Matka
Tarachime
垂乳女 Ｔａｒａｃｈｉｍｅ
Obsahy(1)
24. dubna 2004 se japonské režisérce Naomi Kawase narodil syn Mitsumi. V souladu s tradicí jej porodila na rohožce s pomocí asistentky obklopená svými nejbližšími. Ačkoli chtěla původně pouze zaznamenat zážitek vznikajícího života uvnitř vlastního těla, pokračovala v natáčení ještě více než rok po porodu. Forma dokumentárního deníku umožňuje režisérce v intimním šepotu přemýšlet o světě. Film je emocionálním kyvadlem mezi jednotlivými životními momenty, minulými a současnými city. Zároveň pracuje s atakujícími obrazy, v nichž je lidské tělo krvavé a teplé. Ani samotný porod není natočen v náznacích. Vidíme, jak se žena otevírá, aby přivedla na svět nový život, jak podložka vsakuje plodovou vodu, jsme svědky přestřižení pupeční šňůry. Tarachime je ve staré japonštině slovem pro matku. Ale tu svoji režisérka nepoznala, vychovávala ji babička. Těhotná žena se znovu k devadesátileté ženě vrací: její nahé, zvrásnělé prsy jsou symbolem i jejího budoucího mateřství. Babiččina smrt patří řece času, proti jejímuž proudu se dokument vydává. Záběry tepajícího ultrazvuku nenarozeného dítěte i zastavení u strohého náhrobku spojuje film jako uzel mezi cestami živých a pozůstalostí po životech mrtvých. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Naomi Kawase je režisérkou intimity. Vo svojich dokumentoch ide na dreň osobného prežívaia, tráum, bolestí a zriedkavejších chvíľ šťastia a radosti. Tempo jej filmov je spomalené (často neúnosne odťažito vo vzťahu k divákovi, vzdialenom zobrazovanej osobnej situácii autorky), odohráva sa v interiéri, pričom len pohľady na kvitnúce halúzky stromov z okien dávajú najavo spätosť s prírodou. Tentoraz sa venuje prostredníctvom narodenia vlastného syna vzťahu k babičke - náhradnej matke, ktorá režisérku vychovávala od útleho detstva. Spracovanie je rovnako intímne, pričom pôsobivosť emocionálneho dopadu posilňujú obrazy zvráskaveného nahého tela a ovisnutých prsníkov 90. ročnej babičky, či chorobami prelezených častí tváre a pŕs, groteskne krásnych záberov pôrodu, obrazov plodového koláča do ktorých vstupuje na dreň idúci dialóg o výchove, kojení, pôrode i zrade a odpúšťaní. Starenke počas uvedených dušespytov vypadne nejedna slza. Najsilnejší režisérkin film/ terapia o umieraní, zodpovednosti a prekonaní tráum detstva darovaním života. ()
Galerie (3)
Photo © ARTE France
