Soukromá válka pana Wilsona

Mike Nichols natočil podobne svižný historicko-politický film ako Howard v prípade Nixona s Frostom. Na to, o aký závažný konflikt sa jednalo, to pojal Nichols skoro ako zábavný film, ale podarilo sa mu to bez toho, aby stratil svoj význam a posolstvo. Takže vidíme pohodový Charlieho život v kontraste s utečeneckými afgánskymi tábormi, pričom ho nijako neodsudzuje, veď on bol jediný, ktorý sa do veci obul. Konverzačným vrcholom je Seymourovo podobenstvo, vrcholom drzosti zase ignorácia amerických politikov v otázke takého vybudovania školy pre afgánske deti. (21.06.2012)

Tak aby bylo hned na začátku jasno. Americké vlastenecké filmy s příměsí náboženství opravdu nemám rád. Naštěstí v tomto filmu hraje Philip Seymour Hoffman, který je takový realista a dává k dobru takové pohotové hlášky, že film uběhl jako voda a já se ani na chvíli nenudil. Tom Hanks to je další palec nahoru. Zkrátka dialogy pěkné, místy překvapivé a tempo tak akorát. (13.08.2008)

„Charlie, nikoho nesere nějaká škola v Pakistánu.“ – „V Afghanistánu.“____Pokud se člověk neztratí v přehršli košatých dialogů, vychutná si Nicholsův cynický pohled na to, jak netakticky vedou USA svůj boj o šíření vlivu ve světě. Jak jde o posílení armády – zde konkrétně afghánských mudžahedínů - neváhá vysolit třeba i miliardu na protiletadlové střely a zbraně všeho druhu, ale přitom tom druhém, mnohem závažnějším kroku – poválečném vybudování infrastruktury, škol, zdravotnictví atd. – chybně škudlí jako strýček Skrblík, což se pak obrací proti ní samotné. Současné události v Iráku svědčí o tom, že ne tak zcela se administrativa Spoj.států z afghánsko-sovětské války poučila, závěrečná Wilsonova slova pak mluví za vše. Hanks jako požitkářský kongresman byl dokonalý. (16.06.2008)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

Svižnější a satiričtější pohled na minulost jednoho sympatického kongresmana, jak jinak v podání Hankse, než by jste čekali. Inteligentní pojetí a přesné absurdity, střídané hrubým i místy jemným humorem, trefně atakují americkou politiku i pro velkého neznalce, ovšem pro osvíceného je vše ještě o úroveň výše. Chybělo jen dramatičtější završení, nebo alespoň dojemnější, a nějaký zásadnější vrchol. 70% (19.11.2016)