Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na poloopuštěném islandském pobřeží žije ve skalách nebezpečné monstrum, kterého se obávají všichni místní lidé. Právě do těchto míst se z New Yorku vydává mladá a nepříliš zkušená televizní reportérka Beatrice, pátrající po svém tragicky zemřelém příteli. Nechápe, proč právě on se stal obětí rozrušeného monstra při natáčení reportáže pro televizní vysílání. Také chce zjistit více o této tajemné bytost. Hned první velká zkouška čeká na Betrice při cestě letadlem...
Film pohybující se na hranici dramatu a hororu natočil scenárista a režisér Hal Hartley (podepsaný pod tituly Věčná touha, Dívka z planety Pondělí a epizodou Kniha života z televizního cyklu 2000 očima...), který patří mezi nejzajímavější osobností amerického nezávislého filmu. Působivou atmosféru příběhu vtiskly nevlídné interiéry islandského pobřeží nasnímané kamerou Michaela Spillera a hudba, pod níž je rovněž podepsán Hal Hartley. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (31)

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Nepříliš povedená nepohádka o tom, že věčný život není žádný med, že člověk může být krutější než Netvor, ale zároveň se občas dokáže řídit i vznešenějšími pohnutkami - soucitem, láskou a odpuštěním. První polovina filmu není špatná, ale s příchodem Netvora do civilizace solidní atmosféra příběhu postupně někam vyšumí. Proměna v chování Beatrice je příliš náhlá a tím pádem nepravděpodobná vzhledem k tomu, co prožila - tedy pokud ta dobrá duše netrpí rozdvojením osobnosti. V samém závěru se film - i hlavní hrdinka - přece jen trochu vzpamatují, ale na výsledném dojmu už se nedá moc změnit. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

lidí se skutečně nekonvenční mentalitou, schopných nahlédnout úplně jinak, obdařených tvořivou představivostí a nejen kombinující, těch je pomálu. Hal Hartley je jednou z takových nevšedních osobností. jeho pohled, přístup, nahlížení světa – je tak odlišné od mně známých, až je dokonce přímo jedinečné. v jeho případě ani nevěřím, že je možná napodobitelnost. a to je co říct. taková osobitost přenesená do umění se pak pochopitelně velmi nesnadno určuje, vymezuje a vůbec i popisuje. sám jsem schopen formulovat jen detaily z ohromného korpusu osobitosti, kterou u něj vnímám. 1. věřím, i z filmu Nic takového jsem měl ten dojem, že jeho vztah k hudbě je nevšední a dozajista velmi silný! však si hudbu ke svým filmům také sám skládá. 2. věřím, že jeho vize filmu je nad jakýmkoliv malicherným žánrovým myšlením. Nic takového bylo hororem, za pár minutek komedií, pak slzopudným dramatem, v další etapě pravé roadmovie, kde cestu fyzickou obvykle následuje analogická sebepoznávací cesta duchovní, zacílená do vlastního nitra. film se nevyhnul ani podobě politického thrilleru doplněného o ironickou mediální reflexi. užil i prvky typických schémat, ale v tak nepřípadných souvislostech, že stvořil unikátní originál. přitom film v konci nelze žánrově zařadit nikam. ale není proto nekonzistentní, rozkolísaný, nesouvislý ani překombinovaný! 3. film byl do jisté míry filozofický i filozofující. 4. režisér prokázal mimořádný um v práci s rytmickou dynamikou. rozvedl ty pasáže, které jeho samotného velmi silně zajímaly (předpokládám), a jiné zkondenzoval do nepatrného zlomku času, který by si jistě vyžádaly od méně zdatného tvůrce. ale přitom film z pomyslné rovnováhy nevychýlil. 5. opravdu hluboce a sofistikovaně pracoval s rozvíjením postav (myslím, rozvíjením jejich typu před divákem, nikoliv nějakou zbytečnou psychologickou proměnu, která by se během filmu odehrávala). 6. islandská krajina zde není jen pro ten účel, lahodit oku. její specifičnost je pro film zásadní. a nejen vizuálně, ale třeba i v kontextu vědomí, že zde je svět, kam k lidským obydlím nevedou cesty. už ten postřeh sám nese své významy. a ty lze rozvíjet jejich čtením v kontextu dalších významů. nehledě k tomu, že jinak úchvatnému a řekli bychom zřejmě krásnému pohledu na ostrovní skalisko, kde monstrum přebývá, dává tímto Hartley i punc ďábelskosti (podobně jako Friðrik Þór Friðriksson ve svém filmu Ďáblův ostrov). a dalo by se toho napsat mnohem více. kdyby se ovšem sešly: čas, prostor a síla. ()

Reklama

Courtemanche 

všechny recenze uživatele

Psaný i tady jako drama, horor, fantasy, komedie, dobrodružný, kreslený, dokumentární, vodě odolný, trvanlivý, ale je to především drama. Hal Hartley (režie, scénář, producent, hudba) moc dobře natočil to co chtěl. A Robert John Burke v masce zahrál tak přesvědčivě jako žádný jiný herec (v masce) před ním. Začátek filmu je nuda a klišé, ale až jsme na ostrově tak to je profi práce. 4/5 ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Film s nesporně zajímavým námětem a velkým potenciálem, který ve výsledku dojel na příliš velké ambice svého tvůrce. Nepodařilo se mi rozluštit, co přesně bylo záměrem Hala Hartleye, protože snímek osciluje mezi několika žánry a žádný nenaplňuje, ale předpokládám, že právě tak to režisér chtěl a snažil se natočit temnou satiru na zvrácené poměry dnešního světa, existenciální drama o bytosti, jejíž údělem je žít věčně, a zároveň nenaplněný milostný příběh dvou zcela odlišných postav. Potíž je v tom, že všechny tyto ingredience nedokázal dobře sladit, takže kdykoliv se na plátně objeví Helen Mirren, sklouzává to do komediální polohy, kdykoliv se objeví netvor, jde o ono temné drama, a nešťastná Sarah Polley střídá polohy, ani ne tak sexuální jako spíš emocionální, až groteskním a především nedůvěryhodným způsobem. Hartley je nepochybně talentovaný režisér a scénárista současnosti, ale chybí mu kázeň a možná i dohled producenta. Filmu nelze upřít atmosféru zejména v první části, kdy podivní obyvatelé odlehlé vesnice a netvor obklopený nehostinnou islandskou přírodou bodují, jenže v momentě, kdy se děj přesune zpátky do civilizace, snímek sklouzává zase do průměru. Celkový dojem: 55 %. ()

k212 

všechny recenze uživatele

Svéráz islandského poetismu/realismu/alkoholismu//schizofrenie/brutality, vyprávěná a nahlížená po amícku, překypující černým humorem, ujetou elektronickou hudbou, překvapivě i all-world-mainstream-and-undermainstream-stars, úžasným koncem - třebaže možná pointou, trpící však skřípajícím dějově-(ne)motivačním tlakem, nedotaženými až epizodicky zploštělými charaktery, občas až pohádkového typu. Přesto je to originál originální. 75% ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama