Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Chorvatský snímek vypráví příběh mladého bezstarostného vojáka doktora Sirceviće, který diskrétně léčí věčně opilého poručíka Pasiće, jenž trpí pohlavní nemocí. Přitom se seznamuje s atraktivní Pasićovou manželkou a jejich vzájemné sympatie brzy přerůstají ve vášnivý vztah. Poklidná atmosféra vojenského cvičiště se pod pohrůžkou chystaného nepřátelského útoku proměňuje v téměř válečnou hysterii. Komedie chorvatského režiséra Rajka Grliće nachází inspiraci v historii bývalé Jugoslávie. Komorní příběh zaujme velice strohou estetikou a groteskním vykreslením postav. Film se pokouší přiblížit atmosféru předválečné multietnické země 80. let. Snaží se zachytit ono ticho před bouří, než se situace opravdu vymkne kontrole. (Febiofest)

(více)

Recenze (37)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Kdyby někdo podobný příběh zfilmoval v českém prostředí, napíšu o něm, že film přeexponoval a zápletka je přes určitou atraktivitu přitažená za vlasy. Jsme ale na Balkáně, na horké hranici mezi jugoslávským Kosovem a Albánií, kde to už na konci 80. let z národnostního hlediska nebezpečně vřelo a malá pohraniční jednotka jugoslávské armády žila v psychóze, kdy na druhé straně hranic stojí 16 tisíc albánských vojáků a za sebou mají stotisícovou albánskou menšinu, co touží po velké Albánii. Velitel jako by vypadl z humoristických próz pana Švandrlíka, utekl před pastevectvím ovcí v horách a dostal se do nejzapadlejší oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a těch ovcí je dvakrát víc než v jeho domovině. Jeho mladičká manželka se v tom zapadákově beznadějně nudí a je ochotna přijmout jakékoli rozptýlení v podobě pohledného mladého lékaře, který slouží jako manželův podřízený. Čtyřlístek doplňuje sebevědomý frajírek a bavič v jedné osobě, který by mohl být tmelem každé party, ale tihle týpci jsou jako nebezpeční pozéři vždycky poblíž nějaké šikaně či provokaci. Kombinace těchto čtyř lidských typů nevede k nějaké švandrlíkovské taškařici, ale neodvratně kráčí k zásadnímu dramatickému konfliktu. Jsme přece v Jugoslávii, kde se jižní temperament kloubí s nejednou krutou tradicí a smrt nestačí tam, kde je protivníka nejprve potřeba řádně zmučit. Základní scénáristická kostra mi přišla nosná a všichni zúčastnění hráli perfektně. Jugoslávci často studovali u nás, takže jejich kinematografie kloubí naše režijní řemeslo s jižanským temperamentem. Celkový dojem: 80 %. ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Hraniční hlídka se sice odehrává v době války, ale to je asi tak jedinná spojitost s ní. Příběh je i přes komediální formu těžkým dramatem a závěr se mi zaryl do paměti jako ocelová skoba. (FNR Písek 2009) ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Dosť neskorá premiéra na ČT2 ma neodradila a film som si nechcel nechať ujsť. Výborný príbeh s množstvom humoru aj na účet velebeného Tita má krátku stopáž , ale za tento krátky čas režisér dokázal zaujať, rozosmiať a v závere aj poriadne zabrnkať na city. Veľký podiel na tom má krásny hudobný motív v záverečnej scéne a titulkoch. 80%. ()

hippyman 

všechny recenze uživatele

otevřeně přiznávám, že mě tenhle snímek dostal... přes svou lehkou předvídatelnost jde o velmi slušnou práci a balkánci dokazují, že jejich sejra a hajduk split nejsou jediné věci, co můžou světu nabídnout... původně jsem chtěl ponechat 4*, ale fakt, že na plátně dostala dost prostoru nádherná, čarokrásná, Verica Nedeska (neBeská!), z nečekaně nečekaného konce jsem byl doslova PAF a že jde o můj jubilejní tisící komentář, půlhvězdu ještě přidám. 90% [Festival Nad Řekou, 2009] ()

bassator 

všechny recenze uživatele

RIVER FILM FEST - Festival nad řekou 2009 - PERSONALITIES AND ANNIVERSARIES - Osobnosti a výročí - 6. 8. 2009 + 20. 9. 2009 - 90% ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Navzodry tomu, že je Rajko Grlič už velmi zkušeným režisérem, natočil tento film s až překvapivě mladicky lehkou rukou. Snímek, odehrávající se na chorvatsko-albánké hranici je totiž dlouho především velmi vtipnou komedií, ve které září především Emir Hadzihafizbegovič v roli poručíka Pašiče. Jak to už však v balkánských filmech bývá, radost a rozvernost musí být zákonitě narušena dávkou co nejabsurdněji prolité krve. A opravdu se tak stane, tragický konec, opět poukazuje na nesmyslnost války či vojenství obecně a divákovi tak poněkud ztuhne úsměv na rtech a připomene mu, že to hlavní se v roce 1987 teprve chystalo. ()

