Obsahy(1)
Dokumentární tým britské BBC sleduje přípravy dvou mladých severokorejských dívek na světově největší choreografické vystoupení (obdoba bývalých Spartakiád v Československu). Dívky trénují gymnastiku denně několik hodin, aby dosáhly požadované úrovně a splnil se jim sen, vystupovat před vůdcem Kim Čong-ilem. (Eso_Rimmer)
Recenze (21)
Tak troska mi to odpálilo mozog .krute, uzasne, hrozne, uchvatne ()
A state of mind přináší téměř jedinečnou příležitost podívat se do běžného života dvou rodin žijících v Pchjongjangu. Oceňuji, že dokument není vtíravý a nechá diváka udělat si vlastní názor. Jak moc se to podobá realitě asi nezjistíme, ale i tak se jedná o jeden z nejotevřenějších dokumentů o Severní Korei. A každý takový vítám. Je to prostě jiný, pro nás nepředstavitelný, svět. 4* ()
Nesmírně zajímavý dokument o jedné neuvěřitelné zemi. I když je dost věcí ukazovaných v dokumentu známých, tak i přesto jsem se dozvěděl spoustu dalších věcí a hlavně je neocenitelné něco takového vidět na vlastní oči. Už jen pohled na Pchjongjang a jeho široké bulváry, po kterých neprojede žádné auto a nikdo ani živáčka, všude jen šeď a bída a paneláky obklopené revolučními plakáty, obřími sochami a všudepřítomných vymýváním mozků je zážitek. Dokument sleduje dvě mladé školačky a jejich přípravu na Hry, které se pořádají několikrát ročně u různých významných příležitostí. Nesledujeme jen jejich tvrdý trénink, ale i jejich rodinu, školu a situaci v celé zemi. Je neuvěřitelné, že něco takového je v dnešní době možné, ale evidentně je. Jsem zvědavý, jestli se někdy dožiju konce tohohle hrůznýho pokusu, který nevyšel, ale nikdo si to nechce přiznat. ()
Bylo tam několik věcí co mě uchvátilo, jak někdo může udělat z lidí takové ovce a oni ho ještě za to uctívají, to je pro mě nemyslitelné. Byla tam spousta věcí co nechápu, ale jen protože se na to koukám jako člověk z venku a neznám to ani jsem to nikdy nezažil. Avšak celkově to byl velice lítostivý dokument o tom, jak někdo zasvětí svůj život někomu, který je ani nikdy neviděl. ()
Plným hodnocením musím ocenit to, že i když jsem viděl stopy zkreslování a překrucování, tak v podstatě nechali tvůrci dokumentu prostor na to, aby si závěry udělal každý sám. Každý říkal to co chtěl, žádná prvoplánová křeč jako v jiných podobných dokumentech... Takhle se to má dělat, ukazovat věci, ne vnucovat názory. ()
Fascinujúce. Pri pohľade na životy ľudí žijúcich pod taktovkou režimu mi behá mráz po chrbte. Úžas nad zanietením človeka pre ideológiu vodcu vo mne prevláda nad pochybovačnými myšlienkami o komunizme. Pri sledovaní sa cítim ako v krajine krivých zrkadiel. Kto vie, koľko scén zachytených anglickými reportérmi muselo byť zničených pre dobro režimu. ()
Pan loutek v plne palbe... Velky General se nakonec nezucastnil ani jednoho z predstavenich... za par dni zacina trening na pristi Mass Games!!! ()
Režisér Daniel Gordon si ukousl příliš velké sousto. Ačkoliv synopse říká, že sledujeme dvě mladé studentky, tak celý dokument se snaží do sebe nasáknout daleko hlubší poselství a obsáhnout snad celou severokorejskou kulturu. Nepřichází s ničím novým, film tlachá většinu stopáže do větru o ničem. Škoda, podrobnější zaměření na zákulisí příprav by jenom prospělo. Pár fascinujících záběrů z vystoupení nic na hodnocení nemění, protože stejný účel splní youtube a navíc za mnohem kratší/zábavněji strávený čas. 50 % ()
Upřímně lituji lidi, kteří žijou v téhle zemi a nikdy asi v životě nezažijou tu správnou svobodu. Na druhou stranu, pokud se díváte na jejich vystoupení, tak musíte jenom chrochtat blahem........co víc si přát v životě, než vystoupit před svým GENERÁLEM. ()
Komunistické božstvo aneb jak z lidí udělat poslušné roboty. 93 minut - to je zbytečně moc. Dokument se celkem vleče, no i tak vyděsí. 67%. ()
Další z dokumentů vrchního zahraničního propagandisty KLDR Gordona. Velkým úspěchem je, že mu severokorejští komunisti dovolili natáčet. Podle toho taky ten dokument vypadá. Gordon ukazuje pouze "ukázkové" fragmenty hlavního města a nikdy nesklouzne ke kritice nejhoršího režimu na světě. Malinkatý výřez ze severokorejského života tak uchvacuje naivní "západní" diváky a potěšuje severokorejské komunisty a manipulované občany, viz. ocenění na "mezinárodním filmovém festivalu" v Pchjongjangu. Umně diplomaticky natočený dokument, který de facto nic převratného nepřináší, a tak nemůže ani nikoho urazit. ()
