Moje borůvkové noci

Tak excelentná herecká zostava v tak mdlom filme sa len tak nevidí. Jediný z troch príbehov je nadpriemerný (ten s Natalie Portman), no okovy okolitej prispatosti a beztvarosti režisérovho rozprávania jej berú šancu zažiariť. (16.06.2008)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Nafintěné nic, které moje rozhodně nikdy nebude. Promenáda slavných jmen s vyvanutým vnitřkem. (05.06.2008)

Zlatá Palma - výběr (18.05.2007)

Na základě dokumentu Buenos Aires Zero Degree jsem si udělal velmi jasnou (i když možná mylnou) představu, jak probíhá natáčení pod taktovkou Wong Kar-waie: parta lidí bez scénáře a ujasněného uměleckého konceptu se přemisťuje z místa na místo. Filmují a věří, že z toho vzejde něco zajímavého. I tentokrát vzešlo a také tentokrát mám neodbytný dojem, že „making of“ (vznikle-li někdy nějaký) bude zábavnější než samotný film. Už jen ta historka o Wongově touze pracovat s Norah Jonesovou (při jejím půvabu není divu), kvůli které absolvoval cestu do Států, protože by bylo příliš komplikované ji učit čínsky… rád věřím v její pravdivost. A to i po zhlédnutí Borůvkových nocí, které mimo jiné udělují lekce mezilidské nedůvěry. Příběh je prostinký: ženy opouštějí své muže, muži opouštějí své ženy a všichni si postupně uvědomují, jak snadno lze ztratit něco těžce vydobytého. Ano, hodnotu mnohého si uvědomíme teprve když o to přijdeme. Po skončení této promenády krásných hereček a výborných herců mi chyběla hodina a půl života. Borůvkové noci jsou jako třpytky oslňujícího lesku: na pohled stejně lákavé, ve skutečnosti stejně zbytečné. Modrá je dobrá a Natalie, Rachel i Norah si po jedné borůvkové hvězdičce zaslouží. Zaslouží si také role v lepším filmu, ale to je na jiné vyprávění. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Mahalik, liuk, Sobis87 (12.06.2008)

Obecně nemám rád, když jeden film = jeden příběh, tvoří několik minipříběhů, ale tady na mně přece jen něco zabralo, Natálka a Rachelinka, ale néééé jen jako kočky, ale právě i ty jejich minipříběhy, hlavně ty konce. Ta jízda autama, kdy po společné cestě následuje zamávání a odbočení bylo fakt nádherný, nevím přesně čím, ale tak nějak to na mně zafungovalo, absolutně nejkrásnější moment filmu a jeden z nejsilnějších co jsme letos ve filmu viděl. Asi nejméně chváli půjde právě na slepovací prvek v podobě hlavní hrdinky a jejího příběhu, hmm to neberu, vykonstruovanej, tak aby to zapadlo, ale přitom to naopak úplně kazilo, ten tón života který šel z osudu Rachel, Davida a Natálky. A souhlasil bych s Lenkou, dát si to v noci a ještě do sluchátek, tak, aby jste byli na na celý planetě jen vy a borůvkový noci, to je to pravý, borůvkový. (21.08.2012)

║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $867,275 ║Tržby Celosvetovo $21,968,877║ (11.12.2009)

Kar-wai Wong stárne a jeho filmy začínají být spíše přehlídkou snahy než skutků. Nulová údernost a klesající vizuální stránka, která byla tak vytříbená z jeho dřívějších let. Jude Law a Norah Jones se mohou snažit jak budou chtít, ze zadu je mohou postrkovat hvězdičky jako Natalie Portman nebo Rachel Weisz a přesto to nebude stačit. Několik lidských příběhů, které z dálky sleduje hlavní postava a přitom řeší své vlastní dilema, své touhy a své potřeby? Možná někdy někde jinde, ale ne v Borůvkových nocích, ať mých nebo Wonga. (29.03.2008)

