Šuani

Žánrovo je tento film zaradený medzi dobrodružné, ale nikde nie je napísané, že si robí srandu z divákov. Pretože taký guľáš, aký nám navaril Philippe de Broca za asistencie úspešných hercov, sa hneď tak nevidí. Najhoršie je, že tieto filmy, ktoré by som mal vypnúť po štvrť hodine, pozerám s vypätím síl až do konca, pretože najprv neverím svojim očiam, že je niečo také možné a neskôr dúfam, že sa úvod nepodaril a ku koncu bude začiatok rehabilitovaný. Zatiaľ mi to nevyšlo ani v jednom prípade a napriek tomu túto chybu opakujem, nevediac prečo. (11.06.2014)

Kruté, pravdivé, nutné??, v té době se utvářela první demokracie světa, aneb pohled na dva muže, kteří spolu kdysi vyrůstali a milovali jednu ženu, a teď stojí proti sobě, jeden jakožto šuan-royalista chtějící jen žít svobodně s úsměvem a ve spokojenosti dávných dob a druhý coby revolucionářský republikán tvrdě hájící právo na vybojovanou nezávislot na šlechtě a jejím králi... co bylo lepší nám snad sdělil čas, ale hrůzy odehrávající se v často nevinných lidských osudech zúčastněných, jejich krvi... A je skutečně za tím oddanost ideologii té či oné, anebo právě jen ta jedna jediná žena.?!!! (08.06.2014)

Doba francouzské buržoazní revoluce. Manželé z roku dva, Cartouche atd. Republikáni a royalisté. Občanská válka. Otec proti synu, sestra proti bratru. Revoluce požírající své děti. Filozofující vynálezce markýz (Noiret) a jeho rodina. Drama lidí, jež proti sobě postavila revoluce. Především ale silný příběh, výborné výkony, krásná Sophie, famózní Noiret. Peří, klobouky, kostýmy. Kdo by se nenechal strhnout...80% (22.10.2012)

Spíš než film historický mi to připomínalo parodii. Scény, kdy prostý lid pěje v chrámu jako Strahovský chrámový sbor a přeruší je pančitelka se skupinkou dětí, pějící jako Bambini di Praga, působí komicky. Jenže na parodii tam toho humoru bylo poskrovnu. Dokázala bych to odpusitit, pokud by měl film silný originální příběh, ale bohužel mě nedokázal vtáhnout do děje. (02.02.2015)

Jsem sice velkým příznivcem francouzské kinematografie, ale s politováním musím říct, že podobné výpravné dobrodružno-historické spektákly pro Francii tolik typické (když nepočítám Hugovy Bídníky ve zpracování z roku 1958, které mám naopak hodně rád...) mě spíše míjejí. Příběhy šlechticů a jiných bojovníků plné plášťů, kordů, dýk a šavel mě nikdy nebraly a na Šuany jsem se podíval jenom kvůli mým dvěma oblíbeným Philippům, z nichž jeden film napsal i režíroval a druhý v něm sehrál jednu z hlavních rolí. Ani to nepomohlo k výraznějšímu zážitku z mé strany a víc než nadmíru dlouhá stopáž mi v podstatě překážela žánrová a stylová neukotvenost. Přičemž film v několika dějových linkách přechází od syrových naturalistických scén přes spoustu romantiky, občasnou snahu o humor (ale nepříliš výrazný), rodinný příběh až po reflexi reálných politických událostí. Nemůžu říct, že by mě některé scény během těch 145 minut nedokázaly zaujmout, najdou se takové, které na mě zapůsobily, bavila mě postava hraběte vynalézajícího novátorský létací stroj, ale jako celek na mě Šuani nefungovali. Doslova tragických mi přišlo pár dialogů, které z toho chtějí udělat vzdělávací film o Velké francouzské revoluci, ale působí těžkopadným dojmem zdramatizovaných řádků školní učebnice (1789: „Dobyli Bastilu! – Královskou věznici? Pařížskou bastilu? – Ano, před třemi dny, 14. července. To není žádný významný den. Z toho bude největší událost v našich dějinách!“) [55%] (01.11.2021)