Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (80)
Je to propagandistický film lživě vydávaný za dokument. Za pravdivost si hvězdičku nezaslouží žádnou, za úspěšnost propagandistickou taktéž, protože i v tomto ohledu to byl strašný propadák (film byl velice rychle stažen, protože po jeho shlédnutí už ve vinu faráře Toufara přestávali věřit i lidé, kteří měli původně v této otázce pochybnosti). Jediné ocenění si zaslouží jako příklad tuposti komunistické propagandy (opravdu špičková ukázka), popřípadě jako svérázná komedie, leč to je pouze nezamýšlený efekt, který se do hodnocení nemá co promítat. ()
Tady fakt nemůžu dát hvězdičku ani z recese, když mě pobavil jen ten pavouk z Wall Street. A i kdyby mě ta šílená propaganda bavila podobně jako Stráž míru, stejně bych měl problém nedat odpad, protože to, co udělali komunisti Josefu Toufarovi, je fakt něco odporného a z tohohle filmu mi bylo celou dobu spíš zle než cokoli jiného. odpad! ()
U propagandistických filmů je vždy potíž jak pojmout hodnocení. S odstupem totiž film často poučí, zaujme způsobem myšlení, náhledem do své doby, někdy dokonce i pobaví. Přesto si však myslím, že každý film by se měl hodnotit v rámci kategorie, ve které byl zamýšlen. A proto tento film nezaslouží vůbec žádné uznání, protože jako dokument je hůř než zcela špatný, je vyloženě úděsný. Ale s odstupem je i jednoznačně poučný, to se mu nedá upřít. ()
Pusťte si to, rozjímejte, popřemýšlejte a pak to o 180 stupňů obraťte...no a budete přesně tam, kde byste měli být (za normálních okolností). Tahle představa tehdejší politické reprezentace mě na filmovém plátně někdy docela baví, zvlášť ošklivého pavouka tahajícího za nitky z Wall street jsem si docela užila! ()
No ty vole... takže dle 2D :) dobové animace za to můžou přes Řím a velkou louži makléři - pavouci na Wall Streetu, tak to je mazec. A tomu ty lidi u nás fakt věřili?? No asi moc ne. Nebo lépe řečeno Strana a StB si myslely, že tomu lidi budou věřit. Dneska už to vypadá dost neuvěřitelně. To teda velkoryse pominu, že to, co jsem stáhnul, je nějaký divný, nějak se tomu rozcházel obraz a zvuk, neustále se to muselo vracet, aby se to jakžtakž srovnalo k sobě. Takže jsem na těch 13 minut nekonečnýnýho utrpení koukal asi půl hodiny... Já si myslím, že v roce 1949 byl nějaký vidlák z Vysočiny, žijící proti USA tak nějak ve středověku a opravující si kolo u žebřiňáku (pardon, nemyslím to nijak zle) imperialistům z Wall Streetu úplně, ale úplně u prdele. ()
Zajímavosti (4)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
Reklama