Obsahy(1)
Král Ubu Alfréda Jarryho, groteska o cestě za mocí a požitky, v slavné inscenaci Divadla Na zábradlí šedesátých let a v režii Jana Grossmana s neopakovatelným Janem Libíčkem v titulní roli. Obžerný a poživačný, lačný moci a bezskrupulózní Otec Ubu se za vydatných rad své ctižádostivé ženy zbaví polského krále a zmocní se jeho trůnu. Nastolí hrůzovládu, v níž mu jde jen o vlastní prospěch, a tak není divu, že se proti němu lidé vzbouří. Nebudeme předjímat všechny peripetie děje, jisto je, že „hrdina“ skončí ve vězení, a to zcela dobrovolně, neboť v nejisté době zde nachází teplou stravu a bezpečí, takže ho chtějí záhy všichni občané následovat… Divadelní pojetí J. Grossmana a Divadla Na zábradlí, které vzniklo už v roce 1964, a jehož televizní záznam byl pořízen v létě roku 1968, je dodnes působivé, zábavné a především myšlenkově bohaté. Jdeme za tím, kdo nás populisticky krmí hezkými řečmi? Chceme žít v závětří, aby se o nás někdo staral, zatímco my mu odevzdáme veškerou svou svobodnou vůli? To nejsou otázky, které by měly zajímat jen diváky před padesáti lety… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Kongeniální Libíček ve své životní roli Otce Ubu na dávidle i v okolku... :o)) Kumpány a Matku nevyjímaje! V téhle ubuoidní dadadaptaci patafyzické frašky Alfreda Jarryho. Kdo neví ať ví. U mého zeleného ptáka! HOVNAJS!!! ()
Cesty nejen lidských osudů, ale i televizních záznamů mohou být nanejvýš nevyzpytatelné. Z hlubin televizního pravěku se mezi nás doslova deus ex machina snesla inscenace, která na malém jevišti přibližuje opravdu veliké teatrum mundi. Více soustředěna do dobového kontextu, který je dnes pro nepamětníky bez důkladného vysvětlení takřka nesrozumitelný, vnáší mezi nás herecký perfekcionismus všech protagonistů, Marie Málkové, excellentního Jana Libíčka, překvapivě dobrého a zdatného Jiřího Krampola, ale i nadprůměr na nebo i za hranicemi možností podávané výkony ostatních herců. Nevadí ani prolínání vícerolí, dokonce se dá říci, že kvalitě Grosmanova nastudování to ještě pomáhá a viditelně zvyšuje její účin. Porovnáváme-li tuto režii s inscenací z devadesátých let - inscenací nadprůměrnou a dobrou - zjistíme, že Grossman vítězí propracováním tvaru a - pokud jsem si dobře zapamatoval věty Málkové i Krampolovy z připojených bonusů - i funkčním včleněním dalších Jarrého verzí této pozoruhodné hry. Grossmanův KRÁL UBU je tu tedy opravdu "perlou českého divadla". ()
Pánové a dámy, musím podotknout, že zde vidíme živý důkaz opravdovosti lidského herectví, herectví tak velkého, čistého a znamenitého, že oči i uši jen trčí zájmem a jsou strnulé úžasem. Já takové pocity skoro měl a tohle je můj vrcholný zážitek z českého divadla. Mistr Libíček ve své nejlepší životní formě, která byla, žel nám všem, radikálně přeťata jeho srdcem.. :-((( ()
Geniální inscenace Jana Grossmana ze Zábradlí patří mezi nejzlatější hovnisko "české divadelní tradice". Úsporné a zároveň do krajnosti využité minimum prostředků činí z inscenace maximální divadlo. Práce s prostorem, rekvizitami a širokou škálou hereckých prostředků nemá obdobu. Libíček s Málkovou, ostatně úplně vichni včetně kulisáků Zábradlí jedou na 300%. Tato šílená vize obskurního tlouštíka třímajícího klobásové žezlo na smetišti dějin je předobrazem rozkladu společnosti (ve spojitosti s komunisty - král Václav se projevuje jak Gottwald a posléze nade vším visí onen nepopulární ruský medvěd). Jaká škoda, že taktéž i Ubu padl nikoliv za vlast, ale za normalizace... ()
Zlatá éra Divadla na Zábradlí. Jan Libíček jasně prokázal jakým výborným hercem byl. ()
Bohužel mám s tímto divadelním kusem problém a vůbec mi nesedl, i když jsem se hodně snažil a absurdní humor miluju. Normálně mám taková minimalistické ztvárnění rád a ještě když to bylo docela dobře zahrané. Nezavrhuju, ale u mě neuspěl a víc než dvě hvězdy ze zásady nedám. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Chceme místo dopravy, elektrické popravy... Jiří Krampol, zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na "Divadle národů" kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát ale i dnes naprosto ojedinělé. ()
