Old Joy
Old Joy
Old Joy
Old Joy
Obsahy(1)
Dva staří přátelé se po letech rozhodnou společně podniknout víkendový výlet do hor nedaleko Portlandu v Oregonu. Kurt si i po letech uchoval své volnomyšlenkářství, zatímco Mark si našel vážnou známost a očekává narození potomka. Jak pokračují v cestě, krajina kolem nich se mění stejně jako jejich emoce, když hledají pochopení pro novou situaci v jejich vztahu. Dokáží si uchovat své přátelství i po letech? Hudební doprovod Yo La Tengo podtrhuje hlubokou psychologickou studii, kterou si režisérka vydobyla respekt na řadě mezinárodních festivalů. Radost z dávného kamarádství vyvolává v obou melancholické vzpomínky na dávný mladistvý idealismus, který se nenávratně ztratil. Čím ho nahradit? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
║Rozpočet $30,000║Tržby USA $255,923║Tržby Celosvetovo $301,047║ ()
Nadherny minimalisticky film o stratenom priatelstve a o inych zivotnych "malickostiach", ktore su absolutnou hybnou silou nasich zivotov. ()
Mám rád tyhle malý americký nezávislý filmy, jejich poetiku, neokázalost... Old Joy je sonda do duše obyčejné Ameriky, všední, maximálně civilní, téměř bezdějový příběh dvou kamarádů na výletě k termálním pramenům kdesi v divočině, film minimalistický, úsporný, atmosferický, feeling good... Malý velký film o přátelství a jeho proměnách... ()
Tak tenhle snímek jsem sice vnímala spíš jako chlapskou záležitost, ale může se stát a zřejmě se to i stává mnohým z nás, tím myslím pochopitelně nás ženy. I když pravdou je, že my bychom místo setkání zvolily zřejmě někde úplně jinde. Asi po čtvrt hodině jsem zjistila, že není ani tak důležité poslouchat jejich komunikaci, jako spíš vnímat to neviditelné a nevyřčené mezi oběma bývalými velkými kamarády. Nedá se nic dělat, ale čas se zkrátka vrátit nedá a my si tak v proudu času každý nacházíme nějaké to své místo v našem životě jako v tomhle případě třeba Mark. Jejich putování naprosto úchvatnou přírodou mě chvílemi učarovalo mnohem víc, než bych sama předpokládala, ale to se musí vidět, aby jste mě pochopili a možná to bylo někdy na úkor Marka s Kurtem. Koupel v lese byl jeden z těch nepojmenovatelných momentů, kdy jsem jim záviděla i když mě v jednu chvíli zatrnulo, to přiznávám. Já bych v té vodě sice umrzla, ale u nich jsem měla pocit, že jí mají snad vyhřívanou :-) Je to poměrně zvláštní film, který neoplývá množstvím slov, ale to nevyřčené o kterém jsem psala, na konci vyplyne zcela jasně a zřetelně. ()
Film o vrtkavých kolísáních i setrvalých proměnách napětí v každém vztahu mezi dvěma jedinci. Podmanivá prožitková mikrostudie na případu o magii napětí a uvolnění, co je vyvolává, kdy a proč, a o tom, jak není podle čeho poznat, jestli mezi dvěma lidmi vzniká něco jako porozumění, ani jak dlouho ta podivná přitažlivost vydrží či jestli se vrátí při dalším setkání... ()
Čas sa nedá zastaviť a preto nám často nezostáva nič iné len smútok za starým a neodbytné obavy pred novým... Aj napriek môjmu priemernému hodnoteniu film nezatracujem. Na niečo takéto však musí mať človek náladu. Vychutnanie si podobnej ľudskej drámy ako je táto - bez slov s medziriadkovým posolstvom a príjemnou melanchóliou v pozadí - vyžaduje naladiť sa na rovnakú mentálnu vlnu s autorom, a to sa mi podarilo iba čiastočne. Na druhú stranu film pôsobí nesmierne upokojujúco, čo môže byť niekedy veľkou výhodou. Poznámka pod čiarou: slimáčik bol perfektný. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. ()
Strašnú mám chuť si teraz ísť ľahnúť. ()
