Dragon Zakura

Když se vyčůraný právník na mizině rozhodně získat peníze a prestiž tím, že dostané studenty z Ryuzanu (aneb školy pro blbečky) na Todai, před jejímž jménem se klepe každý Japonec, tak začíná ta pravá zábava. Doragon zakura sice jede podle klasického mustru každého druhého školního dramatu (aneb jak se hloupí studenti nakonec projeví jako ne až tak tupí, a jak se sígrové projeví jako dobří přátelé a čestní lidé), ale naplňuje ho s takovou lehkostí a vtipem, že neoriginalita námětu vůbec nevadí. Charismatický právník-učitel má pro vybrané žáky nachystané bizarní učební metody, které v průběhu seriálu nikdy neomrzí, a jeho způsob řešení věcí je poněkud rázovitý, ale většinou účinný (plus jako bonus má tento sadista spoustu vlastnostních chyb). Šestice studentů je velmi sympatická a budete doufat, aby se všichni na vysněnou (?) školu dostali. Konec je klasicky velmi japonský - happy end-nehappy end. Třešinkou na dortu jsou pak vedlejší postavy - pošahaná ředitelka, která vykrádá školní kasu, aby si mohla koupit nové náušnice a klobouk, sbor učitelských šašků, kteří se zuby nehty drží své pozice či kamarádka jedné z učitelek, která se nemůže rozhodnout mezi dvěma muži - absolventem Todai a nevzdělaným donjuanem. (04.01.2010)

Tento 11-ti dílný seriál o tom, jak se právník snaží dostat studenty z podprůměrné střední školy na proslulou Tokijskou univerzitu, si mě naprosto získal. Je sice pravda, že některé skutečnosti a osoby jsou pojaty poněkud ironicky a častou jsou k smíchu, ale nic nemění na skutečnosti, že tenhle seriálek se mně libil. Ze začátku jsem sice nemohla vystát ředitelku, která ulítávala na nových kloboucích a na tom, že ji opustil její drahý; později jsem se jenom usmála a čekala, co z ní zase vypadne. Velice kvalitní výkon podal Hiroshi Abe, jehož role byla často založena na mimice a změny lesku v očích, protože často jen stál a pozoroval. Studentíci na mě působili velice příjemně, stejně tak i všichni ostatní. Co se týče přípravného kurzy, který dopomohl některým k přijetí na VŠ, byl velice zábavný a působivý. Kdybych Dragona Zakuru viděla zhruba před rokem, tak bych pravděpodobně změnila major. No, nevadí... jsou určité "tajné" způsoby, kterými vás přinutí kvalifikovaní učitelé naučit se těžké učivo a pomůžou vám dostat se na VŠ (viz DZ). Dávám pět * za skvělý nápad, herce, scénář, hudbu a za to, že jsem se výborně bavila. :-) (28.11.2006)

Další z velmi příjemných japonských doramat. Stále se divím, jak Japonci dokážou u svých seriálů dosáhnout té nádherné atmosféry, která člověku chtě něchté zvedne náladu a prosluní mu mysl, a to i když celé ty seriály nejsou nikdy pouze povrchně optimistické, ani s typickým stoprocentním happy-endem. Zbývá mi pak už jen dojít k tomu, že za to může především nějaká ta pravda, která se v seriálu skrývá. Zde sledujeme zvláštního a někdy až krutě upřímného právníka, který se rozhodne na škole, jež je známá hloupostí svých studentů, otevřít speciální třídu pro intenzivní výuku zaměřenou na složení zkoušek na nejprestižnější japonskou univerzitu, Tókjó Daigaku (aka Todai). Nejdřív začne s tímto programem z čistě osobních sobeckých důvodů, ale nakonec přecejen vidíme, že všechno není tak, jak to vypadá. A jen díky němu si šestka studentů nakonec uvědomí, jak jim na určitých věcech záleží a že jsou odhodlaní něco udělat se svým životem. Vše samozřejmě vyústí v pěkný příběh, kde nepostrádáme obvyklou tématiku přátelství a ve kterém nalezneme taky množství pravdivých tipů k efektivnímu studiu, což dělá celý seriál docela originální záležitostí. A aby byla nějaká ta legrace, samozřejmě nechybí úsměvné figurky, ať už ředitelka školy, která je závislá na nakupování, nebo někteří ze studentů. A prokreslenost různých charakterů, ať už těch vtipných nebo ne, je vždy dost podstatná. Takže přestože mě tohle j-dorama pohltilo o kapku méně než jiné, jsem více než spokojená. ~(4,3★)~ (08.03.2010)

Začíná to zajímavě, člověka to dokáže udržet u obrazovky, protože se dobře baví. Nebo se alespoň zabaví. Velké plus seriálu je jednoznačně Abe Hiroši; on sám i jeho postava krutě upřímného, ale velmi lidského právníka. Dalším plusem (alespoň pro mě) byl opening a ending – obě písně se mi líbily. Šprtáme, šprtáme, máme speciální učitele, překonáváme překážky, šprtáme a když už to konečně vypadá, že to bude v pohodě, do cesty se připletou tak debilní „překážky“ (mluvím o posledním díle), že by mi bylo líp, kdyby tam nebyly, protože to vůbec nepřidalo na napětí, ale spíš na tom, že jsem si říkala: „Debilní Japonci, nemůžou dát pokoj alespoň v jednom seriálu? To to musejí zdramatizovat pokaždé a téměř pokaždé stejně a tak průhledně?“. Ale budiž, tak nějak to odpouštím. Co mi ovšem lezlo na nervy po celou dobu sledování, byla „pro kawaii studenty“ učitelka Ino. Nemůžu si pomoct, ale byla mi strašně nesympatická a otravovala svým sladkým a nezištným moralizováním a ječením. No co, člověk nemůže mít všechno. Sem tam to mělo nudné části, paní ředitelku jsem postupem času trochu posouvala a podobně nezáživné části, ovšem nic drastického, vždycky jen pár sekund. Mělo to dobré momenty, s učitelem angličtiny jsem si taky zablbla, zasmála jsem se, byla jsem i trochu smutná, konec je takový, jaký je, a není důvod proti němu protestovat. Ale jo, taková lepší školní podívaná. Silné 3*. Druhá série je o něco lepší. (12.02.2013)

Tady je nádherně vidět, jak je korejský a japonský přístup odlišný. Zatímco v korejské adaptaci se kromě samotné přípravy na přijímačky řešily i vztahy mezi jednotlivými postavami, tady se soustředíme jenom na učení. Možná, že mi tu trochu toho osobního přístupu k postavám chybělo, ale bohatě mi to vynahrazoval Hiroshi Abe, který mi byl mnohem sympatičtější než jeho korejský kolega. A s celkovou poloviční stopáží to také mnohem rychleji uteklo. Stejně jako jeho mladší bratříček, mě Dragon Zakura hodně bavil a šestici studentů jsem opravdu fandila. (06.09.2012)