Io ho paura
Mám strach
I Am Afraid
Režie:
Damiano DamianiKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Gian Maria Volonté, Erland Josephson, Mario Adorf, Giorgio Cerioni, Aldo Valletti, Luciano Rossi, Francesco D'Adda, Lina Franchi, Bruno Corazzari (více)Obsahy(2)
Drama policisty, který odhalil příliš vysokou hru svých nadřízených. Ludovico Graziano (Gian M. Volonté) jako neúprosný policista zabředá do korupčních praktik svých kolegů, které mají mnohem hlubší podhoubí než by vyšetřovatel býval tušil. Brzy se octne ve světě plném úplatných státních úředníků, justičních paňáců i pohlavárů mafie. Zločin zarezlý uvnitř státních institucí nenávratně poznamená Grazianův soukromý život. Policista se bude muset na vlastní pěst poprat s vydíráním, chladnokrevnými mordy a v neposlední řadě, atentáty. – Napínavé konspirační drama od klasika žánru poliziotteschi, Damiana Damianiho. (Česká televize)
(více)Recenze (47)
Pokud se vžijete do situace hlavního hrdiny, tak dozajista trošku ušetříte plíce, protože napětí m občas zapomenete dýchat. Za to nervíčky si přidjou na své, protože ta všude přítomná atmosféra strachu a podezíravosti umí pěkně pohltit. Po celou dobu filmu jsem z té bezvýchodné situace kdy mafie, justice a politika jedno jest měl velmi nepříjemný, ale taky intezivní pocit úzkosti, protože tohle uskupení se nezastavilo před ničím a zábrany mělo naprosto nulové. Filmu nechybí brutalita i akce, ale vše působí velmi reálně a skvěle podporuje psychologický dopad snímku na diváka. ()
Damiano Damiani + Gian Maria Volonté + Riz Ortolani, dokonalé spojení a téměř dokonalý (ne-li přímo mistrovský) zločinecký film o mafii, organizovaném zločinu a jednom dojemně a neuvěřitelně citlivém, přesvědčivém, občas poněkud vystrašeném policistovi, který už nemůže nikomu věřit a který se snaží odkrýt zkaženost ve městě. Kolikrátže mu to šlo za celý film vůbec o život..:-(? Film není jen o automobilových honičkách, střílečkách a extrémním všudepřítomném násilí (jako u jiných), což mi zde tentokrát vůbec nevadilo. I když takové odstranění ženského svědka skrze okno nebo dvojité chladnokrevné zastřelení zezadu v kině mě docela šokovalo! Damianiho film vychází hlavně z pevného scénáře, režisér zde klade větší důraz než je obvyklé u jiných filmů hlavně na jednotlivé charaktery. Společně s tím, jak plyne samotný příběh, přibývá i postav a hlavně intenzivního napětí. Místy má film hodně spletitý spiklenecký příběh, že divák může být i trochu dezorientován. Dále je tu perfektní tajemná atmosféra a Damiani se snaží býti i co nejvíce realistický, což mu vždycky šlo moc dobře. Plusy : jednoznačně příběh, dále napětí, hraní, především Volonté, a v druhé půlce i legenda taliánského filmu Adorf a samozřejmě opět přitažlivá Ortolaniho hudba 4*. P.S.: Kdyby to nebylo místy tak utahané, dal bych známku nejvyšší. Toto je snad jeden z nejdelších polizio filmů, jaký jsem zatím kdy viděl..Tady v jednom ze svých pozdních poliziotteschi se Damiano Damiani zas skutečně vytáhl a přiblížil se tak vynikajícím flákům jako "Confessions of a Police Captain" a "Il Giorno Della Civetta"..Komentář zde jako první v pořadí.. ()
