Pokání

Len zriedka sa mi stane, že musím svoj názor na niektoré filmy maximálne prehodnotiť. Zrejme som v čase prvého vzhliadnutia tejto snímky nebola dosť ,,zrelá" na všelijaké bizarné podoby lásky alebo mi jednoducho ani teraz nesedí madam Cecilie čoby hollywoodska star Keira Knightley s trošilinku afektovanou odozvou na diváka. Pokánie sa úplne odovzdáva do rúk milovníkov srdcervúcich príbehov, ktorí si budú želať, aby city Cecilie a Robbieho nikdy neboli podriadené machináciám ľudskej nevyspytateľnosti. Nevtieravé retrospektívy do bodky zachytávajúce myšlienkové pochody hlavných hrdinov či ich dokonalá vnútorná charakteristika, dramatické scény lemované melancholickými tónmi maestra Marrianeliho, zranený pár kráčajúci v ústrety krutej vojne, aby zasiahla ešte bolestnejšie, unáhlené detské rozhodnutia podtrhnuté naivnými bezútešnými citmi, výčitky svedomia presahujúce rámec ľudského šťastia a potom tie drobné scénky - rozbitá váza, pohľad na mnou zbožňovaný anglický životný štýl z 20. storočia či len konečné nečakané vyústenie so štipkou tragického intervalu, ktorý pochoval všetky nádeje na šťastný happyend odohrávajúci sa iba v knihách plných ilúzií. Na druhýkrát omnoho silnejší zážitok, ktorý z hlavy len tak nevypustím. (26.03.2010)

Tento film jsem sledoval asi jako kdybych četl knihu, kde člověk je zabořen do čtení a nemůže se od příběhu odpoutat a chce aby pokračoval dále a dále a o pauze se nedá ani mluvit. Asi tak jsem se cítil na konci filmu, jak u dobře napsané knihy plné emocí. A tak Pokání hodnotím 5 hvězdičky jelikož mě Joe Wright opět svou prací nadchnul... (19.02.2008)

Tak jako malíř pomalu ale jistě tančí se štětcem po plátně, aby spolu v tichém valčíku vytvořili něco neopakovatelného, tak i Joe Wright zplodil snímek, který se nesmazatelně vryl do mého vědomí i podvědomí. Stejně jako kapka padá za kapkou a lehce dopadá na vodní hladinu, jakoby se jí chtěla dotknout ale jakmile přijde na samotné objetí rozplyne se na hladině a stane se její součástí, tak i já jsem padal. Pocítil jsem tvrdý dopad a pak už jsem nechal vodu, aby prostoupila celým mým tělem až k srdci a dala mi jako jediná pocit naplnění v mém životě. Nemohl jsem dýchat a čekal jsem náhlou smrt, ale ta se nedostavila místo té se voda pomalu rozestoupila a do mých plicních sklípků začal zas proudit čerství kyslík, avšak už nejsem tím kým jsem byl. Tím už nebudu nikdy. Byl to nádherný sen nebo snad noční můra? Ať tak či tak nechtěl jsem se probudit. (19.09.2008)

Úpřímně, na takové filmy moc nejsem, ale tentokrát jsem rád, že jsem udělal vyjímku a podíval se. POKÁNÍ je válečné drama, které má v sobě víc než se na první pohled zdá. Navíc herecké výkony a režie mi nedovolí dát nic menšího než plné hodnocení. (29.02.2008)

Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. (06.08.2008)

Pokání je pro mě velice milým překvapením. Je to zvláštně pojatý film a navíc podle knižní předlohy, kterou jsem samozřejmě nečetl, takže jsem byl vtržen do děje, samotným dějem nepolíbený. Nejvíc mi sednul James McAvoy, ze kterého se brzy stane opravdová hvězda, protože má obrovský talent. No, k samotnému ději bych se raději nevyjadřoval, snad jen, že to skončilo dost divně a skoro až neuzavřeně, jako by tam tam jedna půlhodinová část chyběla. Ovšem jedná se o parádně převyprávěný příběh, který dokáže člověka zasáhnout...80% (22.07.2013)

Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935. (05.02.2012)

