Záviš a Kunhuta

Na tři hvězdy tenhle filmík donesou především dialogy, protože jinak kromě kostýmů opravdu nemá moc co jiného nabídnout. Herci jsou dobří, i když všichni asi tak o deset let starší, než byly v dané době jejich historické předobrazy. Osobně mě nejvíc potěšil Petr Pelzer, který si roli charismatického a moudrého, ale i trochu arogantního krále vyloženě užil ("Ale proč ty jsi zoufalý?"-"Tři roky jsem sloužil Rudolfu Habsburkovi." - "A to je všechno? No, vlastně je to docela dobrá odpověď."). Pochválila bych rovněž chytré skloubení historie a prvků z legend. I když třeba rozhovor POII s Falkenštejnem je téměř jistě folklórní legenda, tady působí vlastně docela logicky. Poněkud divně působí utnutí příběhu v okamžiku, kdy se Kunhuta se Závišem sblíží, protože k jeho dovyprávění by stačila necelá půlhodina. Škoda, tahle pokleslá romance tu byla pro televizní obrazovky zpracovaná poprvé a obávám se, že i naposledy. (30.05.2010)

Královna závislá na vítězi, jenž jí v bitvě zabil manžela. Jeden z mnoha skvělých Daňkových historických apokryfů volně parafrázuje události kolem osudové bitvy na Moravském poli (26. 8. 1278), která významným způsobem zasáhla nejen do politické mapy Evropy, ale také do života všech přeživších. Vztah mezi zapovězenou královnou a údajným zrádcem postupně přerostl v milostný románek a ještě později v manželství. Síla Daňkovy hry spočívá, tak jako mnohokrát předtím i potom, především ve slovech, jejichž hodnověrnost nelze posuzovat jen na základě historických skutečností, ale částečně také z hlediska vzájemného prolnutí starověkých mýtů a legend. Jak Kunhuta, tak Záviš se v hereckém ztvárnění Mileny Dvorské a Jana Kanyzy proměňují v obyčejné lidské bytosti, ve smrtelníky, kteří i dnes v různých obměnách odolávají zakázané lásce a jejím svodům. Škoda, že společné štěstí obou milenců netrvalo ve skutečnosti déle než několik málo let. Dějiny jsou neúprosné. (15.05.2016)

Kamarádka inscenaci vypnula v okamžiku, kdy "zrádce" Záviš přijíždí do Hradce za Kunhutou a Kunhutu brání Mikuláš... Já ji viděla už podruhé a kupodivu jsem v obou případech vydržela až do konce, ačkoli tahle mýlka zdaleka nebyla jediná neboť příběh byl plný klišé, které se předávají po léta (či dokonce po staletí). Celkový dojem, kolísá někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Napoprvé jsem si zas až tolika chyb nevšimla, napodruhé už ano. Ať už se jedná o tzv. Závišův kříž, který se zde klidně jihočeskému velmoži houpe na krku, ačkoli jde o kříž ostatkový a pocházel z Uher a právě od Kunhuty; přes Závišův pokus o dvojí zradu až po Mikulášův pobyt na Hradci Opavském, ačkoli byl tou dobou v uherském zajetí. Navíc to místy vypadalo, jako by se autor předlohy a scénarista Oldřich Daněk nechal inspirovat spíše příběhem Richenzy (Rejčky) a Jindřicha z Lipé, neboť zde byl Záviš ženat a bavili se tam o stříbře z Hory Kutné... Kladně hodnotím zejména dialogy (jak už tady rovněž někdo píše), občas byly i vtipné, a také to, že samotná hra vyzněla kladně pro Záviše. Kdybych ji viděla, aniž bych toho o něm mnoho věděla, nabyla bych dojmu, že to přes všechny své chyby byl slušnej chlap. A to je přesně to, co bych chtěla, aby se lidé dozvěděli a z takových historických her si odnesli, protože taková je skutečnost, aspoň dle mých (domnívám se, že dostatečných) znalostí o něm, byť jistí romanopisci, historičtí popularizátoři, ale i kronikáři a skuteční historikové, se ji snažili zamlžit. Hodnocení u mě však snižuje také obsazení. Zejména představitel hlavní mužské role mě při prvním zhlédnutí doslova iritoval. Kanyza podle mě na obsazení do téhle role nemá na ni ani obličej ani nic jinýho a navíc mě nudil již jako výše zmiňovaný Jindřich z Lipé (v Královském gambitu). Ale to je věc osobního vkusu, někomu se naopak líbit mohl, já si prostě Záviše představuji jinak, třeba takový Luťanský by se tam i vzhledem i věkem hodil mnohem více. Události, které se točily kolem Moravského Pole byly sice hlouposti, ale nikoli z důvodu, že by si je autor vycucal z prstu, ale proto, že vycházel z kronik třč. Dalimila, Březanových a Matyáše Neuenburského, v nichž se ohledně MP nacházejí romantické i méně romantické dezinformace... I přes všechnu svou kritiku a hodnocení jsem ale vděčná, že něco takového vůbec vzniklo a musím konstatovat, že Mileně Dvorské to tam moc slušelo a Vladimíru Kratinovi jako Mikuláši (který tam sice neměl co dělat, protože, jak už jsem uvedla, byl tou dobou v zajetí v Uhrách) samozřejmě taky... (23.09.2011)

Komorní záležitost kolem událostí bitvy na Moravském poli, kde zahynul Přemysl Otakar II. zrazený Závišem z Falkenštejna, který v noci před bitvou přijel prosit za Vítkovce a nabídl králi svou pomoc proti Rudolfovi Habsburskému a celé německé říši. Doba, kdy Braniboři ovládli na čas celou zemi "a zle se vedlo lidem v Čechách za dob braniborského moru". Ke shlédnutí ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=Kme2k6Laqxk (25.06.2018)

"Přece není možné se spojit s každým …i když jsme slabí, i když je nás málo…."  Záviš z Falkenštejn ze slavného a pyšného rodu Vítkovců rozhodně nebyl "každý". Jeho vztah s "pyšnou kobylou" Kunhutou Uherskou (vdovou po Přemyslu Otakarovi II.), je poměrně známou historickou skutečností. Tahle televizní hra Oldřicha Daňka, tenhle "útržek z dějin" se věnuje počátkům jejich vztahu v době po osudové bitvě na Moravském poli (26. 8. 1278). Herecké výkony Dvorské i Kazyny těží z výborně napsaných dialogů, celý film pak z dramatické hudby Vadima Petrova, která mu dodává na středověké atmosféře. K historickému kontextu snad jen tolik, že na rozdíl od  Daňkova scénáře se ve skutečnosti Záviš s Přemyslem Otakarem II před bitvou na Moravském poli patrně nesetkali (15.06.2022)