MBN jsou v podstatě prázdnou přehlídkou známých tváří, které se dvě hodiny potkávají a cosi řeší, a protože je to natočeno lehce netradičně, máte si asi myslet, že ty peripetie mají nějaký vyšší smysl. Inu... já jsem neodhalil nic víc, než prostou báchorku o tom, že on a ona by měli být spolu. 5/10 (27.02.2008)

Nie je to az tak prazdne vykradanie seba sameho ako u Kima s Breath, ale horka pachut na jazyku ostava aj po "skonzumovani" a krasne obrazy vyzeraju u Wonga tentokrat gycovejsie ako kedykolvek predtym. Kto nevidel jeho predchadzajucu tvorbu, pravdepodobne zakusi jeden z najchutnejsich blueberry pie. Ostatni si iba smutne povzdychnu, ze predavat dvojdnovy kolac ako prave cerstvo napeceny, sa nerobi. Jeho chut je uz iba pomalo sublimujucim vyparom toho neopisatelne krasneho a melancholickeho, co HK kucharik vedel dakedy znamenite piect. PS pre zvieratko za plotom: Royston mal zial pravdu :( 5/10 (18.02.2008)

Nevím, proč tohle někdo vydává za artový snímek (asi kvůli asijskému jménu a původu režiséra...exotika je sama o sobě vnímána jako art), coby zástupce žánru romantický film je to však snímek nadprůměrný a hodně povedený. Jde o ten progresivní přístup, neortodoxní rámec, který Kar-wai Wong i coby scénárista, svému romantickému dramatu dává. Dva se sice na začátku potkají a na konci to skončí podle očekávání, ale vše mezitím je dosti osobité - narativní složka si chytře pohrává s osudovostí, konec předznamenává začátek druhého, nově vznikající vztah je potřeba konfrontovat se vztahem právě dohořivším (výtečná dějová odbočka v podobě rozpadu manželství notorického alkoholika-policisty a alkoholičky), sama sebe je hrdinka nucena konfrontovat se svým charakterovým opakem, aby došla k racionální sebereflexi... Dějová linka je koncipována jako několik až přízračných barových zastavení (epizodičnost je pro tenhle styl zřejmě dogma...), opojný trip (road-movie) po barech amerického středozápadu, odér barové ospalosti a malátnosti (symbolizující i těkání hlavní hrdinky) je formálně tvořen zpomalenými záběry, které v tomhle snímku jednoznačně dominují. Zpomalení a detaily evokuje neustále příchod čehosi stěžejního, možná osudového...celé to barové bloudění je vlastně osudová cesta k nejmenovanému baru newyorskému... Do toho Kar-wai Wong přimíchal několik klipových sekvencí, dění v baru většinou snímal zpoza výkladního skla skrze sofistikované nápisy (symbolický ,,ključ" v azbuce), nádherně si vyhrál s obrazem a ozdobil Moje borůvkové noci silnou vizuální stránkou... Příjemný, neprávem podceňovaný romantický snímek... (12.04.2008)

A mě se to zrovna líbilo :) Víte jak je rozšířené takové to všeobecné mínění, že je tenhle film moc hezky natočen, ale vlastně o hovně? Tak hezky natočen je opravdu, ale já jsem si tam našel i docela jasný děj. Norah Jones prostě neví co dál s životem. New Yorku už má po krk, tak začne cestovat a potká lidi. Na konci prozře a je s Jude Lawem (nejspíš). Takových filmů je spoustu a jsou hodnocené lépe, tak nevím proč zrovna borůvky jsou tak haněné. Asi je to jak s tim koláčem ve filmu. Nemůžeme ho vynit z toho, že ho nikdo nechce. Já ten film ale zhltnul se stejnou chutí, jak Norah Jones ten koláč. :) (14.07.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)