Měla to být rodinná večeře s několika přáteli navíc. Nakonec ale neproběhla. Během jediného odpoledne totiž došlo k několika zásadním omylům a nešťastné dětinské obvinění tragicky zamotá životy několika lidí a nadobro je rozdělí. Slyšíme tu magické klapání psacího stroje, mistrně nabalené na kolébavý klavír a úžasné exteriéry se přibližují svým předobrazům jako z pláten impresionistických mistrů. A už zde, od prvních desítek minut, jsou nenásilně vloženy pohledy na jednu situaci z perspektiv několika postav. Technická stránka je tu dovedena do dokonalosti. O tom žádná. Pamatuji si na první shlédnutí traileru od bezpochyby talentovaného autora Pride & Prejudice Joea Wrighta, který ze sebe vydal maximum a během pouhých dvou let se mu podařilo se zdviženou hlavou převést na velké plátno dvě adaptace předních britských literátů. Z vyznání I Love You - Come Back To Me pronášených z úst Keiry Knightley mi tehdy naskakovala husí kůže. Těšil jsem se jak bezdomovec na teplou postel. I cenami ověnčenou, nelineárně vyprávěnou předlohu Iana McEwana jsem četl, i když, dala mi docela zabrat. Neskrývané rozčarování jsem ale pocítil během projekce. Poprvé jsem jednoduše blaženě neslintal. Vnímal jsem jej jako nadhodnocené drama, které nedokáže strhnout a opravdově dojmout – příběh nabývá (zejména od své poloviny) na prázdnotě. Napodruhé (v roce 2020) jsem tohle harmonické drama docenil. Herci si do jednoho zaslouží absolutorium. James McAvoy by charisma mohl rozdávat kolemjdoucím a například jako vyhaslý voják je Wrightovi ideálním průvodcem v působivém několikaminutovém steadycamu na pláži, který je nejen z třídy zapamatování hodných, ale režisér se jím dokáže k nesmyslnosti války vyjádřit hlouběji než řada jeho kolegů za celý film. Vedle toho Keira Knightley typově taktéž přesně sedí a nejednou nechá vzpomenout na eleganci starého Hollywoodu. Díky ní uvěříme vztahu, založeném na emocionální váze. A Saoirse Ronan posléze dokázala, že tohle nebyla jen náhoda. Vybroušených 80%. (30.01.2008)

Takýchto filmových príbehov veľa nie je. Som rada, že som našla ďalší. (25.06.2008)

Tak ako úvod dokonale navnadil, tak jadro kompletne pochovalo vybudovanú emóciu, pričom záver len čiastočne zachránil celkový dojem. Mrzí ma to, no toto ma nechytilo tak, ako som dúfal .. (01.09.2022)

Před osmi lety jsem v kině téměř nedýchal, jak si mě tehdy Pokání podmanilo, a dnes to na DVD dopadlo úplně stejně. Skvělé herečky a herci, nesmírně nápaditá režie a krásná hudba, která s ní spolupracuje jedna báseň... Dvě hodiny opět utekly jako nic a stále jde o jednu z nejlepších filmových červených knihoven vůbec. (17.10.2015)

Zase jednou jsem si chtěl dokázat, že je má duše velice romantická a umím se vcítit do ženy i jinak, než když mám při orálu plná ústa její podstaty a vzduch nasávám rypákem. No, to jsem si dal na prdel. Bezkozka, vyblitka a civící týpek zažívají životní drámo, založené na lži. Na pubertální lásce třináctileté trubky. Na přiblblé předloze i scenáři. Vážně se to dá pokládat za Pýčhu a před-údek, přenesený do sekndváru. Již jednou (Titanic) jsem vyzdvihl můj nebetyčný obdiv k filmům, dojícím z lidí slzy a prachy prostřednictvím sladkobolné pytlíkoviny, odehrávající se na pozadí kruté a děsivé události. Úplně vidím, jak se po kdejakém zemětřasu nebo pádu letadla rozklepe chtíčem libovolný sketárista a už už usedá za psací stroj. Ten, který spáchal Pokání, napsal vskutku napínavý počin. Napnuté to je na dvě hodiny a kousek, a to se vážně prd děje! SPOILER! Alespoň že zdechnou. Díky tomu jsem si ověřil, že jsem citový kripl.....což je kec, pláču i u televizních novin. Jenom Pokakání spíše než k pláči bylo ku posrání. (09.03.2013)

Joe Wright ukazuje (filmařské) svaly a publikum září údivem. Samozřejmě ne celé, vždy se najde alespoň hrstka jedinců, která kouzlu i toho sebedokonalejšího filmu nepodlehne a v případě Pokání se do této skupiny řadím i já. Odpouštím Wrightovi až moc exhibicionistický formální háv, jímž se Pokání honosí a jenž na sebe poutá až příliš pozornosti - jakkoliv některé obrazy zavánějí kýčem či přehanou stylizovaností a propíraný záběr z Dunkerque z celku příliš vyčuhuje - um britskému režisérovi rozhodně nechybí a z plátna tu a tam probleskuje opravdu nevídaná krása. Co už se mi odpouští hůře, je řekněme přeromantizovaný příběh, jenž s Brioninou výpovědí a nástupem Robbieho do cely rapidně ztrácí opravdovou poutavost. Zatímco úvod měl alespoň nějakou životnost a dovolil mi vcítit se do filmu i srdcem, vše co následovalo trpí těžko popsatelnou knižností, stylizovaností a schematičností. Mácha či jeho novodobí následovníci by možná i zbývající tři čtvrtiny filmu zasněně provzdychali, zato já z děje úplně vypadnul a zpět do něj jsem proniknul až v samotném závěru. Je chválihodné, že Joe Wrigt ctí literární klasiku své země a je chválihodné, že uplatňuje progresivní filmařský styl (že by pokukoval po filmových cenách? ;-) ), žel dle mého soudu musí ještě trochu vyrůst, než nám bude moci nabídnout opravdu skvostná a zralá filmová jablíčka. (02.02.2008)