Rukopis téhle americké režisérky se rozhodně nezapře. Je skoro stále stejný, minimalistický, jako by nic neříkající. Pokud mě paměť neklame je to její třetí film, který jsem měl tu možnost vidět. A rozhodně bych ho ocenil nejvíc. Dva dávní kamarádi na společné cestě, která už rozhodně nebude taková, jako když spolu začínali. Tak to ale v životě chodí. Bohužel, nebo možná bohudík, sám nevím. ()
Kelly Reichardt možná bude novým objevem, v několika dalších letech, až prorazí co nevidět její novinka nedávno uvedená v Benátkách (Meek's Cutoff). Její intimní snímky si zatím hlídají vlastní nekomplikovanost, která ale ve spojení s typickými hodnotami a prostředky filmů o cestě, filmů o přátelství apod., jež filmařka užívá (záběry na ubíhající krajinu podkreslené hudbou, vyprávění historek, chození, kamarádění, mlčení, loučení), přerůstá v určitou komplexnost: sice je ukázáno málo, ale divák může cítit, že postavy prožívají řadu zvratů, událostí a příběhů i po skončení filmu samotného. Když film působí v každém záběru jako něco zcela normálního, všedního, co člověku připadá, že zažívá každou chvíli taky, je to v jistém smyslu známkou dokonalosti. Zřejmě není jednoduché točit takto; ukáže se, jestli to Reichardtové stačí, nebo postupně začne točit i jinou metodou, každý se časem vyvíjí. ()
Spíše než film o hledání - ztracené - společné řeči mi Stará radost přišla jako skličující pokus o studii světa bez vztahů. Celý snímek prostupuje tíseň a na to, že jde o kamarády z mládí, odkazují jen nesouvislé rozpomínky na nepřítomné souputníky. Z obzvláště nešťastně stylizovaného Kurta, jenž je vystižen jako zastydlý podivín, zapomenutý kdesi v dobách nezodpovědnosti, netřídnosti a divošství, čiší smutek nestráveného bezčasí, potřeba sdílet a sdělovat, zatímco na něj jeho bývalý druh rezistentně shlíží ze svého měšťanského stupínku nově nalezené zodpovědnosti. Alegorické, bezživotné figurky se v režisérčině filmařském experimentu ocitají v různých kontextech, nemění však nikterak skupenství a udržují si svou jinakost, nedokáží se znovu sblížit: jejich masky udržují stále týž výraz a kontakt těchto rysů, prohlubujících se postupně až v karikaturu, hrozí explozí agrese. Každý je někde jinde než právě na tomto zdánlivě společném místě. Markův meditativní ponor v lázni znázorní odloučení jako absolutní a stereotypní slova Kurtova rozloučení v chladném vakuu zaznějí až hrozivě. - Jistě, je to dílo realistické, věrohodné, zachycuje (spíše eviduje, než vidí) bezpočtukrát zakoušenou skutečnost rozdělených cest a nenávratnosti společných zkušeností, ale na této mělčině banality také kotví, nepokouší se hlouběji vniknout do ochromených spletí hibernované vzájemnosti, ničím ji nezelektrizuje - ač právě ona prostředí přímo svádí k probuzení těch nejprvotnějších komunikačních schopností. ()
Tak další americký nezávislý filmeček, který si vystačí s málem. Vpodstatě jen příběh, dva herci, pes a ta krásná příroda. Hezký film, který na konci působil neuvěřitelně uklidnujícím dojmem. // hodnocení 3,5* // Febiofest 2007 ()
Blízkost natrhlá časoprostorem. Okolnostmi, po kterých žloutnou naše prožitky. Sedět u ohně a slepovat ohořelé rohy upomínek - vzdalovat se a bolet čím dál tím víc. -- Zažila jsem takové přátelství. A budu. ()
Kdysi jsem napsal básničku, také někde vyšla, o tom, že jsem se ztratil na staré cestě. A ejhle, tento film ji ji znovu připomněl. O příležitostných čundrácích, Markovi a Kurtovi, máme na začátku, celkem spolehlivé informace. Ty se však během filmu nedoplňují, naopak se rozplývají, až na konci o nich nevíme téměř nic. Přitom Kurt (jak Kurtové bývají, viz např. Joseph Conrad) je záhadnější Marka. Celý děj má v podstatě jen čtyři epizody: bloudění, kempování na smetišti, lesní wellness a návrat do města. Pokud je něco propojovalo, pak snad jen Kurtovo prohlášení o podobnosti města a lesa (ve městě rostou stromy a v lese je bordel). Dření filmu však bylo jejich vzájemné obcházení, přibližování, uskakování, dotýkání, nazančování... tak jak to chodí kamarády, kteří se delší dobu neviděli, a jejichž cesty se stýkají už jen v bezprostřední skutečnosti bezprostředního bytí. ()