*KÓREJSKÝ SPÔSOB BOJA PROTI OBEZITE* Pozerať sa na mladé gymnastky, schopné ohnúť si ktorúkoľvek časť tela v akomkoľvek uhle, je zážitok, Aby však boli schopné týchto a im podobných vecí, stojí ich to plno odriekania, plno odhodlania a plno obetovaného času. Škoda však, že to ich osobné "utrpenie" pri prípravách na obdobu ČS spartakiád, nie je zdokumentované detailnejšie. Dievčatá o tom hovoria, ale s úsmevom na perách. Verím, že mnohým to neprekáža a že kvôli láske k vodcovi sú schopné s radosťou denne cvičiť bez istoty, že sa objekt ich lásky vôbec na ich predstavenie príde pozrieť. Avšak mnohé určite šomrú, detsky protestujú a k mnohému sa stavajú odmietavo - avšak žiadny rozkol sa nekoná. Divák potom nadobudne pocit (a možno sa ho len zmocní akási paranoja), že veľa z dokumentu je dopredu určené, zinscenované a cenzurované. Nakoniec sa z toho stáva dokument, ktorý nie je o gymnastkách, ale skôr o celej krajine, podaný nemastným-neslaným spôsobom. Verdikt v 1 vete: O krajine, ktorá produkuje tisíce a tisíce štíhlych detských gymnastov a gymnastiek. 17.01.12 ()
Príhodnejšiu vec ako tento dokument som si na krásne jubilejné výročie 105. narodenia večného prezidenta, nesmrtelného Kim Ir-sena nemohol pozrieť. ()
Dĺžku by som skrátil na polovicu. Pozerať dookola tréning moderných gymnastiek nie je bohvieaká zábava. Viac sa mali autori venovať bežnému kórejcovi. Zrejme bol zákaz. Život ako v skanzene a to si dovolím tvrdiť, že sme videli špičku ľadovca. Do obyčajných dedín cudzia kamera nevkročí. Od hladu tam zomrelo cez 3000000 ľudí, ale všetci velebia Kima. V telke, ktorú majú za zásluhy len vyvolení beží jeden propagandistický program. A tých, čo sa im páči sledovať nádherné živé obrazce by som tam poslal na nácvik. Ja som zažil jednu spartakiádu a stačilo mi na celý život.. ()
V průběhu tří let války zahynulo odhadem 4 milióny lidí, mnoho z nich civilistů a Korea zústala dodnes rozdělena. Téměř srovnání severu se zemí americkými bombardéry zanechalo hlubokou ránu na psychice Severní Korey. "Když jsem byl mladý, nevěděl jsem, jestli jsou američtí imperialisté hodní nebo zlí, ale v průběhu naší války v 50-tých letech jsem viděl brutální bombardování naší země a strašlivé utrpení našich lidí. Viděl jsem věci, které by nedokázal udělat žádný člověk. Naštval jsem se na americký imperialismus a cítil, že musíme tuto zemi úplně zbavit imperialismu." ()
První dojmy? Úchylný! ... Úchylný v tom, na jaký ekonomický úrovni tahle země je. Na jaký životní úrovni v Koreji lidi žijou. Jaký maj možnosti a práva. A všichni v tomhle (a vlastně ve všech, až na pár vyjímek) dokumentu vypadaj tak šťastně. Úplně nejvíc mě na tom ale mrazí z toho, že vlastně nevim, jestli už tam nejsou všichni natolik vymytý, že se orpavdu šťastnejma cítěj. Ale to se na základě žádnýho dokumentu asi nedozvim. Natočený ovšem pěkně... ()
na zacatku jsem se bal, aby se nahodou tvurci nepokusili udelat nejaky anti-ideologicky dokument, ale nastesti zustali jen v roli pozorovatelu a predlozili vse tak jak se deje. velice povodeny dokument... krasne bylo, jak male holcicky ve skole mluvili anglicky, to se ani u nas nesmelo LOL Navic by bylo hezke kdyby takhle dobre umeli mluvit na nasich zakladkach. ()
Mrazí mě při představě, že ti lidé tomu opravdu věří...smutné :/ ()
Dokument od BBC opět nezklamal. Kvalitní zpracování, i když je vidět, že Severní Korea ukázala jen to, co chtěla. Město jak vystřižené z románu 1984- rozhlas, který nejde vypnout, ale jen zlumit, ideologické písně, vymývání mozků ve škole. Ale stejně by mě zajímalo, jestli jsou severokorejci opravdu takové ovce, nebo ne. Co by se stalo, kdyby se režim ze dne na den zhroutil a přišel kapitalismus? Kdo ví... ()
Jedním slovem neuvěřitelné. Orwell by se zpotil hrůzou, kdyby tohle viděl. Nejhorší je ta víra obyčejných lidí v systém, víra v jejich vůdce, který to přece myslí dobře. Přitom jsou to normální lidské bytosti, které se starají o své děti, milují a stejně tak i nenávidí. Informační cenzura je hold dokonalá. V souvislostech je pak i ta naivně dětská snaha zalíbit se vůdci až dojemná a jejich úsilí dojít k vytouženému cíli obdivuhodné. Co se stane, až jednou zjistí pravdu? ()