Skrímsli
No Such Thing
Režie:
Hal HartleyScénář:
Hal HartleyKamera:
Michael SpillerHudba:
Hal HartleyHrají:
Robert John Burke, Sarah Polley, Julie Christie, Annika Peterson, Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Baltasar Kormákur, Helen Mirren, Bill Sage (více)Obsahy(1)
Na poloopuštěném islandském pobřeží žije ve skalách nebezpečné monstrum, kterého se obávají všichni místní lidé. Právě do těchto míst se z New Yorku vydává mladá a nepříliš zkušená televizní reportérka Beatrice, pátrající po svém tragicky zemřelém příteli. Nechápe, proč právě on se stal obětí rozrušeného monstra při natáčení reportáže pro televizní vysílání. Také chce zjistit více o této tajemné bytost. Hned první velká zkouška čeká na Betrice při cestě letadlem...
Film pohybující se na hranici dramatu a hororu natočil scenárista a režisér Hal Hartley (podepsaný pod tituly Věčná touha, Dívka z planety Pondělí a epizodou Kniha života z televizního cyklu 2000 očima...), který patří mezi nejzajímavější osobností amerického nezávislého filmu. Působivou atmosféru příběhu vtiskly nevlídné interiéry islandského pobřeží nasnímané kamerou Michaela Spillera a hudba, pod níž je rovněž podepsán Hal Hartley.
(oficiální text distributora)
Recenze (33)
Zajímavý film, který mohl být lepší. Možná je to představitelkou Beatrice Sarah Polley a jejím slabým výkonem. Ona se mi zdála ze všech vůbec nejslabší. Jindy by totiž smrt přítele hlavní představitelky nebo její nehoda s letadlem měla vyvolat nějaké emoce ale v podání této herečky mi to bylo celkem jedno. Naopak ostatní předváděli slušné výkony ať už to bylo cynické monstrum, mrcha šéfredaktorka a nebo šílenec profesor, i když jejich postavy byly poněkud ploché a celý scénář by potřeboval trochu propracovat. Celý film mi navíc přišlo jako kdyby ho řídil nezkušený řidič který trhá šaltpákou furt z jedničky na pětku a zpátky. Děj má chvilkama strašně rychlý průběh a chvilkama jen stojí a přešlapuje....no závěrem. Je to zajímavý a svým způsobem docela originální příběh, který mohl ale dopadnout mnohem lépe ()
Jednoduchý příběh, který má hodně co nabídnout. A když mu na konci leží na ramenou a má na hlavě ty roztomilý růžky... Je z toho cítit symbolika, ne moc skrytá, ale silná. Jaký bude svět bez monster? Zhmotňujeme jíné, abychom si uvědomili, že exisujeme.. Jak skutečné. ()
Jako variace na Krásku a Zvíře sympatické (cynismus netvorům sluší), jinak je to ale strašný guláš podbarvený velmi zvláštní hudbou, která spolehlivě zabila jakoukoli atmosféru. Možná, že celková absence těch divných melodií by napáchala míň škody. Příroda krásná, ponaučení přijatelné, herci slušní. Helen Mirren je skvělá, ale jako by vypadla z úplně jiného filmu. ()
Nejsilněji na mě z filmu zapůsobil moment kdy jsem společně s hrdinkou pochopil že monstrum je skutečné. Trnul jsem kdy se příběh sveze do plytkého pseudovědeckého vysvětlování původu a místa vzniku, příčin radiového ozáření a genetických mutací -nic takového se nestalo. Děj plyne bez klopýtnutí dál... pohádka.. báje.. ano, Island, to je vskutku konec světa. ()
Variace příběhu kráska a zvíře? Zřejmě trochu. Pohádka nebo chcete-li příběh o lidech a netvorech v nich ukrytých bude asi trefnější. Jen ještě ta pohádka mi tam trošičku balancuje. Horor? No, atmosféra jemný hororový nádech má, ale jen krátce v počátku, kdy příběhem neopouštíme chladný, skalnatý Island. Přesunutím do New Yorku se předešlé kouzlo ihned vytrácí a my sledujeme takové malé drama, kde nechybí malá dávka ironie a špetka humorné nadsázky. Ovšem ty vtipné momenty byly možná i kamenem úrazu. Cynismus z úst netvora, jehož vizáž je mimo jiné opravdu povedená, ten beru, ano, ale ostatní pokusy o humor měly spíše opačný efekt. Každopádně chvilky filozofování té rohaté kreatury nad láhvinkou tvrdého alkoholu stojí za to. Sečteno a podtrženo, dobré. Nezastírám, že jsem čekal něco jiného, ale i tak mohu říci, dobré. ()
Hartley se svou vlastní variací na Krásku a zvíře - na islandu za rohem od vesnice alkáčů, kteří mu poskytují whiskey obětiny žije schované monstrum (vizuálně něco mezi Faunem a Hellboyem), který je na zemi od počátku času, takže je podobně znuděný jako upíři v "Only Lovers Left Alive" a čas si krátí hlavně chlastáním (dřív aspoň plnilo funkci neznámého zla, ale ani to už není co bývalo). Cynická šéfka televizní stanice (Helen Mirren) tam pošle štáb, který se nevrátí. Druhý pokus s mladou začínající novinářkou už vyjde, ta ho přemluví ke společné cestě do civilizace, tzn. že to dostane i takový King Kongovský nádech. Celý to stojí na režisérově nezaměnitelné poetice, která se naplno projeví až v druhé polovině s příchodem postav jako krtečkovský roztržitý vědec, který je pro monstrum jedinou nadějí, která ho může konečně zprovodit z tohoto světa. A pak hlavně na charismatu monstra a jeho promluvách, díky kterým vzbuzuje spíš soucit než hrůzu plus je vtipnej. ()
Hororom by som to urcite nenazval, ale skor dramou o jednom akoze monstre, ktore nemalo dna pri piti alkoholu. ()
Na tomto filmu viděném už před lety mě zaujala především Sarah Polley, která se mi teď připoměla v dramatu Můj život beze mne. ()
Asi jsem to nepochopil, možná ještě začátek docela ušel, ale od poloviny je tahle rádoby umělecká slátanina neskutečnou blbostí. Závěr stojí opravdu za to, jen mohl přijít o 102 min. dříve. Severské filmy jsou opravdu zvláštní... ()
Místy pravda dost zmatené, jak dějově, tak žánrově, ale jinak docela příjemná oddychovka ! ()
Musím říct, že jsem dost v rozpacích. Film sem neviděl od uplného začátku, takže mi možná něco uniklo, ale přišlo to jako docela slušná ptákovina. Některé netvorovi monology byli zajímavé, ale morální poučky, ať už byly myšleny vážně či ne, na mě opravdu nezapůsobily. Škoda, námět určítě zajímavý. ()
úvod - zvláštne "vtipný", prvá polka filmu - echm svojská, druhá polka filmu - želanie si nech to už skončí... a koniec - wtf ?! ()
Velmi chladný příběh s ledovou hudbou, krajinou, herci i jejich city. Příběh monstra, stvořeného z lidských snů a představ, starého jako lidstvo samo. Na první pohled každého napadne paralela s Kráskou a Zvířetem, jenže ono to vlastně není Nic takového. Náš strach, který na sebe musel vzít hmotnou podobu a skryl se před námi samými, se náhle rozhodl skončit svou existenci. Jaký ale bude svět bez monster, která v nás budí úděs a zároveň zábrany před pácháním zla? Nebo už se stala monstra z nás a děsivé archetypální představy, prýštící z pudu sebezáchovy, ztratily smysl? ()