Když mafiáni, politici, zpravodajská služba a orgáni činní v trestním řízení táhnou za jeden provaz, tak Justiční chobotnice zařídí spravedlnost pro všechny. Tedy pro ty, co jdou s námi a ti ostatní musí samozřejmě ukončit svůj zbytečný život a já jen doufám, že italský politický vraždy se k nám nikdy nebudou exportovat. Jen tak si můžeme zachovat určitej odstup a užít si do sytosti strachu policisty Graziana, kterej se nechtěl do ničeho zaplést, ale nedokázal to. Za mě skvělé. ()
Zase jeden takovej poctivej krimi-thriller ze země špagetožroutů. Po akčnim začátku následuje trochu nudnější první polovina, takže jsem moc nechápal všechny ty oslavný komentáře. Pak se to naštěstí rozjede a následuje akce, brutalita, napětí a prostě všechno, co k těmhle drsnejm oldskool kriminálkám patří. Jinak mě opravdu pobavilo, že v Itálii bylo pracovní náplní soudců sledování porna v kině :-) 75% ()
Itálie 70. a 80. let představovala nemocnou, nestabilní společnost zmítanou korupčními skandály, sužovanou vlivem organizovaného zločinu, krvavými atentáty radikálů z obou pólů politického spektra a vyznačovala se blbou náladou veřejnosti, která byla frustrovaná vysokou nezaměstnaností a inflací. Policista Graziano už dávno ztratil i ty nejmenší iluze o systému, jemuž slouží, a snaží se o jediné - se zdravou kůží nějak přečkat do důchodu. Pozice osobního strážce soudce zabývajícího se běžnými kriminálními delikty vypadá jako životní výhra - tokhle by mohla být solidní zašívárna, jakou mu budou kolegové závidět. Nebýt Grazianovy všímavosti a soudcovy důslednosti spojené s naivitou by to snad i vyšlo. Šťourat do vosího hnízda, které představuje propojení špiček tajných služeb s teroristickým podsvětím, se ale nevyplácí. Graziano čelí vražednému komplotu a musí projevit maximum duchapřítomnosti, aby se vyhnul likvidaci. Mám strach patří k tomu výrazně lepšímu, co se v žánru nabízí. Opírá se o výborného Volontého v hlavní roli a kvalitní scénář, který skvěle prodává konspirační spiknutí a zoufalého hrdinu, který dokonale naplňuje pravdivost výrazu: to, že jste paranoidní, ještě vůbec neznamená, že po vás nejdou. Pátá hvězdička utekla snímku jen o chlup a mohou za to dvě chyby, které by člověk, co projevil tolik houževnatosti, předvídavosti a vůle k přežití, udělat neměl. Celkový dojem: 85 %. ()
Sugestivní krimithriller z italského podsvětí, kde proti sobě stojí schopný soudce a jeho věrný policejní ochránce, kteří přijdou na závažné a nemyslitelné styky tajných služeb a jiných stát.úředníků se zástupci Mafie a právě ona navždy neporazitelná a svými chapadly se ohánějící zrůdná organizace, na kterou jen několik málo statečných za celou historii ukázalo prstem. Často však přišli o onen "prst"... ()
Naprosto dokonalý scénář podpořený režií z tohoto filmu dělají dokonalou záležitost. ()
Rosiho Ctihodné mrtvoly, které jsou jen o rok starší, mají mnohem propracovanější atmosféru. Oba filmy skončí nachlup stejně, oba se zabývají politickými vraždami a oba mají k dokonalosti jen krok. Mám strach by musel udělat ten krok přeci jen o malinko delší. Zcela výjimečně se mi líbil výkon Volontého, jenže ostatní se pohybují před kamerou jako spící panny. Naštěstí je Volontého policista před kamerou téměř neustále, takže astenické výkony jeho kolegů nejsou tak nabíledni. ()
Silné štyri, alebo slabších päť. Úplne posledná scéna mi už prišla trochu navyše, každopádne ale špičkový thriller a za mňa asi najlepší Damiani. ()
Graziano si myslí, že sa tu hrá komplikovaná dvojitá hra, lenže sudca ho presvedčí, že ona je dokonca trojitá. Ja som chvíľami hral hru štvoritú, keď som si tento film predstavoval ako buddy komédiu, založenú na fakte, že komisár musí ísť so starým sudcom aj na wécé. Inak aj napriek absolútnej vážnosti je tu zopár luxusných hlášok, ktoré tak nejak v tej depresii a prekombinovanosti zanikajú. Ale celé tie dve hodiny napriek cynickým výčitkám poriadne šlapú. Áno, nie je jednoduché sa v tom vyznať, ale záver toho dosť vysvetlí a je aj výborne vymyslený. Nemyslím posledný záber filmu, ten som ako "večný optimista" odignoroval. ()
Dramatický príbeh o tom, aké malé šance má jedinec, ak majú na jeho umlčaní záujem oficiálne i neoficiálne mocenské štruktúry. A nepomôže mu ani znalosť policajných praktík, ani preventívne vyhýbanie sa zapojeniu do vyšetrovania. Skvele sa svojej úlohy zhostil Gian Maria Volonté, film mal výbornú a gradujúcu atmosféru a radím ho vyššie, ako nedávno videných Banditov v Miláne. ()
Nekompromisnímu a syrovému dramatu o prohnilosti státní moci přidává na síle i velmi naturalisticky pojaté násilí, krve se Damiani opravdu nebojí a mnohdy je to pro slabší povahy i na odvracení zraku. Volontého výkon nepotřebuje komentář, snad přidám jen noticku, že jsem viděl českou verzi z roku 1991 a Švehlíkův hlas mu rozhodně neubral. Ona vůbec ta stará česká dabérská squadra, zde i výborný Eduard Cupák, dokázala někdy i z hloupostí udělat koukatelnou záležitost. Škoda, že dnes je tomu velmi často přesně naopak. Mám strach však rozhodně nepatří k těm filmům, které by toto záchranné lano potřebovaly, šlape jako dobře namazaný a nemilosrdný stroj až k očekávanému tragickému konci. Damiani také tu a tam využil přímého sdělování myšlenek a úvodní scéna, kdy tuto techniku použil u zavražděných a divák se tak při pohledu na krvácející těla dozvěděl ve zkratce i jejich příběh, tak působila o to mrazivěji. Škoda, že později už se soustředil pouze na myšlenky Volontého, ale to je spíš jen taková drobná osobní poznámka než nějaká podstatná vada na kráse další klasické a vynikající filmové deprese, kterou jsem měl tu čest zhlédnout. ()
Italské filmy často nekončí dobře, a často jsou opravdu výborné. Tady to v obou případech souhlasí. Výborný politický krimithriller staré školy, z něhož můžete číst beznaděj nad soudobými poměry v zemi, ale který ani po letech neztrácí všechno ze své aktuálnosti (čili něco by se aplikovat dalo). Rozhodně je lepší vidět tohle, než třeba Hranaře. Pochválit musím i výborný dabing (ČST Praha 1991) pánů Cupáka, Schánilce a Švehlíka. Nechtěl bych být v situaci strážmistra Graziana, který postupně zjišťuje, že věřit už nemůže vůbec nikomu. To byly časy, když v kinech jely pornáče. ()
Snímek jsem shlédl znovu po více než dvaceti letech a musím říct, že čas mu na kvalitě neubral ani ň. Vynikající thriller, v němž si Damiano Damiani, přední specialista na mafiánskou tématiku, vzal tentokrát na mušku politický terorizmus a jeho propojení s tajnými službami. Napětí by se od začátku do konce dalo krájet, herecké výkony (zejména umělci evropského formátu Volonté, Adorf, nebo oblíbený herec Ingmara Bergmana Erland Josephson) výborné, námět aktuální stejně jako v době svého vzniku a zpracování strčí do kapsy nejeden současný film na stejné téma. Mimochodem: drobnou roličku ředitele věznice si zde zahrál Aldo Valletti, známý především jako "Bankéř" - jeden ze čtyř zvrhlých mučitelů v Pasoliniho "Saló aneb 120 dnů Sodomy" - pomineme-li jeho účinkování v krajně obskurním "Salonu Kitty" je právě "Mám strach" jediným snímkem, kde jsem ho viděl hrát něco alespoň trochu normálního :-D. ()