Hongkongský filmař Wong Kar Wai mezinárodně proslul jako autor osobitých romancí prodchnutých melancholií. Již v jeho hongkongských filmech účinkovaly největší filmové i pěvecké hvězdy čínských teritorií, a tak není divu, že v jeho první anglicky mluveném filmu účinkují Jude Law, David Strathairn, Natalie Portman a Rachel Weisz, ale také zde dostala první hereckou příležitost americká písničkářka Norah Jones (podobně jako Faye Wong v Chungking Express). Jak je pro Wongovy dřívější snímky typické, i jeho filmová pouť napříč Amerikou je složená z epizodních sekvencí, jež ukazují rozličné podoby nešťastné lásky a tíhy osamělosti. Sugestivní kamera se opájí tvářemi fotogenických představitelů zalitými sytě barevnou září neonů a barového osvětlení, čímž spolu se střídmým vedením herců vykresluje hutnou melancholickou atmosféru. Vyprávění, ukazující, jak hrdinům na pozadí hektického světa barů, restaurací a casin plyne čas mezi prsty, pak skládá expresivní pohled na osamělé duše, které ve svém nitru schovávají velké city. Ovšem zatímco Wongovy hongkongské filmy byly konzevy zeitgestu z Hongkongu, nad nímž visela oprátka v podobě neodvratného předání Číně, což jim dodávalo osudovost, roadmovie po Americe odhaluje ryze popový základ Wongovy tvorby. (24.02.2013)

Po metafyzike lásky v roku 2046 a jednej úžasnej reklame na jediné Slnko WKW vsadil na komerčnejšiu romantiku tváriacu sa ako čistokrvný art. Je príjemné vidieť ako Wong dokáže viesť hviezdy k tomu , aby pôsobili jednoducho a ľudsky a pritom ich snímať snovou a estetickou wongovsky „voyeurskou“ kamerou, čučoriedky však nemajú živočíšnosť, spontánnosť a živelnosť Chungking Expressu, hrejivú tragiku Padlých anjelikov ani krehký smútok Stvorených pre lásku. A tak pôsobia akosi „prázdnejšie“ než ostatné majstrove filmy. Stále je to ten istý Wong, avšak na úkor kvality veľmi zjednodušený. Mimochodom, nechápem prečo sa Hollywood nebije o Natalie Portmann pretože už po niekoľkýkrát pre seba s prehľadom vedľajšou rolou kradne kompletne celý film. Pre režisérových verných povinná jazda bez prekvapenia, pre nováčikov asi príjemné prekvapenie, len netreba zabúdať, že WKW to vie rozbaliť v omnoho väčšom štýle. 8/10 (02.07.2008)

Mně je to vážně líto, dát jen 3*, ale přes ty dobré herce (Jude Law byl skvělý) mě to nějak nechytlo za srdce. Ačkoliv tam šlo o ty city, o zlomená srdce, o lásku, ani jeden ten příběh jsem nedokázala žít s nimi - jakoby to bylo tak vypočítané na city, až to na mě působilo uměle. Škoda, asi jsem se moc těšila. (21.06.2008)

Wong hraje ve svém americkém debutu na jistotu (což je pochopitelné) a klouže spíš po - krásně barevném a lesklém - povrchu (ale to možná dělá vždycky), jenže i tak se na Moje borůvkové noci moc příjemně kouká (jak říkám, žádné překvapení) a bylo mi s nimi fajn. A obsazení je každopádně mňamózní - asi jako borůvkový koláč se zmrzlinou. (17.02.2008)

V Asii jsem nikdy nebyl, tak mám její obraz v mysli založený na filmech. Pak je dost matoucí, když natočí asijský režisér film v USA a USA zde vypadá přesně tak, jak si představuju Asii. Možná že tedy moje představa Asie ve skutečnosti není nic jiného než navyknutí na odlišnosti ve stylu asijských a amerických režisérů a ve skutečnosti nemám ponětí, čím se onen kontinent liší, protože tyhle odlišnosti kamera nezachytila. Jsem ochotný se o tom přesvědčit, když mi někdo zaplatíte letenku. Abych nezapomněl na hodnocení filmu, bavilo a zajímalo mě to velmi, než se to v polovině rozpadlo na malé neforemné kousíčky a už tak zůstalo. (29.12.2013)

Zklamání. V tomto filmu jsou snad všichni mí oblíbení herci a i přesto jsem se u filmu neuvěřitelně nudil. Vše je možná až příliš dokonalé a dohromady to zkrátka neklape jak by mělo. (17.03.2008)