Strážci - Watchmen

Snyder zvládl geniální komiks věrně přenést, rozpohybovat, vizuálně vypulírovat a opentlit pár vtípky (což rozhodně není málo), ale život mu v mých očích vdechnout nedokázal. U nádherného úvodního retro klipu jsem sice zamáčkl slzu, ale po zbytek filmu jsem už necítil téměř nic. Typově dobře vybraní herci (s výjimkou Ozymandiase) defilovali v dokonale zrekonstruovaných kostýmech a kulisách a deklamovali věty z komiksu, ale jak postavy, tak jejich osudy mi byly ukradené stejně jako klimax, při kterém se mi v komiksu vždy stáhne krk. První polovina mi navíc přišla jako šílený flashbackový guláš, kdy se vlastní děj pohybuje hlemýždím tempem (v komiksu mi to nijak nevadilo), aby se v druhé půlce nevzrušeně doloudal k nijak šokujícímu finále. Už několikrát jsem četl cosi o tom, že film je brutálnější než předloha, ale aspoň mě přijde šest celostránkových panelů posetých rozmašírovanými mrtvolami nám dobře známých vedlejších postav podstatně brutálnějších než nějaká otevřená fraktura ruky a rozsekaná hlava a taky jsem moc nepobral, co měla v tak realisticky pojatém příběhu znamenat ta nerealistická akce. Zkoumal jsem, kochal se, ale neprožíval. (08.03.2009)

Největší překvapení za poslední roky. Snydera tak úplně nemám rád (300 potvrdí) a komiks neznám, čili se zdálo být zaděláno na prvotřídní čelní srážku. Jenže po absolvování tří hodin a třiceti pěti minut ve světě Watchmen jen v úžasu smekám. Smekám před tím, jakou narativní strukturu si Snyder vyvolil, jak upřednostnil bohatou mytologii před přímočarou zápletkou, smekám před hloubkou jednotlivých postav, smekám před naprosto geniálními kompozicemi (Hollisův poslední souboj, v němž se mu promítají slavné údery jeho života, Rorschachovo obrácení v masku v doupěti pedofila), smekám před tím, jak pro mě nestravitelný fetišismus a efektaření transformoval Snyder v neskutečně koherentní a esteticky vybroušený celek (titulková sekvence radikálně valchuje, nemám slov), smekám před začleněním čistě komiksové vložky Black Freighter, která fantasticky souzní s celkovým laděním filmu... smekám, i když je tam tam pár zbytečných záběrů, pár vyšinutých vazeb a zbytečných onanií. Smekám před filmem, který řadím vedle Nolanových Batmanů mezi tři nejlepší komiksárny, které kdy spatřily stříbrné plátno. Ani nevím, jestli být smutný, že jsem to neviděl v kině, protože ty bezmála 4 hodiny u televize byly téměř duchovním zážitkem čirého vytržení z post-moderní mytologie... (22.03.2011)

Hodnocení odůvodním na konec, nyní hodlám dštít síru. „Stražci – Watchmen“ jsou ve své podstatě naprosto zbytečný film. Komiks s více méně banálním obsahem totiž není zaměřen na příběh a děj, ale na posouvání a přetváření mezí komiksového média a způsobů vyprávění. Proč a jak převádět překračování hranic v komiksu do filmu, toť je mi záhadou. Snyder tudíž neměl jinou možnost než si udělat z předlohy scénář a tu naprosto šílenou strukturu vyprávění přetáhnout slepě do filmu. V důsledku toho jsou Strážci jen rozpohybovanou kronikou, která k ničemu nesměřuje a zrovna tak by mohla mít místo 3 hodin 2 nebo 6 a dojem by byl naprosto stejný. Vše, co je tady dobré, pochází od Moorea, takže vychvalováním „boření superhrdinského mýtu“ divák/komentátor neukazuje nic jiného než vlastní neznalost. Jediným Snyderovým vlastním vkladem je klipovité používání hudby a občasný vtípek v podobě průletu kamery pod Manhattanovým zadkem nebo podbarvení sexuální scény písní Hallelujah, a to ještě musím dodat, že podobné pomrkávání na diváka mě spíš vyhazuje z filmu, než aby mě bavilo. Výsledných 70% dávám jedině proto, že stejné procento ode mě dostal i komiks a tato adaptace není nic jiného než kniha uvedená s 1 nepodstatnou změnou a 2 výpustkami do pohybu. Edit, tl;dr Tři hodiny zpomalených videoklipů a usltaruperčuprkůl póz. Děkan, Snajdí, nechci. (08.03.2009)

Strážci jsou literární peckou, která dlouho neměla obdoby. Rozpohybované obrázky však nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Člověk pak z toho má asi tak stejný zážitek, jako když na koncertě většina hudebníků odloží nástroje, ale na hudbě to není znát. Zack Snyder už podruhé zpívá z playbacku, tentokrát se znatelně silnějším repertoárem. (25.04.2009)

Co napsat? Netuším. Nějak mi došla slova. Ne, že by mi je sebral tento film, ale tak prostě nic jinýho, než říct, že to byla chytrá jízda po spirále ostrosti, vtipu, myšlenek a bolesti, mě nenapadá. I když nejsem fanoušek předlohy - komix jsem nečetla a neměla o něm ani ponětí - film se mi líbí. Věřím, že tam spousty dobrého chybí. Věřím ale také, že takovou sociální sondu mezi superhrdinskou partičku, už nikdo nepustí a čili já už asi nikdy neuvidím to "nitro". Zřejmě škoda. (21.04.2009)