Recenze (1)
V životě bych neřekl, že se mi poštěstí to vidět - Benningův nejkontroverznější film vůbec, vzhledem k obsahu, který je dostupný na MUBI. V takové podobě Benninga opravdu neznám a tentokrát opravdu znamená OPRAVDU. Už z I-94 vím, že ho bavilo experimentovat s dlouhými prostřihy dvou různých scén naráz a v Gleem je to taky, jen se zde namísto dvou lidí na stejném místě střídají záběry na detailní čištění zubů a na (asi ještě detailnější) ejakulující penis. Oba záběry jsou černobílé a střídají se opravdu rychle, takže to budí dojem, jako by penis vždycky mířil do pusy a jako by barva a konzistence zubní pasty byla stejná jako spermatu. Zní to strašně divně a úchylně, když to tak popisuji, ale můj počáteční "šok" (píšu v uvozovkách proto, jelikož jsem věděl, co mě má čekat) v první minutě vystřídal upřímný zájem o to, jak promyšleně se to celé prolíná. Víc jak tři tomu sice nedám, protože jsem moc nepochopil záměr, ale zároveň nemůžu říct, že by mě to nezaujalo. I když spíš než na Jamese Benninga mi takový experiment sedí na jeho dceru Sadie, která ve své tvorbě pracuje skoro vždycky s černobílým obrazem, jeho stejným formátem a kontroverzními záběry. Sadie ale byl v době vzniku rok, takže se na tom samozřejmě ani nemohla podílet, každopádně mi ale Gleem trochu objasnil, že se Sadie možná přece jenom, v určité míře, ve svých experimentech potatila... 3* ()