Obsahy(1)
Rozšafný myslivec, svobodomyslný malíř a ušlápnutý kantor se dostávají na svých toulkách na zámek v Záhořanech, kde vládne hloupý a mocichtivý správce. Má půvabnou neteř, kterou hodlá provdat za stárnoucího barona. Terezka se však zamiluje do malíře. Miluje ji i nesmělý kantor – hudebník, jehož skladby vydává správce za své a chce je předvést na slavnosti svému pánovi… Vtipná dramatizace Jiráskovy povídky vznikla už v roce 1968, ale ani po letech neztratila na svém půvabu. Zásluhou výborného scénáře a režie, ale také díky hereckým výkonům mladé Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové, Jana Přeučila, Jaroslava Satoranského a Jiřího Bednáře v rolích tří kamarádů, Jiřího Němečka coby domýšlivého správce, stejně jako Bohuše Záhorského v roli barona. Dílo korunuje nadčasová myšlenka o tom, že přivlastnit si cizí zásluhy, umět se vlichotit panstvu, neumět nic, ale rozhodovat o všem, se může nevyplatit. Alespoň v tomto vtipném příběhu. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Alois Jirásek a jeho dílo bývá spojováno s dávnější českou minulostí. Méně známo je, že podstatná část jeho díla je buď současná, nebo splývá s bližší minulostí a že jeho tvorba se zdaleka neomezuje na beletrii, ale také na dramatickou tvorbu a zčásti i pohádkové věci. Drobná novela se stala nikoliv náhodou podnětem pro i dnes zajímavou televizní iscenaci, v níž láska a pokrok - míněn liberální pokrok - jednoznačně vítězí. Milostný příběh i celé pozdně feudální prostředí jsou - pokud mi po čtyřiceti letech slouží paměť - vystiženy úspornou, hutnou zkratkou, která by si svou diváckou vděčnost bezpochyby uchovala i dnes. ()
Příjemný televizní film s přesně vybranými herci. Když jsem četla předlohu a film jsem ještě neznala, Terezku jsem si představovala jako Janu Preissovou! Jen možná Jaroslav Satoranský by se mně víc hodil na přemýšlivého a nadaného učitele než na trhlého, vychytralého myslivce. Bohužel Jiráskova předloha má víc atmosféry, humoru i psychologie. Film se jí dokonale vyrovná, jenže jenom do chvíle, kdy začne samotný záhořanský hon. V té chvíli začne předloha mít mnohem větší grády a gradaci. Netuším, proč se do filmu nedostala vtipná scéna, kdy honci místo jelena jménem "Vrchní" dohoní samotného vrchního! Hlavní hrdina tuší, že kníže má smysl pro spravedlnost, a tak před ním vrchního zesměšňuje a odmaskovává sérií neskutečně vyčůraných, odvážných žertíků. Někdy jsem při čtení měla pocit, že se Jirásek viděl v tichém učiteli a že psal o nějakém kamarádovi, kterého obdivoval pro jeho odvahu. Proto je možná konec filmu takový nejistý a neurčitý - protože knižní předloha v něm zdůrazňuje legraci a odvahu, a to se nehodilo do krámu socialistické cenzuře, která z filmu udělala čistou kritiku feudálního panstva. ()
Pokrytecká nadutost rokokového panstva? Ale kdeže! Charakteristika vrchního (J. Němeček) myslivcem (J. Satoranský) - neumět nic, nedělat nic, ničemu nerozumět, kdekoho využít, a přitom být nedotknutelný a nenahraditelný; říkejte si, co chcete, na to je třeba silný charakter - je nadčasová. Výborní herci ( za všechny Jan Přeučil v nezvyklé roli, mladičká Jana Drchalová-Preissová a Bohuš Záhorský se svým - Obora není moje, ale žízeň, ta je moje!), scénář, který je zábavnější než předloha, vyvolávají nostalgii po podobných televizních počinech. Nechápu, proč se toto povedené dílko neopráší a nevysílá častěji. Že by kvůli charakteristice "rokokového" panstva? ()
Výborná a vtipná hříčka podle předlohy Aloise Jiráska, která má v sobě ukrytou jednu strašně velkou pravdu. Tato černobílá inscenace má neuvěřitelnou šťávu a krásné lokace. Kameraman Jaroslav Tuzar byl totální profesionál a nasnímal nádherné záběry. Herecké obsazení je perfekt, Jan Němeček v roli správce je bezchybně pokřivený charakter, Jan Skopeček coby jeho komorník neskutečně vyzdvihuje humornou linku v ději a Janička Preissová, tenkrát ještě Drchalová je nádherná. Okouzlující je i Jana Sedlmajerová, jenž hraje snoubenku hraběte (Svatopluk Beneš) a které stačí jen koukat do kamery bez jediného slova. Hudbu složil Václav Trojan a to je velká paráda, zejména ty kompozice na lesní rohy. Záhořánský hon patří nejen ke klasice české literatury, ale také do zlatého fondu českého televizního filmu. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 24.12.1968, pôvodný televízny film (18.2.2011) ()
Reklama