jhrasko 

všechny recenze uživatele

PIČKU MATERU..je vobec možné, aby som sa usmieval pri vojnovom filme? Je toto ale vobec vojnový film? Precízne odsledovaný život v armáde, bezútešná každodennosť, ktorá vedie k najbláznivejším kúskom a to z jediného dovodu: prežiť a nezmagorieť ! Chlapáctvo, hrdinstvo, láska, nenávisť, električni orgazam, syfilis, penicilín - "JEBEM TI PLEMÄ, KTO TEBE DIPLOMU DAT?"..PIČKU MATERU..pobalený kufor, čo bude ďalej?? - po sexe ("umej si ruce, bude oběd") - ten ZÁVER..uf, PIČKU MATERU..Sokol dvě volá Orla jedna. Příjem. ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Život vojakov zložených zo všetkých kútov Juhoslávie v pohraničných kasárňach v centre prírody, kde si niektorí vojaci užívajú príjemné chvíľky a nedajú sa rozptýliť ani tvrdým veliteľom, ktorému neskôr všetko odplatia. Toho sexu tam bolo možno až príliš, ale niektoré neduhy vojakov, napríklad nevera, celkovo smilnenie, alkohol, samozrejme nie všetky sú zachytené. Nadávanie je už v balkánskych filmoch akousi polovtipnou nevhodnou vložkou. Jasne ukazuje nudu a zapadnutú krajinu, z ktorej chcú viacerí odísť, ale zostávajú kvôli vymysleným rozkazom ich veliteľa, ktorý pre osobné problémy predĺži ich pobyt tam. Všetko skončí nečakanou tragédiou, ktorá ukazuje na nezmyselnosť hrozby z vonku a reálne vnútorné rozpory. Všetko dotvára veľmi očarujúca hudba, akú som už dávno vo filmoch z Balkánu nepočul. Film je akousi ukážkou toho, že vo vzduchu už vreli zlé časy a koniec je akousi ukážkou toho, čo sa odrazu stalo a aké to bolo pomýlené, aj keď si mysleli, že je to najlepšie a niet iného riešenia. Napriek všetkému som si obľúbil Dalmatínca, čiže Chorváta, Srb pôsobil ako cynik s dávkou irónie, ako už bolo napísané skoro švejkovskými vtipmi a správaním, ale nedá sa to tak presne povedať, lebo tento bol svojský a horkokrvnosťou a zlobou, ktorá v ňom vrela bol tiež dôležitou postavou, takisto treba uznať, že vybrali celkom peknú herečku a ich veliteľ vo filme pôsobil ako tiež fajn postava. Opäť sa tu stretávame s tým, ako všetci pozerajú správy v televízii, či ich počúvajú v rádiu, ktoré v týchto vojnových filmoch vždy informujú verejnosť, aké problémy sú teraz. Dosť trpký film, o ktorom veľa vypovedá najmä tá nevyjasnená tajná lásku a nezrealizovaný útek. Karaula, ako vojnový film stojí za to. ()

YURAyura 

všechny recenze uživatele

5/10 Predznamenani roztrzky v Jugoslavii, kterou uz ani Tituv odkaz nezachranil, hodne pripomina Tankovy prapor, i kdyz neni tak jednoduse vulgarni, ale podobne mu s pribyvajici stopazi mu dochazi dech. Stejne jako chalpcum a chlapum. Vojenske filmy maji zkratka omezene publikum, takze nekterym vecem se zeny smat nebudou. ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Film mě dokázal velmi pobavit, i když byly momenty, včetně závěru, kdy mi do smíchu moc nebylo. No, poslali nám z Balkánu velmi chutný filmový kousek. ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Nepochybne najlepšia armádna satira, akú som videl. "Kdo nechce zemřít za naší socialistickou Jugoslávii, ať předstoupí a já ho zabiju sám!" ()

dzira 

všechny recenze uživatele

Hra na válku. Nejprve velmi vtipná. V našich podmínkách by u srandy patrně zůstalo, ale tady s ubíhajícími minutami úsměv postupně zamrzá. Divák i tvůrci filmu samozřejmě ví, že skutečná válka za pár let přišla. Kdo ze záklaďáků, sloužících v roce 1987 nad Ochridským jezerem, by to ale řekl? Pro toho, kdo se ptá proč k válce došlo je Karaula další skvělý střípek zapadající do mozaiky....... Mimochodem Ochrid je nádherné místo pro život (tedy minimálně pro rekreaci.....). ()