Věcná, suchá, uštěpačná interpretace bez hysterické přepjatosti (že, pane Brabče), smetištní scénografie i masová recyklace herců k velkému patafysikovi Jarrymu perfektně pasuje. Nepřítomností obecenstva je ale záznam citelně zmrtvolněn. ()
Zjevení divadelní scény šedesátých let. Škoda jen, že záznam je pořízen bez publika. ()
Nemůžu dát pět jen protože miluju Jarryho. ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Zdeněk Kubeček; divadelní režie Jan Grossman. ()
Moc tu nechápu uvádění záznamu jako komedie, ani jsem nezachytil jediný náznak pokusu o humor. Jeden z nejslabších divadelních záznamů, jaký jsem viděl. ()
Teď jsem sirotek. Na jedné straně jsem rád, že mě už nikdo nebude sekýrovat kvůli vidličce. A na druhé straně hrozí nebezpečí, že skončím u nějaké přepážky jako pošťák! ()
Opravdu perfektní, strašně drzé, a provokativní divadelní přestavení. Navíc na rozdíl od dnešních divadelních představení, všichni dobře hráli. V čele s Libíčkem který svou roli zvládl lépe než perfektně a s příjemnou Málkovou. Mělo to krásně a velmi nápaditě udělanou scénu, a spousta věcí bylo naznačeno jen metaforou nebo gestem, a přesto bylo naprosto čitelné o co jde. Navíc Jarry to napsal tak, že nejen že to každý pochopí, ale jako by dokázal předvídat situace, které se například v ČR a SK potom (tenkrát) děly. Je to úplně nadčasová hra, napsaná 1896 a přesto tak strašně aktuální. Velmi mě to bavilo. Je tam spoustu nesmrtelných vět, a hlášek k které jsou nejen k zasmání, ale i k zamyšlení. Nakonec mě dostala postava otce, který svojí dceři do života doporučil přečíst Zápisky Starého Prasáka aby byla připravená na manželství. No není to skvělý? ()
Bezchybné a neuvěřitelně pevně pohromadě držící představení, které si rozhodně televizní záznam zasloužilo vrchovatě. Jan Libíček září ve své vůbec nejlepší zdokumentované roli. Aneb FRONTOVÍ BOJOVÁCI - AŤ ŽIJE ARMRDA! ()
Pánové, vy se mně vůbec nelíbíte! Máte v kebulích jakési… ty myšlenky nebo co. Proto ve jménu národního zdraví – do díry! Stop! Dva stačí. Těch dvě stě dalších bude psát, že jsem dobrák, jakého země nenosila. Vynikající a pravdivá parodie použitelná v jakékoliv době. Demogracie – to znamená, že bere každej, kdo má ruce. A že nejenom já můžu vokrádat ty druhé, ale i ti druzí mě. V tom je ta hrůza. ()
Ačkoliv jsem Krále Ubu viděl už v několika verzích a tuto slavnou Grossmanovu inscenaci už podruhé, na chuť jsem mu stále nepřišel a už asi ani nepřijdu. Není to tedy inscenačním provedením, režií nebo hereckými výkony, ale hrou samotnou. Podobná absurdní dramata nejsou zrovna mým šálkem kávy, i když výjimky by se taky našly. Král Ubu k nim ale nepatří. Chápu ale, že ve své době v ní mohli diváci spatřovat spoustu narážek a jinotajů na tehdejší režim. Nehodnotím ale očima tehdejšího diváka, nýbrž svýma dnešníma. Pokud mě hra víceméně nudí od začátku do konce, nemohu jí dát více než dvě hvězdičky, ať si je kultovní jak chce. ()
možná jsem už až moc porevoluční dítě, možná jsem od toho čekal hrozně moc, ale úplně na 100% mě to neokouzlilo a přišlo mi to chvílemi až zbytečně zdlouhavý a humor trochu opakující se. Na druhou část už jsem se ani nedokázal soustředit. Ale i tak to je určitě kvalitní představení. Zítra jdu na předělávku katedry alternativní divadla DAMU Ubu Antikrist. Tak jsem zvědavý. :-) PS: Hovnajs je pro mě osobně možná až moc nesprostý (oproti originálnímu, tehdy dost pobuřujícímu Merde), chtělo by to něco tvrdšího! ()
Na Zábradlí jsem krále Libíčka, matku Málkovou a Čuřislava/Čurimíra Přeučila na vlastní oči (i uši) viděl (i slyšel - ano, musím zdůraznit). Nebyl jsem ještě dostatečně divácky zralý, ale hra a podání bylo tak neuvěřitelné, že jsem sílu pochopil i tak. Libíček byl bůh. Toho dne mu stačil snad jen Jan Přeučil. Ostatním včetně paní Málkové se omlouvám. Ta chybějicí hvězda není kvůli nim, ale kvůli mně samému, abych stvrdil odpor k lidským zmetkům v nás ve hře Alfreda Jarryho. ()
Výborná adaptace plná vtipných absurdních hlášek. Frontoví pozorováci, kdo to mohl vymyslet? Ani jsem nevěděl, že Krampol hrál na Zábradlí. Předlohu jsem bohužel nečetl a vůbec jsem nepochopil ten závěr. Ve filmu (paskvil) s M. Labudou a L. Bílou je závěr po pěti letech a pěti dětmi krále Hromoslava. Tady ne... ()