Dobre sa o tomto filme premýšľa, no nie úplne ľahko sa naň pozerá. Vlastne: je pochopiteľné, prečo sa mlčí, prečo je tam toľko nedopovedaného, prečo to tam ťaží a prečo tá ťarcha nedovoľuje dýchať. Otázne je, či pointa, ktorá vysvetľuje 70 minút ticha, ospravedlňuje divácke tápanie, mrznutie, brodenie sa... Odpoveď je neistá. ()
Dvaja dlhoroční priatelia si spravia výlet do prírody... Nie, to nie je len námet filmu, ale film celý. Nič proti minimalistickým filmom, ale keď nemajú dej, zápletku, ani pointu, tak myslím, že fakt nie je o čom. Jediné plus tohto filmu bolo asi jedine to, že trval relatívne krátko, teda do 80 minút. Ale inak naozaj nič zaujímavé, ešte aj tie dialógy boli poriadne od veci. Fakt "dramatický" film... ()
Malokto vie, ze Will Oldham, znamy konfesny spevak (teda, menej znamy, kedze ustavicne meni pseudonymy) je aj herec. A necudo, to spievanie a skladanie muziky mu ide lepsie. Old Joy je typicky maly indie snimok z UZ, chel by viac, nez na co ma, chcel by lepsiu formu, ale nema na to fincnance ani remeslne. Chcel by byt hlbokou moralnou sondou, ale je vyletom do hor. Proste, akokeby sa v US uplne vytratil cit pre esteticku stranku veci, pre cit pre pridrodu. ()
Dva staří přátelé (+ pes) se společně vydávají na cestu za klidem a uvolnění od starostí z města. Celé je to poeticky laděné, navíc je to i road movie, takže takhle to vypadá jako film stvořený přímo pro mě. I vhodná a dobrá hudba do toho hraje, ale celý tenhle námět by podle mě vynikl víc jako středometrážní, protože kromě lehkého představení obou postav se tu nic jiného nebuduje. Navíc tu stěžejní scénu, tu relaxaci v přírodě v dřevěné vaně, sice chápu, ale bůhvíjakou poetiku jsem z ní necítili a navíc ta out of nowhere homomasáž z toho udělala na krátkou chvíli úplně jiný film. Vůbec celou dobu jsem měl pocit, že z toho vousáče nakonec vyleze gay, protože se k tomu druhému tak jako divně moc měl (byť už si oba nerozumí a i tohle na konci jaksi vyšumí do ztracena), ale nakonec fakt netuším. Chápu o co tomu šlo, ale na svou i tak krátkou stopáž to stejně mohlo (a mělo) předvést víc. Aspoň ty postavy pořádně představit, když už nic jiného. Nejedna pěkná poetická scéna se tu najde, něco do sebe to má určitě, nápad taky nebyl vůbec špatný, ale celkové dojmy mám prostě rozporuplné a průměrné. 3* ()
Scéna u horkého pramene je natočena způsobem, který podsouvá chování hrdinů homoerotický podtext. Dřív než má divák možnost si ujasnit svůj postoj, uhne kamera bokem. Čeho jsme to vlastně byli svědky? V tomhle je Reichardtová skvělá, každou situaci dokáže zcela převrátit a naznačit, že pod kulisou důvěrně známé všednosti se dějí velké věci. ()
Dva bývalí kamarádi (neuvázaný "somrák" a zaměstnaný nastávající otec) si vyrazí na dvoudenní výlet k horkým pramenům (stále poblíž civilizace, asi jako na Šumavu). Čekal jsem, že si očividné "pnutí" mezi sebou vyříkají, ale oni významně mlčí a divák si má domýšlet z náznaků. Což není těžké, ale zcela všední "děj" dohromady na 10 minut ve výsledku znamená, že se film zdá být naprosto o ničem. Přestože (nechtěně?) naznačuje i něco víc, než pouhé vyšumění přátelství po letech vzhledem k odlišným životním cestám. ()
Veľmi vydarená nezávislačina s unikátnou atmosférou, o akej by mohli iné filmy snívať. Trefné vykreslenie témy. ()