Hvězdný prach

70% Příjemná podívaná, která by potřebovala víc peněz (=lepší triky a velkolepější výpravu) a vyváženější scénář. Odvázaného humoru je někdy možná příliš, dojem naštěstí vyvažuje půvabně zpracovaná lovestory. Romantika ze staré školy... padlá hvězda... naivka měnící se v muže... pramínek vlasů jí ustřihnu potají... polibek před zlou čarodějnicí... prostě fajnová pohádka pro děti i dospělé. A Matthew Vaughn po mém soudu rozhodně patří do horních dvaceti procent nejschopnějších popcorňáků, co jsou k mání. (15.08.2007)

Poutavé vyprávění s příjemným espritem britského suchého humoru a konečně po dlouhé době pohádka, která nedělá z dětského diváka blbce a toho dospělého potěší vtipem a originalitou pohádkového prostředí. Od podivína Gaimana si někdy určitě něco přečtu, Matthew Vaughn se pochlapil a sympaťák De Niro už dlouho neměl tak vděčnou roli (jeho "travesty taneček" v šatníku je, řekl bych, ojedinělým okamžikem v jeho předlouhé herecké kariéře :o)). Viditelně omezený rozpočet vůbec neřeším, tahle podívaná má totiž duši a to se cení. Snad jen škoda poněkud "přepáleného" finále, jinak moc pěkné. (25.12.2007)

Hvězdný Prach - v mnohém originální vynikající knižní pohádka (někdo tvrdí, že pro dospělé) od Neila Gaimana. Hvězdný Prach - film Matthewa Vaughna, na poměry filmových pohádek rovněž značně originální, ovšem na jiných místech a jiným způsobem; nikoliv však nezbytně hůř, protože i knižní předloha měla své rezervy a limity dané (hlavně) tím, že to byla kniha. Je znát, že Mr. Gaiman držel nad svým prvním opravdovým filmovým dítkem ochrannou ruku od začátku až do konce, protože i když "je potřeba" například dát mainstreamovým divákům závěrečný "epic fight" dobra se zlem, a některé věci/postavy/události naopak vynechat, děje se tak způsobem takřka bezešvým a svým způsobem přínosným. Jediné, co opravdu nechápu, je něco, co měl asi být irský skřet, a bylo to předváděno Rickym Gervaisem...kdyby ho Mark Strong (mimochodem na pohádku neskutečně cool vypadající a jednající hajzl) vykuchal o hodinu dříve, příběh by tím vůbec neutrpěl a ucelenost snímku by šla zase o kousek nahoru (dobře, nejjednodušší by bylo, kdyby ho scénáristi vynechali, ale to bych zas přišel o to pobavení Septimovou realistickou vražednou naštvaností;)). Stardust je pro diváka potěšením nejenom z hlediska děje, ale také kvůli herecké sešlosti, která tu předvádí svůj kumšt a zejména smysl pro humor (Michelle Pfeiffer jen ten kumšt...a půvab;)) - vypravěč Ian McKellen, starý král Peter O'Toole, hlavní zlá sestra už zmíněná Michelle Pfeiffer, hvězdička Yvaine Claire Danes a oproti knize tuctovější Victoria Sienna Miller a oproti knize podstatně větší prostor si beroucí a PODSTATNĚ zvláštněji než obvykle ho využívající Robert De Niro coby "it's OK to be gay" kapitán Shakespeare. A jsou tu ještě další herci, jejichž tváře i jména si můžete pamatovat, a kteří si své menší a malé role rovněž zatraceně užívají. Skvělá je i hudba od britského démona Ilana Eshkeriho - strhující dobrodružné průlety se snoubí s dojímavými romantickými znělkami v plné symfonické palbě, a například Septimovo téma je mezi mými oblíbenými filmovkami hodně vysoko. Závěr je prostě takový, že Matthew Vaughn umí točit filmy a má hlavu plnou nápadů - jak už to tak bývá, některé jsou dobré, jiné zase ne, ale výsledek jeho práce na Stardustu je takový, že nám tu vznikl výborný snímek, který obstojí jako samostatná verze Gaimanova příběhu o Trist(r)anovi a jeho světě - není to ovšem ani náhodou film dokonalý, je "jenom" fajn. 80% (11.04.2010)