I když měl film moc pěkné momenty, nedokázal na mne zapůsobit, abych mu uvěřila. Přeskakování v čase bylo sice hodně, ale navadilo by, kdyb nebylo navíc zkombinované s fantazií. Nejsem správný divák romantických filmů, ocením spíš realitu než snění a drama víc než romanci. (12.07.2016)

Má srdcovka všech srdcovek. Pokání je jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Režisér Joe Wright je kouzelník a povedlo se mu zfilmovat něco neuvěřitelného. Po dlouhé době film, který se vyrovnal své knižní předloze a to se nestává moc často. U scény z Dunkirku mi běhal mráz po zádech. Po vizuální stránce film bere dech. Fascinující hudba, která naprosto právem získala oscara. Celý film zvedá nahoru ještě neuvěřitelných závěrečných deset minut. To už jsem byla úplně roztrhaná na kusy, a když začaly závěrečné titulky, já jen zírala na plátno a nechtělo se mi z kina odejít. Zmínit musím skvělé herce, James a Keira by se klidně mohli zařadit mezi zlaté páry filmového plátna, neztrácí se zde ani představitelky Brionny včele s velice nadějnou mladou herečkou Saoirse Ronan. Pro někoho Pokání může být nuda, nebo jen další film z řady, pro mě však Pokání v rámci žánru nemá konkurenci a film si nikdy nikým nenechám vzít. Má místo v mé Top 10 a myslím, že tam zůstane už napořád. Film, pro který je těch 5* málo, protože podle mě takhle vypadá dokonalost. (18.11.2010)

Jedno chybné rozhodnutí změnilo milostný život a rozdělilo pár daleko od sebe. Krasné drama. Hodně zajímavý pohled z různých stran. ( Hodnocení: 9/10) (18.04.2012)

Strhující,emotivní, obrazově brilatní romance, která vám vyrazí dech. Joe Wright už svým druhým filmem dokázal vylézt na vrchol a natočit téměř dokonalou filmařinu, u j když v té prostřední pasáži to chvilkama pokulhává. Pak mě to ale opět smetlo a já jenom zíral. Vynikající McAvoy u mě strhnul nálepku blbého pana Tumnuse, Keira už všem definitivně prokázala své herectví a Romola Garai roste s každým filmem. A ještě nesmím zapomenout na úchvatnou hudbu, nádhernou kameru a vynikající scénář(nebo spíše předlohu). Prostě Joe Wright vyrazil dech a já jsem zvědavej na jeho další film. (02.02.2008)

Především díky vynikajícím výkonům hereckých představitelů, byli skvělí. Děj neulpíval na podružných detailech a měl citlivý posun. Svébytnost vyjadřovacích prostředků výčitek svědomí a navození vnitřního duševního hnutí je brilantní. Bylo tím dosaženo neobvyklého dojmu a výrazné hloubky příběhu. Vše, ale nebylo v oněch skrytých a vnitřních dramatických scénách, mající schopnost nabídnout strhující drama úplně věrně specifikované. Režisér Joe Wright má našlápnuto, jeho profesní kariéra se ubírá tím nejlepším směrem. Určitě se podivám rád na další jeho filmy. (20.01.2008)

Po dlhšom čase konečne film, ktorý je nádherný a to doslova. Vynikajúci príbeh, ktorý sa síce pomalšie rozbieha a skrýva pár prekvapení, ale o to silnejšie vás chytí za srdce. Vždy si cením film, ktorý ma dokáže dojať a posledné minúty mi fakt zovrelo hrdlo. Dokonalá réžia a výborný výber hercov, hlavne J.McAvoy, ktorý po The Last king of Scotland má o kariéru postarané momentálne má na konte ďalší hit Wanted. Film zdobí hlavne nezabudnuteľná asi päťminútová vojnová scéna bez boja z Dunkirque, ktorá má vystihnúť chaos a psychické rozpoloženie hlavného predstaviteľa. Podobnou scénou bez strihu to pred pár rokmi skúsil B.DePalma s N.Cageom vo filme Snake eyes, ale toto je úplne iná káva. Trošku mi chýbala scéna z väzenia,do ktorého sa Robbie dostal, a vadila mi scéna kde Robbie pri putovaní nájde hromadu mŕtvych dievčat. Scéna sa mi zdala dosť nerealistická, telá dosť úhľadne poukladané, takmer bez krvi a sám režisér to na dvd v komentári /otitulkovanom!/ priznáva. To je ale iba zrnko z celkovo geniálneho diela, ktorému vlastne niet čo vytknúť. Keby som nepoznal meno režiséra, tipoval by som, že niečo také by určite natočil už nebohý A.Minghella - režiséra Anglického pacienta a Návratu do Could Mountain. A už vôbec som netušil, že ho režisér obsadil do malej úlohy moderátora v závere filmu. 80%. (03.02.2009)

,,Pokání je úchvatný a hluboce dojemný romantický film, který je tak blízko hranice dokonalosti, jak jen film může být."- Daily Mirror...S tím se nedá nesouhlasit. (06.07.2008)