Film sleduje spojení mezi tajnými službami, kriminalitou a politiky. Tato spojení jak víme byly v 70.letech skutečná a nyní již neexistují. Jsou to ale banky a mafie. Gian Maria Volontehraje policistu který si je neochotně vědom tajemství , které může vést k jeho smrti. Režie Damiano Damiani je jisté se stejným rytmem a velkým koncem. Damiani později režíroval seriál "PIOVRA", který měl v 80. letech úspěch v Itálii i ve světě. Film má napětí, dobré herecké výkony a varovný vzkaz , stále aktuální. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: F 1 = ?.?.199?+ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: CINEMAX = 8.4.2016, réžia českého znenia (ČST Praha 1991) = ZDENĚK ŠTĚPÁN (18.7.2015) ()
Velmi temný film s excelujícím Volontém v hlavní roli, který jako řadový policista chce stát stranou veškerých politických aktivit, vyhnout se situacím souvisejících přímo i nepřímo s mafií. Jenže i tak banální případ, jakým je okradení mrtvého ve skladišti, začne mít další nebezpečné souvislosti, do kterých se postupně zaplétá. Závěr filmu je mimořádně silný a odhaluje, jak je mafie prorostlá do politiky, policie i soudního aparátu. Nejsilnějším pocitem z tohoto filmu je strach a fatalismus, že všechno dobré je pohlceno zájmy mocenských skupin, které se neštítí k prosazení svých cílů použít jakýchkoli prostředků, včetně těch násilných. Velmi silný snímek. ()
Na podobný téma už jsem viděl víc filmů, a i když jsou si dost podobný, pokaždý je to neskutečnej nářez. Jedinec i skupina se zmítají v dokonale budované atmosféře strachu, bezmoci, podezírání a nedůvěry. A když už někomu můžeš důvěřovat, tak se spolehni, že nejpozději v polovině filmu zakuká. Volontého herecký výkon mě tady až tak neoslnil (možná mě trochu rušilo na hlavě to afro barvy průjmu), o to víc mě bavil Mario Adorf. Italskému žánru poliziotteschi opět s chutí uděluju plnej počet. ()
Přiznám se, že film (ač měl slibný potenciál) mne nijak extra neoslovil, ovšem bylo skvělé vidět (u mě poprvé) G. M. Volontého taky mimo westerny, a to dokonce ve vážné roli. Jen velká škoda, že byl oholený. ;-) Super byla též účast M. Adorfa (i když jsem tedy doufala, že dostane více prostoru). ()
,,TO JE NEPRESTREĽNÁ VESTA, NAVLEČTE SI JU!" ,,NAVLEČTE SI JU SÁM!" ,,JA JU UŽ MÁM." ,,TO JE SMIEŠNE." __ Výborný krimi triler, ktorému dám rád plný počet hviezdičiek. Výborného Volontého v úlohe policajta realistu, ktorý dobre vie, že v skorumpovanom štátnom aparáte je lepšie vedieť menej ako viac dopĺňa postava idealistického sudcu veriaceho v silu spravodlivosti v podaní Bergmanovho dvorného herca Erlanda Josephsona (,,Sudca nemá za potreby ochranku pokiaľ budú mať občania úctu k tomu, čo predstavuje."). Keď sa v druhej polovici filmu po vstupe Maria Adorfa začne celý dej prakticky od začiatku zasmial som sa a vravel si, či si Damiani z diváka náhodou neuťahuje. Možno aj hej, ale napokon sa všetko začne uberať novým smerom so zreteľom na stupňujúcu sa bezvýchodnosť situácie a jej (azda) jediné možné riešenie. Film ponúka prakticky stále aktuálnu tému a pri zmene prostredia a ľahkej úprave deja mi v hlave uviazla myšlienka na prípadný remake. (417. hodnotenie, 42. komentár k filmu) ()