Deník mrtvých

Co to mělo proboha být? Sem tam pár dobrých scén jako brácha skáče na ségru nebo povedené mezistřihy, ale jinak hafo tupé akce a dementních dialogů. Český dabing určitě filmu ubírá, ale i v původním znění s titulky by to byl děs. Po vzoru Záhady Blair Witch se i tento film snaží zachytit rukou "amatéra" hororovou atmosféru. To ovšem není tak docela dobře možné, když děj narušují stupidní scény. Tak např. "holka se odkrádluje, ale všichni jsou takřka v poho, nic se neděje, ještě je nás hodně...", "zombík skáče na kámoše, ale týpek za kamerou nic, stále si točí své domácí videjko", "kousnutý stařík ve stodele ze zachová naprosto přirozeně lidsky a spolu se zombíkovou hlavu rozpůlí i tu svojí",... atd. Opravdu nechápu tak vysoké hodnocení od některých uživatelů. No podívejte se na to sami a posuďte podle svého měřítka. Podle mě je to ale dno, které nemá s hororem pranic společného. Bohužel konec napověděl, že bude možná i dvojka... NE :-( 25% (21.11.2008)

Nejzajímavější na zombie filmech mi vždy přišla druhá fáze, kdy nákaza už propukla, všude se vzmáhá nekontrolovatelný chaos a anarchie, a hrdinové se musí smířit s faktem, že jejich blízcí jsou po smrti, anebo se je snaží sežrat. Diary of the Dead není vrcholem reálnosti, ale výše uvedené zprostředkovává nadmíru sugestivně. První tři Romerovy "Dead" filmy, ač mi ne vždy sedly, nebyly jen atmosférickou zombie vybíjenou a oplývaly učitým přesahem a sofistikovanými prvky (podle někoho sociální kritikou apod.), což je dost znatelné i tady. Příznivci "staršího" Romera proto určitě budou i s tímto novátorským snímkem navýsost spokojeni a hodně ostatních bude žehrat na skutečnost, že tato potenciální jatka jsou vlastně dost decentní a nečekají nás tu zoufalé boje se zástupy nemrtvých. Plusem budiž vyobrazení eskalace násilí v ulicích (a dalších útržků situací způsobených šířením nákazy) pomocí různých záznamů, proměnlivé spektrum snímání (statické záběry z kamer v zámku mi atmosféričností hodně připomínaly první herní Resident Evil) a použití neotřelých zbraní (už tu chyběla jen motorovka). (25.04.2008)

Takhle nějak si představuji chytrý, zábavný, nepříjemný a promyšlený zombie film, navážející se do současných médií, jejich posedlostí po senzaci a odosobnění těch za kamerou. Rozdělení do jakýchsi epizod prokládaných záběry chaosu a svíravými monology hlavní hrdinky dobrý nápad. Závěr pak opravdu zamrazil. Ale aby té vážnosti nebylo moc, Romero nezapomíná ani na své věrné, kochající se Braindead a dalšími šlágry - černého humoru se tu ždibeček taky najde - mumie a amish vládnou :D (14.11.2012)

║Rozpočet $2milióny║Tržby USA $958,961║Tržby Celosvetovo $5,188,775▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,680,929 //počet predaných kusov 263,640║ Romero na staré kolená udivuje a ponúka celkom šikovné dielko o zombíkoch v nie moc okukanom štýle, aj keď podobné pohľady cez dokumentárnu kameru nám už boli ponúknuté vo filmoch ako [Rec] či Monštrum ale výhodou stále ostáva, že prejedenosť ešte nehrozí z takéhoto štýlu podania filmu a tak sa to dá pekne užiť, a určite to je lepšie stráviteľné než ostatné zombii filmy produkované v posledných rokoch. Plus výhodou sa stáva triezvy pohľad na dnešnú dobu a ako ľudia reagujú na sklúčujúce podmienky v tiesni. /75%/ (21.12.2008)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)