Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky
-
Confessione di un commissario di polizia al procuratore della repubblica
(více)
Confessione di un commissario di polizia al procuratore della repubblica
Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky
Confessions of a Police Captain
Režie:
Damiano DamianiScénář:
Damiano DamianiKamera:
Claudio RagonaHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Franco Nero, Martin Balsam, Marilù Tolo, Giancarlo Prete, Adolfo Lastretti, Nello Pazzafini, Calisto Calisti, Luciano Catenacci, Vincenzo Norvese (více)Obsahy(2)
Když mafie stojí nad zákonem, nezbývá než vzít spravedlnost do vlastních rukou... Palermo kolem roku 1970. Policejní komisař Bonavia (Martin Balsam) provádí rutinní kontrolu městského ústavu pro duševně choré, který je viditelně zanedbaný. Komisař se rozhodne nad vedením blázince přivřít oči, pokud ovšem okamžitě propustí jednoho ze svěřenců a prohlásí ho za zdravého. Zdánlivá laskavost dá do pohybu nebezpečnou hru s mafií a zatáhne ostříleného policistu do bratrovražedného střetu s dalším ochráncem zákona, idealistickým prokurátorem Trainim (Franco Nero). Propuštěný pacient se totiž hned vzápětí pokusí zastřelit stavebního magnáta, jenž skrze úplatky, vydírání a vraždy ovládá celou metropoli. Vyšetřováním atentátu jsou pověřeni právě Bonavia s Trainim a jak případ pokračuje, odhaluje se hluboká propast mezi jejich chápáním spravedlnosti... Italské kriminální drama patří ke stěžejním dílům žánru poliziotteschi, který vychází z temných akčních a detektivních filmů, avšak s ostrou kritikou vládnoucích vrstev. Damianiho snímek ukazuje ponurou vizi Itálie, kdy organizovaný zločin prostoupil všechny státní složky a zcela zardousil možnost spravedlivého procesu. Hlavní konflikt pak neleží mezi představitelem zákona a unikajícím zločincem, ale mezi dvěma státními úředníky, přičemž oba chtějí dostat mafiánského bosse. Avšak zatímco mladý soudce stále ctí literu zákona, protřelý policista se naděje na jeho odsouzení dávno vzdal a rozhodl se proti mafii bojovat jejími zbraněmi. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Marný boj italské justice s mafií ve thrilleru plném vražd, který ale postupem času stárne více, než by bylo záhodno. Za totality často nasazovaný film, "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". ()
Efektní, působivý a vizuálně velmi silné politické akční drama, eurocrimi, poliziesco - všemi těmito termíny by se dal označit tento brilantní kousek od režiséra kritika, který byl v tomto žánru v 70. letech v Itálii jako doma ("Den sovy", "La moglie pi? bella", "Vyšetřování skončilo - zapomeňte", "Proč je zabit soudce", "Mám strach" atd). Výstižně to napsal Lima, film "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". Jak to tady za socíku na tehdejší lidi zapůsobilo, to bych chtěl vidět. Mafie, organizovaná kriminalita, s tím související korupce zasahující až do těch nejvyšších státních míst, neschopnost justice, šedá zóna mezi zkažeností a spravedlností, ohavné a surové zločiny, filozofické debaty neberoucí konce. Ani nevadí, že film není tak akční, jednotlivá akce krásně splyne s trochu komplikovaným, ale jinak velmi vzrušujícím příběhem a je jím tu de facto vyžadována. Ani nevadí, že tu nejsou pro tento žánr mnohé tak typické vykořisťovatelské elementy známé třeba z Di Leových nebo Lenzových filmů (ve srovnání je tento film s těmi dvěma příjemným protipólem, film, u kterého musíte přece jen trochu víc myslet). Prioritní zde je, že je tu vybudován téměř neporazitelný zkažený a zvrácený systém, proti kterému nelze skoro vůbec žádnými dostupnými prostředky bojovat. Obsazení je vynikající. Výtečný Martin Balsam jako frustrovaný policejní inspektor, spíše pragmatického myšlení, který využívá sporných prostředků ve zkoušce v boji s mafií. Naopak mladý Franco Nero (prokurátor), plný ideálů a důkladně profesionální, musí vážit své vlastní svědomí v boji za spravedlnost, aby ochránil svou mravní bezúhonnost. Doporučeno, ve své kategorii jde o mistrovsky ztvárněný a profesionálně natočený film s naprosto úchvatnými hereckými výkony ve dvou hlavních rolích!!! ()
Analytický pohled ostrý jak břitva a po všech stránkách domyšlený a propracovaný. Vrcholné dílo svého žánru, ke kterému není co dodat. Mluví samo za sebe. ()
Mrazivé kriminální drama, jaké se dnes již netočí. Atmosféra by se opravdu dala krájet, děj spěje od špatného k ještě horšímu, přičemž na závěr příběhu zůstává nepříjemná pachuť na jazyku s otázkou, zda vůbec existuje na světě nějaká spravedlnost a pokud ano, má v tomto světě ještě šanci vyhrát? Řada syrových scén (pohřbívání do betonu), výborně napsané dialogy a herecký koncert Franca Nera a Martina Balsama (obzvlášť v jejich společných scénách) už jenom potvrzuje sílu a nadčasovost tohoto filmu. 80%. ()
