The Stepford Wives
Stepfordské paničky
Režie:
Bryan ForbesScénář:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrají:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory (více)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiální text distributora)
Recenze (120)
Nelehký život paniček z amerického předměstí byl zjevně objektem scénáristického ostrovtipu dávno před nastěhováním Zoufalých manželek do televizních obrazovek. Oblíbená konfrontace progresivní mladé městské ženy s upjatými středostavovskými ženuškami má nečekané vyústění. Závěrečnému odstranění veškerého make-upu předchází neméně zajímavé, ale přece jenom velmi pozvolné odličování. Paničky jsou především zdařilou satirou na soap-operové chování a uvažování. Pod podezřele dokonalou slupkou se nutně musí skrývat něco děsivého. Po zkušenostech s Rosemary bych si tipnul, že předloha také v tomto případě zdatněji balancuje mezi realitou a paranoiou hlavní hrdinky – jízlivý konec mi přišel zbytečně doslovný. 70% Zajímavé komentáře: Lavran, snob, ttchor ()
Velmi zajímavý filmový pomníček doby. Americké feministky v té době houfně veřejně pálily své podprsenky a emancipující se hrdinky tohoto filmu je zjevně spálily také. To zůstalo jedním z velkých kladů snímku. Autor knižní předlohy Ira Levin jasně tušil rizika, ke kterým emancipační hnutí povedou a pod jejich vlivem napsal svou antiutopii, (dnešní) svět, v němž emancipace rozbijí institut rodiny nahradil vizí městečka Stepford, v němž se muži potichu postarali o budoucnost svých rodinných krbů. Režisér Bryan Forbes svůj film významově posunul od literárního hororu k filmovému dramatu, v průběhu děje až mysterióznímu, který se mění v thriller a končí jako sci-fi, což je sice zajímavý žánrový mix, z dnešního pohledu už ale nic překvapivého, cenná je ovšem ona antiutopická vize, dnes začíná být čím dál jasnější, že Stepfordské paničky budou jednoho dne běžnou legitimní partnerskou alternativou, nechci-li říkat nutností. Přes 50 procent rozvedených manželství a přes milion osaměle žijících lidí v Česku je toho nejspíš důkazem... ()
„Pred pár rokmi si ma defloroval. Urobíš mi test vody?“ Knihu som nečítal a matný remake Franka Oza som videl jedným okom (druhým som spal). Preto ma (príjemne) prekvapilo, že scenárista originálu (nesmrteľný William Goldman – BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, MISERY NECHCE ZOMRIEŤ, HORÚČAVA, GENERÁLOVA DCÉRA, PAVUČINA SNOV) príbeh o tajomnom elektromechanickom mestečku poňal skôr ako trilerový light horor s rozkošnou Katharine Rossovou (ABSOLVENT, BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, TAJOMNÁ ŽIARA NAD PACIFIKOM). S pribúdajúcimi minútami vás čoraz viac mrazí, no neviete prečo. Bohužiaľ, príbeh, nech už ho uchopíte akýmkoľvek žánrom, je taký slabý (ak je to satira je to nudné už po polhodine, ak chcel niekto povedať „pravdu o feministkách“, je to trápne), že by ho dobre neurobil ani Hitch. DODATOK 26. 2. 2010: Nuž. Tak som Levinovu knižku (vlastne je to skôr novela, v Čechách vyšla v jednom zväzku s „Rosemary má dieťatko“) prečítal a ako som sa jej (po skúsenosti s čudnými dvoma filmovými spracovaniami) bál, tak ma od prvej stránky bavila. Levin písal tak výborne, že mi vôbec neprekážala žánrová roztatárenosť, tak typická pre oba filmy. Kým v tých som bol brutálnym striedaním jednotlivých žánrov (od satiry cez sci-fi po hororovú komédiu) „vyhadzovaný zo sedla“, v novele mi to vôbec neprekážalo a výborne ma bavila (ale naozaj by ma zaujímalo, čo robili s telami). ()
Je strašná škoda, že o to pěkné finální rozuzlení je tu divák okraden hlavně díky vykastrovanému remaku, ale na rozdíl od něj má originál příjemně temný tón a vzrůstající napětí, pramenící z Joannino postupného odhalování tajemství až moc dokonalého Stepfordu. Většina filmu tak připomene slavnější Rosemary's Baby, i zde hrdinka propadá vlastní nejistotě a šílenství, jen to není takové psycho. Poslední minuty už ale jsou čistokrevný horor, a jelikož se ocitáme v 70. letech, absentuje tu i šťastný konec. P.S. Pokud mně by partnerka na vlastnim pozemku zničila tenisovej kurt, z fleku jí zabiju. ()
Trochu jiné Stepfordské paničky, než ty poslední od Franka Oze. Nicole Kidman zde nahradila Katharine Ross, která je nejen příjemně nenucená a pěkná, ale také dobře hraje. Problémem je, že film viditelně stárne, hlavně vzhledově, což mi osobně trochu vadilo. Bryan Forbes však vystavěl příběh podle knihy, takže průběh je podobný jako v Ozově verzi, ale konec je naštěstí jiný a ne tolik "přikrášlený" jako u nové verze. Samotná myšlenka je však natolik jednoduchá, že by podle mě potřebovala sestříhat do těch 100 minut a film by příjemně plynul. Atmosféra a napětí jsou velmi dobře budované a v závěru správně gradují. Stačilo málo a šel bych výše... ()
Reklama