Pervyje na Luně

Krásný dokument o tom, jak Rusové vyhráli Závod o Měsíc 30 let předtím, než začal. Technická úroveň mystifikace je fantastická, místy jsou ovšem anachronismy až roztomilé (ženy koupající se v bikinkách apod.). K anachronismům -- trochu jsem se pozastavil nad vojenskými typicky špičatými čapkami s klapkami a velkou hvězdou, které byly v Rudé armádě, jak jsem si myslel, naposled za Čapajeva, ale pak jsem našel úbor Inženýrských útvarů (což sedí), a ti to jako jediní nosili i ve třicátých. Příběh svým způsobem byl vlastně velmi ruský, vyhrabávání v archivech tajné policie, která zlikvidovala důkazy a účastníky... (24.07.2014)

Krásný mystifikační dokument o tom, že první na měsíci nebyli Američani, ale Rusové (snad jste o tom nikdy nepochybovali? ;-)). Většina záběrů (prý víc jak 80%) byla natočena v roce 2005, ale působí opravdu hodně dobově, rozlišit mezi skutečnými dokumenty a novým materiálem je v podstatě nemožné. (27.11.2006)

Pro diváky neznalé ruských dějin a reálií to bude především fikční dokument o sovětské raketě na měsíc, pro ty ostatní to bude spíše veleoriginální a veskrze subjektivní reflexe sovětských 30. let, přičemž z tohoto úhlu pohledu funguje film spíše na rovině fantazie, dramatičnosti a imaginace. Iluze dokumentárnosti a dobovosti tak sice není taková, jaká mohla řemeslně být, ale to může vadit jen prvnímu typu diváků - ti ostatní si užijí plasticky a až ve stylu sci-fi/ fantasy propracovaného světa alternativního stalinismu. Když sledujete pozorně, film je snad ještě více než o kosmické raketě o celkovém vesmírném programu a hlavně o tom, co ho obklopovalo: lidské osudy na pozadí tajných akcí a špionáží NKVD, ale i ohromného vypjetí a entuziasmu tehdejší generace. 30. léta tak jsou Fedorčenkem vypodobněna krutě i dojemně zároveň, navíc s typicky ruskou pozorností k absurdnosti lidského údělu. Důstojníci tajné policie pálící doklady ruského přistání na Měsící, o němž si všichni mysleli, že se nestal, přičemž on se "skutečně" udál - co může být paradoxnějšího? Fedorčenko se tak formou fiktivní filmové psychoterapie vypořádává s traumatem svého národa, tedy s faktem ohromného úsilí meziválečné generace, odsouzeného být zpronevěřeno stalinským systémem a zapomenuto. (16.06.2015)

Spíš než mystifikace je to opravdu malá úvaha nad tím, jak by mohl vypadat sovětský vesmírný program ve 30.letech. A to včetně zřejmého vlivu totalitního režimu, který by, v případě špatného konce mise, klidně zničili veškeré důkazy i přes to, že by se kosmonauti na Měsíc dostali. Mockumentární styl je jen pro formu a ucelení všeho, co to chce říct. A popravdě mi trvalo, než jsem se do něj dostal, jelikož se archivní, "dokumentární" a současné záběry zmateně střídají a atmosféru moc netvoří. Později už mě to bavilo sledovat, ale celkově mi ten film pořád přijde jen jako zajímavý a nic víc, protože mimo tuhle úvahu nic dalšího nenabízí. A že by byla bůhvíjak propracovaná se taky říct nedá. 3* (06.08.2023)

Vynikající atmosféra, kulisy a předměty (obzvláště ruské skafandry) působí až děsivě. Ostatní aspekty filmu už tolik světlé nejsou - snaží se to vypadat jak dokument, nicméně kamera, ani střih záběrů tomu neodpovídá, "dobové" prostřihy jsou natočeny neskutečně zoufale a ve dvou třetinách už jsem si zoufale přál, aby to skončilo, protože pokladnice nápadů už byla vyčerpána ze začátku a konec byl značně přitažený za vlasy. Pokud na to půjdete s očekáváním "dokumentu" (ač třeba mystifikačního), budete zklamáni; formální stránka stojí tři úrovně pod obsahovou, které už ke konci dochází dech. (20.04.2007)