cpt.Lynch 

všechny recenze uživatele

Pro mě silný zážitek a další důkaz, že moje slabost pro balkánský film je opodstatněná. Film postupně přechází z žánru lehké komedie, černé komedie a až po seriózní drama. Hlavní část filmu se odvíjí v pomalém, pohodovém tempu korespondujícím s jistým „klidem před bouří“, sedm let po Titově smrti, kdy je Jugoslávie oficiálně ještě soudržná, ovšem už se vnitřně hroutí a vše směřuje k nevyhnutelnému konfliktu. Zmar této doby symbolizuje strach z vnějšího nepřítele, Albánie, a zavírání očí před vnitřními hrozbami. Závěr filmu graduje v dramatické tragédii, která jakoby předznamenává tragédii mnohem větších rozměrů, která postihne Jugoslávii již za čtyři roky. 4,5* ()

BuryGol 

všechny recenze uživatele

Tohle je vlastně takovej Tankovej prapor nebo Černí baroni v balkánskym podání. Tématem je klasicky válka, ale tentokrát o ní moc nejde. Bizarní postavy se propletou celym filmem a vy se tomu celkem smějete, soucítíte s mladym vojákem co přebere nadřízenýmu manželku, ale ten konec vás celkem rozseká. Od plnýho hodnocení to nebylo daleko. A Vericu Nedeskou chci domu do vany na hraní! ()

Bernhardiner 

všechny recenze uživatele

Jak už tu někdo připomněl, snímek silně připomíná Tankový prapor. Příjde mi, že je to takové nějaké vykonstruované. Vojna na hranicích s Albánií, nešťastná láska k velitelově ženě a když už něvěděli tvůrci jak skončit, nastupuje krvavé údolí. Takže poselství žádné, o nějaké akci či dobrodružství nemůže být moc řeč, alespoň ten humor občas za něco stál. Čím více takových filmů bude vznikat, tím více se budou kopírovat předchozí díla a degradovat jinak zajímavý žánr. Škoda... 50% ()

darwin 

všechny recenze uživatele

Hořkosladký balkánský film. Píše se rok 1987 a hraniční hlídka Jugoslávské lidové armády se u jezera Ohrid v Makedonii, na hranici s Albánií, připravuje na možné střetnutí s albánskými vojáky. Velitel posádky, poručík Pašić, dostane sifilis. Mladý lékař a voják Šiniškiević dostane za úkol jeho nemoc vyléčit. Odhadne dobu léčby na tři týdny a tak Pašíć rozhodne, že po tuto dobu nesmí nikdo opustit posádku. Vymyslí si proto koncentraci albánských jednotek na hranici a své vojáky pořád straší možným střetnutím. V posádce samozřejmě panuje značně uvolněná atmosféra, nikdo ani nepomyslí na válčení a svého velitele upřímně nenávidí. Šiniškiević je poslán pro léky, staví se dole ve městě i za poručíkovou ženou (od které Pašić ten sifilis samozřejmě nechytil). Mirjana je mladá a krásná a hlavně sama... Další hlavní postavou je poněkud švejkovský voják Paunović. Celou armádu má na háku, je samý vtípek a Pašiće nenávidí snad ze všech nejvíc. Jednoho dne si vymyslí (aby se ulil), že chce navštívit hrob velkého vůdce Tita. Vztah Pašiće a Paunoviće dostane nový rozměr... Karaula je hořkosladkým filmovým zážitkem hlavně proto, že kombinuje jak komediální, tak tragické prvky. Ty druhé se projeví až v typicky evropském konci. Karaula dobře ukazuje, že ještě pár let před tragickou krvavou bratrovražednou válkou takové vyhrocené spory mezi národnostmi nebyly vidět, i když nenápadně bobtnaly pod povrchem. Ve filmu jsou zařazeny originální reportáže jugoslávské televize o tehdejších nepokojích v Kosovu. Tragický konec je tak, když se nad tím zamyslíte, symbolem toho co Jugoslávií potkalo již za pár let. Ještě dodám, že poručík Safet Pašić je Bosňák, Siniša Šiniškiević je Dalmácijec, čili Chorvat a Ljubo Paunović je Srb z Bělehradu. P.S. Jinak ve filmu je hodně sexu, alkoholu a typicky barvitého a šťavnatého balkánského nadávání. ()

Reklama

Reklama