Moje borůvkové noci

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Obecně nemám rád, když jeden film = jeden příběh, tvoří několik minipříběhů, ale tady na mně přece jen něco zabralo, Natálka a Rachelinka, ale néééé jen jako kočky, ale právě i ty jejich minipříběhy, hlavně ty konce. Ta jízda autama, kdy po společné cestě následuje zamávání a odbočení bylo fakt nádherný, nevím přesně čím, ale tak nějak to na mně zafungovalo, absolutně nejkrásnější moment filmu a jeden z nejsilnějších co jsme letos ve filmu viděl. Asi nejméně chváli půjde právě na slepovací prvek v podobě hlavní hrdinky a jejího příběhu, hmm to neberu, vykonstruovanej, tak aby to zapadlo, ale přitom to naopak úplně kazilo, ten tón života který šel z osudu Rachel, Davida a Natálky. A souhlasil bych s Lenkou, dát si to v noci a ještě do sluchátek, tak, aby jste byli na na celý planetě jen vy a borůvkový noci, to je to pravý, borůvkový. (21.08.2012)

Stoji za zhlednuti pro lidi, kteri maji radi Weisz, Portman a Lawa. Jinak me ale styl pana Wonga nebavi, tam, kde je jen zpevacka (zduraznuji zpevacka, ne herecka) Norah, tak divak postupne usina, a cele mi to prijde vubec prehnane. Och, rozesel se s ni pritel a ona hleda smysl sveho zivota. Cele je to tak poeticke a duchaplne, ze? No...tyhlety psychologicky slataniny (omlouvam se tem, kterym se to libilo) bohuzel nejsou pro me... (12.03.2008)

I když má Kar-wai Wong svá nejlepší léta za sebou, tak si vzal ginko, pořádně si nainhaloval a ukuchtil borůvkový koláč, který už jen pohledem dává zabrat chuťovým buňkám, avšak když ho okusíte, je to jedna báseň. Takové vizuální orige jsem dlouho nezažil, na někoho mohou působit po čase laciným dojmem, ale já se nenechal vyvést z míry a vychutnával sladkou chuť. Hlubší myšlenku jsem v tom našel a zamyslel. I přes delší pasáže a statické záběry kamery mě to vůbec nenudilo, spíše jako by koláč zaskočil a nechal mě místy úplně v tranzu z průběhu, který neměl velký rozsah, ale dokázal i přesto zaujmout a oslnit, tak trošku vaření z vody, mouky a borůvek :-) Jones, Law, Portman i Weisz bez chyby. Scénář načechraný. (16.06.2008)