Štátna moc je len prevodovou slúžkou mafiánskych záujmov. Mafie zbrojárov, developerov, bankárov, kapitánov priemyslu a podvodnícko obchodnícky vychcaných finančných žralokov. Tí určujú trendy aj legislatívu. Ak na to niekto dôraznejšie a hlavne konkrétne upozorní, môže sa ísť pásť na biedne pastviny periférie. S rizikom, že ani k tej pastve nemusí dôjsť živý. Damiano Damiani na prerastenie mafie políciou, súdmi a štátnym aparátom dôrazne upozornil už začiatkom 70. rokov, no veľa sa nezmenilo. Aktuálne a výstižné posolstvo. Rovnako dnes, tak ako v dobe vzniku. ()
„400 miliard a 59 mrtvých, teď 63. Pustíte si vodu a najednou vám z kohoutku poteče krev, odloupnete omítku a objeví se prst." Nadčasové dílo, ze kterého stále mrazí. Ne že by se u nás běžně zazdívalo a sudy do Orlíku snad už také nepadají, ale korupce na všech stranách.... Jednou z nejlepších scén je slovní duel mezi komisařem a soudcem uprostřed volné krajiny. Bezmoc, zoufalství a právo džungle. V českém dabingu namluvil okresního návladního Vladimír Šmeral - jak příznačné! ()
Damiani je jedním z mála opravdových a přesvědčených kritiků moderní společnosti, takových je vždycky málo!!!!!! Tohle je veledílo. ()
Stále to ještě působí jako kvalitní film, ale léta jsou znát. Na rozdíl od skutečné filmové klasiky si člověk neustále musí připomínat, jak staré to je, a nutit se odpouštět malý spád, sem tam naivní motivaci, těžkopádný dialog... ()
Film, ktorý sa spočiatku tvári ako zameniteľný, pásový taliansky policajný thriller, sa ale postupom času stáva stále viac a viac násilným a jeho postavy menej a menej odhadnuteľné a značne ambivalentné. Popravde ani po skončení filmu si okrem tých jasných záporákov nedokážem presne zaradiť jednotlivé osoby do nejakého zoznamu podľa morálneho kódexu. Vraždia sa tu deti, chápadlá mafiánskej chobotnice sú úplne všade, siahajú od majiteľa bytov po najvyšší súd. Hlavnou postavou je tu skôr vyšetrovateľ Martina Balsama a tento herec dokonca svojim umením zatieňuje inak taktiež skvelého Franca Nera, ktorý tu ale nie je za nejakého svojho tradičného ultrasympaťáka. Nebudem tvrdiť, že som všetko pochopil, ale všetky súvislosti zrejme nedochádzali ani samotným postavám. ()
Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) ()
OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… ()
Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] ()
Skvělý film, a skvělá atmosféra italského jihu ovládaného mafií. Film s námětem podobně bezvýchodným jako Vyšetřování skončilo - zapomeňte, zamrazí, když přijmeme paralelu s dnešní dobou u nás. Dabing, který právem patří do zlatého fondu každého sběratele. Že je tempo pomalejší a vražd jen několik? Tenhle film stojí na dialogu, bolesti, přemýšlení, jsou tu a až do konce zůstanou pochyby. Pokud vám to nestačí, tak si zahrajte Duke 3D... ()
Zvláštně nedějový, přesto působivý a emocionální příběh, kdy místo aby spolu stáli proti všudypřítomné mafii, stojí komisař a prokurátor proti sobě. Prokurátor má stále naivní představy o právu a o všemocnosti zákona, zatímco stárnoucí komisař už ví své. Proti mafii jsou ale stejně bezmocní... I proto, že lidé mlčí a raději se nechají odírat, vydírat a zabíjet, než by svědčili (a riskovali tak vlastně zase život). Syrové podání prostředí svědčí o tom, že Damiani dobře věděl, o čem točí. ()
Trikrát s ... Franco Nero: ČST 1 = 27.1.1984, réžia českého znenia (ÚPF 1974) = ZDENEK SIROVÝ - Slovensko už konečne dosiahlo úrovne tzv. vyspelých kapitalistických krajín. Aspoň čo sa cien potravín, korupcie a previazanosti vládnuceho aparátu s mafiou týka, určite. (3.1.2012) ()
Dost mrazivé drama marného boje justice s mafií, kde se beznaděj a fatalismus stanou jedním ze základních atributů vyšetřovatelů a bojovníků s touto nelegální organizací. Nejhorší je závěr, kdy prokurátorovi dojde, že chapadla mafie jsou nejen na ulici v podobě vražd a loupeží, ale také v justičním a policejním aparátu. Hodně slušný výkon podal Franco Nero a Martin Balsam. ()
Sľubná samopalová strieľačka zo začiatku filmu je iba malou osviežujúcou kvapkou v mori nudy a siahodlhých, miestami priam "guľometných" dialógov, prebiehajúcich prevažne medzi policajným komisárom a okresným prokurátorom. Je známe, že subžáner poliziotteschi reagoval na vtedajšie búrlivé politické a spoločenské dianie v Taliansku a odsudzoval ho, dalo sa to však odprezentovať aj pútavejšou a menej ukecanou formou než zvolil Damiano Damiani. ()
... když mafie z oblasti špinavého kšeftu dosahuje prsty do politických a justičních špiček státu. Bez mála podobné té naší současné situaci. Jen té krve v tom filmu teče více. Otřesné!! Ale nic se nebojte, doba je dnes jiná, dnešní mafie používá jiných prostředků, poněkud uhlazenějších. ()
Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero. ()
Tohle nevtáhne a nezapůsobí zdaleka tolik jako ,,Vyšetřování skončilo, zapomeňte´´od stejného pana režiséra. Přitom téma je podobné a stejně nadčasové. Ale v tomto případě není zpracováno tak věrohodně. Postavy jsou napsány strašně jednoduše a konec už je vyloženě přetažený za vlasy. ()