografie viděl, vynoří se něco dalšího. Kéž to nikdy neskončí. ()
Tomuto skutočnému príbehu predchádzala v roku 1948 žiadosť Poľskej vlády o vydanie Dr. Deringa, ako vojnového zločinca., táto skutočnosť bola prerokovaná v anglickom parlamente 23.9.1948 a vydanie bolo zakázané. Súdny spor zverejnený vo filme skutočne prebehol v Londýne v roku 1964. Dr. Wladyslaw Dering žaloval spisovateľa Leona Uri za tvrdenie vo svojom románe „Exodus“ . Tu na stane 155 napísal. „Tu v bloku X, .... Dr.Dering vykonal 17 tisíc experimentov, bez anestetík v chirurgii.“ Tento doktor bol zapojený do lekárskych experimentov v Osvienčime. Súd mu udelil náhradu škody vo výške jednej polovice penny. ()
Jak nemám soudní dramata rád, tak u tohoto jsem vydržel aniž bych se trápil, ba naopak často to byl zážitek velmi intenzivní. Nevadila ani ta televizní lacinost. Dokonce musím zvednout hodnocení, je to jeden z mála starých filmů u nichž byla vzpomínka horší než originál. ()
......silné dielo...výborne zahrané....i po rokoch .....opäť raz sa ukázalo : na dobrý film netreba vždy niečo extra-stačí kvalitný scenár a hercov čo vedia hrať. ()
Pozoruhodné... ()
Škoda toho názvu. V průběhu filmu mi došlo, jak to asi dopadne... ()
"Je strach omluvou pro nečestné skutky? Smí člověk ohrozit druhého když je sám ohrožen" Ke knize Exodus britského spisovatele Leona Urise mám velmi blízký vztah, přesto jsem o tomto soudním dramatu, které jistě patří mezi klenoty archivu Československé televize , nevěděl. S velkým zájmem jsem si proto připomenul tragičnost postavy doktora Władysław Alexander Deringa, muže který se vážně zpronevěřil Hippokratově přísaze a páchal na vězních nelidské experimenty. Protože přitom „ve světě justice neplatí pocity ale fakta,“ jsme v průběhu celé inscenace svědky poměrně strhujícího průběhu soudního řízení, v němž se svými svědectvími postupně přichází jednak některé oběti oněch experimentů, ale i některé Deringovy lékařské kolegyně z Osvětimi. Žaloba pro urážku na cti se tak vcelku oprávněně postupně mění v „žalobu pro urážku na lidskosti“. Žalobce si však nakonec s obžalovaným vyměnili místo jen de facto a nikoliv de jure, což divák patrně již tuší ze samotného názvu inscenace. To je ostatně, jak už tu někteří napsali, snad její jediná vada na kráse. Jinak si divák může užívat jednak hereckých výkonů jednotlivých představitelů, z nichž svým typickým hereckým minimalismem snad ani nepřekvapí Karel Höger. Zajímavý je i nápad s komentovanými vstupy, které nejen posouvají celé soudní dění vpřed, ale díky nimž se v inscenaci zaznívá celá řada zajímavých myšlenek. V neposlední řadě musím zmínit poměrně výraznou klavírní hudbu mě zcela neznámého Miloše Holečka. ()
Souhlasím plně s PŘEMKEM - jsou inscenace, co se opakují pořád o tuhle jsem viděla snad jen jednou a přitom je to fakt "paráda"! ()
"Život je hra, o které už předem víme, jak začne a jak skončí. A přece to, co se odehrává mezi dvěma krajními body - zrozením a smrtí - je pořád tak vzrušující, že divák má co dělat, aby pochopil o čem a o co se hraje..." Tak já jsem ráda, že jsem pochopila a hlavně viděla tuhle inscenaci, protože je pravda, že člověk má mnohdy pocit, že všechny perly čs. kinematografie už viděl a ono ne. Velmi dobré. ()
Film samozřejmě těží ze závažného tématu, ale jinak je to jen tv inscenace, nic víc. I herecké výkony tomu odpovídají. Dojem mi kazil zejména závažný a vše vysvětlující hlas vypravěče a neustále opakované prostřihy na patřičně se tvářící tváře komise a na sochu Spravedlnosti. Všichni přece víme, že je slepá, ne? ()
Vynikajici a nalehava cernobila studiova inscenace pojednavajici o soudu s lekarem z koncentraku. Vynikajici Höger, Vlasakova, Medricka, Hlavacova, Rehor. Mne osobne nebyl sympaticky ani Abrham ani Brejchova. ()
To soudní rozhodnutí korunuje celý snímek. Svině zůstane sviní, ale na soudce nemá. Svině vyhrála a soud ji přiznal náhradu. Paráda. Kéž by to svedli naši soudci. Zde se sviním přiznává vše, dokonce i to, na co nemají nárok. A občane plať. Ani se nedivím, že žádná televize tento snímek nereprizuje. ()