Když jsem před dávnými časy v nedaleké galaxii prvně zhlédnul Princeznu nevěstu, mé srdce zaplesalo radostí a mozek začal přemítat, jaké by to bylo krásné, kdyby někdo jednou natočil podobně kouzelný příběh s vyšším rozpočtem, s okázalejší výpravou... Při vzpomínce na rozpačitou gangsterku Po krk v extázi nepřestávám žasnout nad proměnou Matthewa Vaughna z nadšeného videoklipaře ve filmaře, který má věci plně pod kontrolou. Nicméně není to režie, která zaslouží záplavu superlativů - dramaturgická rozvernost, závěrečné natahování každé minuty a „zveličování“ některých scén za využití bombastické hudby Ilana Eshkeriho zaslouží pokárání, nebo alespoň důraznější napomenutí. Jedinečnost Hvězdného prachu spočívá převážně ve scénáři. Počáteční střídání „malého“ (Tristan a Yvaine) a „velkého“ (tři bratři, tři čarodějnice) dobrodružství postupně splyne do jednoho souvislého celku s momenty třeskutě vtipnými, napínavými i velkolepými. Originální svět Neila Gaimana zdůrazňuje a tím činí komickými některá klasická pohádková klišé, či obecně klišé, v něž věří malé děti (zlý piráti, modrá šlechtická krev). Věřím, že kniha podává mnohem ucelenější obrázek o Stormholdu, o stvořeních a magických předmětech, které v něm koexistují, na dvouhodinový film je toho však tak akorát. Na rozdíl od jiných fantasy, resp. jejich knižních adaptací, toto netrpí přeplácaností. Je dětsky snadné zorientovat se v příběhu a motivacích jednotlivých postav, z nichž pouze jediná, Lamia, je zlá takovým tím hodně hnusným a zákeřným způsobem (vzájemné podrazy bratrů mi oproti tomu přišly tak nějak lidsky přirozené). Hvězdný prach mě nadchnul, jeho fantastický svět se spoustou místa pro vaši vlastní fantazii pohltil a lehce cynický přístup ke klasické pohádkové látce kompletně odrovnal. Je to bomba a pokud budete moci, při nejbližších možných vánočních svátcích si dopřejte dvojprojekci Princezna nevěsta, Hvězdný prach. Vystřelí vás až ke hvězdám. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie , DaViD´82, Eddard, Silence, Ilicka, Phillo, Crawler-D, Dannysek4U, tragos, funkyshit (01.02.2008)

Gaimanova předloha je pouze těžký hype, jehož největší slabinou je autorova neschopnost pořádně rozvinout motivy „jiné“ fantasy, za kterou se vydává, proto se filmová očekávání rovnala nule. O to větší je nakonec překvapení, jelikož se odvažuju říct, že Hvězdný prach je nejlepším fantasy filmem od Pána prstenů. Neohromí vás sice bombastickými triky (zde velmi silně podfinancovanými) či propracovaným dějem (z předlohy toho stejně víc vymáčknout nešlo), ale z celé řady Jacksonových následovníků teprve až teď přišel snímek, z něhož nečouhá producentský kalkul jako sláma z bot, ale naopak je natočený s noblesou, jistotou a řádným autorským zanícením. Charlie Cox je sympaťák, Claire Danes krásná opravdu jako hvězda na obloze, Michelle Pfeiffer stále vyzařuje neodolatelný sex-appeal, ale nic nezmohou před Robertem De Nirem, který evidentně po letech vycítil pořádnou roli a svého drsného kapitána s nežnou duší transvestity si užívá tak fenomenálně, až jsem (s prominutím) sral blahem. Z filmařského hlediska to na plný počet není, ale za tu upřímnost, která mě dvě hodiny neskonale bavila, nakonec plnou taxu, s přimhouřením oka, dávám. (20.02.2008)